Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Dokázal to v mnoha rolích: Jako starosta studentského spolku Všehrd na právnické fakultě, kde jsme se kdysi v roce 2012 potkali při jedné debatě poprvé. Jako pravá ruka Andreje Babiše na Ministerstvu financí, byť tehdy ještě jako člen ODS. Jako ministr zdravotnictví za hnutí ANO poprvé.
Jako ministr zdravotnictví podruhé v čase, kdy Andrej Babiš vystřídal během krizového covidového roku čtyři ministry, a nakonec mu nezbylo než do funkce v květnu 2021 znovu nainstalovat Vojtěcha, kterého přitom v září 2020 vyhodil. Nikdo jiný už to dělat nechtěl.
Jako velvyslanec ve Finsku, kam jej nominovala ještě Babišova vláda a kam odjel v únoru 2022 už za vlády Petra Fialy.
A pravděpodobně si tuto svou zásadní kvalitu uchová i po volbách jako poslanec ANO (je lídrem v Jihočeském kraji) a možná jako ministr zdravotnictví, zahraničí nebo čehokoliv jiného, protože takový prostě je.
Je fér říct, že v řadě svých rolí si Vojtěch přes počáteční nedůvěru vysloužil u mnoha lidí respekt. Jako – především předcovidový – ministr zdravotnictví, pokud si to mohu dovolit posoudit, ale říká to i náš redakční expert v oblasti zdravotnické politiky Martin Čaban. A nakonec i jako diplomat, což jsem zase slyšel z kruhů aktuální české vlády.
Což ale neznamená, že bychom měli zapomenout, jak se pan Vojtěch stal panem velvyslancem Vojtěchem a že by on sám měl mít povoleno celé to tak přejít se svým slušným plachým úsměvem a moudrostí typu „takový je život, přináší a odnáší nám různé věci“.
Jako třeba v jeho rozhovoru pro Seznam Zprávy z minulého týdne. „Není to tak, že bych si v diplomacii nějak stěžoval, naopak byl jsem velmi spokojen, práce mě bavila. Ale pak přišla nabídka vrátit se do zdravotnictví… Bylo jasné, že můj mandát velvyslance byl časově omezen a nabídka přišla zrovna v době, kdy jsem uvažoval, co dál,“ vyprávěl Vojtěch.
No. Tak teď trochu faktů. Mandát velvyslance je sice omezen, ale stejně jej Adam Vojtěch bude opouštět předčasně, aby pomohl Andreji Babišovi vyhrát volby. Vypadá to jako taková půjčka za oplátku, pozoruhodné pouto, které tyhle dva muže, kteří by mohli být otcem a synem, k sobě poutá – možná už někdy od roku 2015, kdy mladý snaživý tajemník sháněl velkému šéfovi kompromateriály na jeho tehdejší koaliční partnery.
Tady někde se zrodil vztah, který Adama Vojtěcha přivedl v jednatřiceti letech do křesla ministra a v pětatřiceti, bez jakékoliv předchozí diplomatické zkušenosti, i na ambasádu v Helsinkách.
Abychom byli zase fér: Politické nominace na diplomatické posty samozřejmě nejsou výmyslem Andreje Babiše, podobných příběhů najdeme za posledních 35 let nemálo v podstatě u všech vlád. Sám Babiš dokonce tyhle běžné odměny svým věrným obvykle odmítal, což je dáno i podstatou hnutí ANO, které opravdu není klasická politická strana, v níž musí předseda a jeho okolí často vyjít vstříc různým – třeba nespokojeným – proudům. Adriana Krnáčová, Marta Nováková, Dan Ťok, ti všichni o velvyslanecký post velmi stáli, ale nedočkali se.
Adam Vojtěch, muž zjevně mnohem cennější, ovšem ano. Nijak nás to nepobuřuje, ovšem také je třeba říct, že v dobách největší formy Roberta Šlachty a Vrchního státního zastupitelství Olomouc by možná designovaný velvyslanec Vojtěch čekal na odjezd do Helsinek několik týdnů ve vyšetřovací vazbě. (Což byla hodně pitomá praxe, abychom si rozuměli.)
A teď se Adam Vojtěch vrací ze severu, odpočatý od české politiky, jistě o něco poučenější a suverénnější, než když tam odjížděl. Musel to být skutečně silný impulz, který ho k téhle osobní oběti přiměl, protože ještě loni mluvil o politice a svém vztahu s ANO jako o „uzavřené kapitole“ – i když samozřejmě s dovětkem „v tuto chvíli“.
Tehdejší rozhovor pro Seznam Zprávy končí čímsi jako politickým vyznáním Adama Vojtěcha: „Je velmi složité říct, co bude. Nikdy jsem to výrazně neplánoval. Ta práce mě naplňuje, vidím v ní smysl, ale co bude dál, to se uvidí.“
Tohle se dá zopakovat v podstatě kdykoliv. Třeba za čtyři roky, až se bude – možná – druhá ministerská kariéra Adama Vojtěcha chýlit ke konci a on bude v pouhých třiačtyřiceti letech hledat „další výzvu“. Formálně bude v tu dobu zřejmě zaměstnancem Ministerstva zahraničí, takže se nabízí třeba nějaký další diplomatický post, kde jistě odvede kvalitní práci. Slušný a ochotný mladý muž, sen všech tchyní a nadřízených.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
