Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Za kolik se kde tankuje, to nás teď dost zajímá a ještě dlouho bude. Čerpadláři a čerpačky jsou téma.
Spousta jiných věcí nás naopak vůbec netankuje, a to i proto, že tankovat ve smyslu zajímat, vzrušovat, se používá v záporu. Málokdo by řekl „to mě fakt tankuje“. Zato „to mě vůbec netankuje“ je hovorově běžné. Těžko říct proč.
Jak ceny paliv rostou, propojení mezi doslovným tankováním do nádrže a přeneseným tankováním naší pozornosti je čím dál očividnější. Že je ve skutečnosti falešné? No a, takzvané chyby tohoto typu máme v redakci Šuplíku rádi, baví nás. A jsou to vůbec ještě chyby?
Puristé upozorňují, že správně nemá být netankovat, ale netangovat. Ale (skoro) nikoho to netankuje. Což nesouvisí s tankováním, ale s latinským slovesem tangere, česky dotknout se nebo sáhnout. Jeho existenci Ústav pro jazyk český vyhmátl také ve slově tangenta. I tangens a kotangens, hvězdy středoškolské matematiky, pocházejí ze stejné rodiny. Studenti, kteří se budou ofrňovat, že ho netangují, dostanou jedničku zdarma. Z češtiny.
Netankovat, a ne netangovat, se říká jednoduše proto, že takhle nám to něco připomíná. Na tom, že souvislost netankování s čerpací pistolí je nulová, sejde pramálo. Ani jazykový ústav to nijak nehrotí: Vzhledem k užívání slova spíše v neoficiálních situacích, nehodnotili bychom v tomto případě podobu s -g- jako „správnější“. Za ty uvozovky od nás palec nahoru!
O tom to je. Položit důraz na správnost tam, kde to vážně stojí za to, a nemařit energii mýcením údajných omylů. Redakční stanovisko Šuplíku.
Na druhou stranu, to nejhorší by bylo rozpravu o správnosti a o původu a významu slov utnout. Je dobrá a hlavně, ještě jednou, baví. No řekněte, vy jste se nikdy nezamýšleli, jestli se „správně“ říká rozinka, nebo hrozinka? Z německé rozinky česká lidová etymologie vyrobila hrozinku, správně je oficiálně oboje, a tak to má být. Nic hrozného. Jen se originál cestou ztratil.
Protěžujeme protěž
Už jednou jsme v Šuplíku plaidovali za legalizaci protěžování, přesněji řečeno za háček nad „e“ uprostřed toho slova. Trvat na tom, že když je to z francouzštiny (protéger-chránit), tak musíme psát protežovat a ubránit se českému základu „-těž-“, nám přijde přehnané. Protěžovat podle vzoru vytěžovat, zatěžovat, protěž alpská a tak dále. Přirozený český sklon. Falešná souvislost nepřekáží - stejně jako u toho tankování.
Nějaký ještě větší odborník, než jsme, nás za tuhle vzpouru usmaží: Ale když se bude mermomocí trvat na protežování bez háčku, tak začneme psát pokritec s měkkým i. Protože na internetech píšou, že originální pokrytec nemá nic společného s pokrýváním, ale se starořeckým hypokritou, což byl herec. Jasně že i ten se přetvařoval a taky něco skrýval. Ale Češi mu odebrali „hy-“, přidělili ypsilon a hypokritce adoptovali coby bratrance pokrývače. A proto pokrývači zvažují žalobu za poškození dobrého jména.
Kdybychom zatvrzele nechávali cizí slova v původním znění, museli bychom dodneška psát pokritec, podobně jak to spokojeně dělají Angličané (hypocrite), Francouzi, Španělé a Italové, neznajíce slovo „pokrývat“. Pardon, za předchozí větou měl být otazník.
Jistě, tady jde jen o pravopis, kdežto protežovat/protěžovat je slovní zásoba. Ale není to bazírování na něčem, co za to nestojí, trochu pokritecké?
Naše vášeň pro anarchii a po- i odčešťování naštěstí má své meze. Jsme pro, aby se dál rozlišovali vicemistr a viceguvernér od vícebojařů a víceprací. Latinská předpona „-vice“ má dál zůstat s krátkým „i“ a vyjadřovat postavení někoho druhého, zastupujícího. Není to jedno. Akorát víceúčelový Karel Havlíček má na vizitce povolenou dubletu vícepremiér.
Psí lektvary a koní klece
Teď už zklidníme hormon a zaměříme se na slova, kde nedochází k žádným viditelným chybám, jenom k mystifikacím ohledně toho, odkud se vzala. Samozřejmě že i takové omyly jsou cenné, protože dokazují zájem o to, jak a proč češtinou mluvíme.
A proto se ani náhodou nevysmíváme tomu, kdo Ústavu pro jazyk český položil dotaz, jestli slovo deprese vzniklo z anglického deep rest. Nevzniklo. Jak to někoho mohlo napadnout? Mohlo, protože je zvídavý. A když nevím, no tak se zeptám.
Více ze Šuplíku:
Abychom tu pořád nemachrovali, informujeme, že v redakci Šuplíku bylo do včerejška rozšířené přesvědčení, že název měsíce září souvisí s babím létem a zlátnoucím listím. Není tomu tak. Jde prý o říji, takže původ slova září je „za říje“. Čili říje nezačíná až v říjnu, je to stejný model jako Oktoberfest.
Že Kanárské ostrovy nepocházejí od kanárů, ale od psů, a že se to nevžilo kvůli tomu, aby název Psí ostrovy nepoškozoval turistický ruch, to se tak nějak ví. Jezdit na dovolenou na Psy nevypadá jako dobrý nápad. O něco méně známé je, že andulka nemá nic společného s ženským jménem, zato s úspěšně zkomoleným latinským slovem undulatus, česky vlnkovaný.
Přírodnina koniklec jakoby naznačovala nějakou koní klec, což je nepřekvapivě vedle jak ta jedle. Jenomže poniklec, jak se původně jmenovala, nikdo nezná, a už vůbec nerozumí, že staročeské „poniklý“ znamenalo „skloněný, zesláblý“, prostě šlo o popis k zemi ohnutých kvítků. Koniklec je jedinou dochovanou památkou na slovo poniknúti.
Není divu, že když se řekne lektvar, tak v tom slyšíme a možná i cítíme skupenství související s vařením a léky. Respektive baštu s doufejme léčivými účinky. Jenže slovo lektvar má spíš než k lékům blíž k elitě, protože ho sem zanesla latina (electuarium-výběr, ēlēctus-vybraný). Jak uvádí Český etymologický slovník na straně 350. Takže lektvar vlastně znamená to nejlepší, elitní, teoreticky žádný utrejch.
Lidová investigativní etymologie je perspektivní obor plný slepých uliček. Ty jsou na něm právě to nejlepší.
