Hlavní obsah

Ne peníze, jen výměna. Začala akce, jejímž cílem je „alternativní obchoďák“

Foto: Barbora Součková

Přinést něco, co se mi nehodí, a odnést si něco, co využiji – to je princip swapu. „Barterový“ obchod je možné vyzkoušet v Holešovicích.

Reklama

14. 9. 14:51

Pražská holešovická tržnice spustila největší „živý“ výměnný obchod v zemi. Pražané do ní mohou celý týden přinést a zároveň si odnést použité věci a dozvědět se něco o recyklaci. Cílem je vytvořit trvalý udržitelný „obchoďák“.

Článek

Lucie Poubová a Kristýna Holubová, které před pěti lety založily největší internetový výměnný „obchod“ Swap Prague, mají velký sen – vybudovat udržitelné obchodní centrum. V něm by si lidé, kterým záleží na tom, aby se zbytečně neplýtvalo zdroji, vyměňovali či kupovali použité věci. Nebo by měli možnost si věci nechat opravit a využívali služby na principu směny – kdy by například kadeřnice ostříhala zákaznici výměnou za upečený koláč či jinou protislužbu.

Tento sen má pomoci proměnit ve skutečnost akce, kterou hostí pražská Holešovická tržnice. Na tzv. týdenním swapu, který začal v pondělí, lidé najdou oblečení, domácí potřeby, knihy, dekorace, hračky, dětské či sportovní oblečení, kosmetiku nebo třeba pokojové květiny. Za vstupní poplatek si pak mohou odnést to, co se jim hodí.

Organizátorky počítají s tím, že se lidé budou chovat ukázněně a každý si odnese rozumné množství věcí jen pro vlastní spotřebu.

Foto: Johana Pošová

Zakladatelky Swap Prague. Vlevo je Kristýna Holubová, vpravo Lucie Poubová.

„Dlouho sníme o tom, že v Praze vznikne místo, kde bude možné nakupovat eticky a udržitelně, protože lokální přímá výměna je nejšetrnější a nejúčinnější způsob ekologického získávání věcí. Podobná místa napevno existují třeba ve Švédsku či Německu, my jsme se rozhodli vyzkoušet to zatím na sedm dní a doufáme, že si toho někdo, kdo má kapitál, všimne a nadchne ho to, a pomůže nám takové místo vybudovat,“ říká Lucie Poubová, spoluzakladatelka komunity Swap Prague.

Poubová spolu s druhou zakladatelkou Kristýnou Holubovou věří tomu, že hlavní město má už dostatek obyvatel, pro které jsou ekologický přístup k životu a neplýtvání zdroji důležité natolik, že by podobný obchodní dům měl úspěch a mohl se uživit.

„V roce 2016 jsme s Lucií udělaly první swap jen tak pro zábavu. Dnes to jsou nejen akce, ale také aktivní online komunita téměř třiceti tisíc lidí, kteří mezi sebou denně vyměňují stovky užitečných věcí. V prvních dvou letech fungování online výměnného tržiště se do něj zapojilo 10 tisíc lidí a za další dva roky stoupl počet uživatelů o 20 tisíc,“ poukazuje na růst zájmu o směnu Holubová.

Obchoďák by mohl fungovat částečně jako swap, kde by si lidé věci vyměňovali.
Kristýna Holubová, spoluzakladatelka Swap Prague

Byl by „obchoďák naruby“, jak mu obě zakladatelky říkají, v praxi velkým kamenným prostorem, na kterém by se na principu barteru koncentrovaly obdoby běžných second-handů a bazarů?

„Obchoďák by mohl fungovat částečně jako swap, kde by si lidé věci vyměňovali, re-use řemeslné centrum, kdy by si lidé nechali opravovat staré věci, a i bazar, kde by si věci kupovali levněji než v klasických řetězcích. Od bazarů by se však lišil tím, že by byl čistý, přívětivý pro oko a podobal by se butikům. Zároveň by fungoval jako edukační a poradenské centrum,“ vysvětluje Holubová.

Anna Žemberová, která provozuje na Žižkově dva roky obchod s názvem Tak trochu jiný sekáč, je přesvědčená, že by se podobný alternativní obchodní dům uživil. Její second-hand se podle ní od řady ostatních liší tím, že v něm prodává jen vytříbené textilní kousky ve výborném stavu pocházející většinou z řetězců Zara, H&M, Mango, Promod, Reserved či Orsay za zhruba třetinu původní ceny.

„Já sama jsme nikdy nenakupovala v sekáčích, protože tam prodávali ošklivé věci a zapáchalo to tam. Oblečení musí být krásné a voňavé, jiné prodávat nechci. A musí být samozřejmě hezky vystavené. Zájem roste, ohlasy jsou dobré a praxe je taková, že s manželem vůbec nestíháme. Začínalo to jako můj koníček a teď se tím živíme,“ říká žena, která pracovala sedm let v oblasti módy a například právě pro značku Zara.

Myslím si, že klasické řetězce nepotřebujeme a obejdeme se bez nich. Je zbytečné věci stále vyrábět a jen hromadit.
Anna Žemberová, provozovatelka second-handu

Výhodou podle ní je, že se lidé, většinou ženy, zbaví přeplněných šatníků a ještě za to dostanou nějaké peníze (30 procent z prodejní ceny). Na druhé straně si zákaznice levně nakoupí značkové oblečení. „Já sama postupně u sebe rozpouštím svůj šatník a v klasickém řetězci jsem si naposledy něco kupovala minulý rok, kdy jsem dostala voucher od manžela. Myslím si, že klasické řetězce nepotřebujeme a obejdeme se bez nich. Je zbytečné věci stále vyrábět a jen hromadit,“ říká Žemberová.

Foto: Z pokoje do pokoje

Zakladatelky dílny Z pokoje do pokoje. Vlevo sedí Tereza Korbelová, vpravo Barbora Kocandová.

Předěláváním starého nábytku se živí i Barbora Kocandová, která s dalšími kolegy dává na Florenci v nábytkové dílně Z pokoje do pokoje nový život starým kouskům, které získávají zadarmo od lidí, kterým se nehodí nábytek, který zdědili, nebo ho získali spolu s bytem či domem, který si pořídili.

„Zbohatnout na tom nejde, ale uživí nás to a dává nám to smysl. Fungujeme na principech cirkulární ekonomiky. Jsme rádi, když se využívají věci, které tu již jsou a nemusí se vyrábět nové. Na různých workshopech a dílnách učíme lidi, jak si opravovat či předělávat dřevěné věci,“ vysvětluje Kocandové.

Foto: Z pokoje do pokoje

Workshopy a přednášky jsou tím, co pomáhá re-use dílně komerčně uspět.

Právě workshopy a přednášky jsou činnosti, které pomáhají dílně komerčně přežít. „Firma si například zaplatí teambuilding a její zaměstnanci si u nás vyrobí třeba truhlík do kanceláře,“ vysvětluje. „Udržitelný obchoďák je věc, o kterou máme veliký zájem a bojujeme za něj. My například bereme jen dřevěné věci a víc nestíháme, ani na to nemáme místo. Kdyby se tento princip rozšířil, mohli bychom využívat i jiný nábytek, třeba židle z kanceláří, kterých se společnosti v rámci rekonstrukce zbavují,“ dodává Kocandová.

Podle ní je však s renovací starého nábytku velká práce, a proto ho nemohou nabízet levněji než v prodejnách nábytku. Zákazník Jakub Lerch však vysvětluje, proč si opakovaně takové věci kupuje.

„Mám dva důvody. Jednak se mi líbí poměr cena výkon, kdy za cenu sériového kousku získám naprosto originální věc vyrobenou z kvalitního dřeva a ‚ušitou‘ přímo na míru a dále jsem rád, když se dává nový punc starým věcem. Má to svého ducha a navíc se neplýtvá,“ vysvětluje sedmadvacetiletý vegetarián, který takzvanou re-use dílnu využívá i pro svou práci. Lerch pracuje ve výstavnictví a i do expozic se jim hodí originálně upravené kousky či věci udělané přesně na míru podle starých předloh.

Právě takoví zákazníci, kterým nejde primárně jen o to získat co nejvíce věcí za co nejnižší cenu, mohou podle zakladatelek Swap Prague být těmi, kteří pomohou tomu, že udržitelný obchoďák bude udržitelný také finančně.

„Hlavní principy, na kterých by měl stát, jsou vedle nutné byznysové udržitelnosti hodnoty jako cirkularita, sdílení, komunita, využití nepoužívaných věcí, oprava a zároveň úcta k práci těch, co něco vytvořili, férové podmínky pro všechny, odpočinek a vytváření příjemných prostor,“ dodává Holubová.

Anketa

Nakupovali byste v „udržitelném obchoďáku“?
Ano, je to skvělá myšlenka.
92,9 %
Ne, opravdu nemám rád/a staré věci, které se tváří, že jsou nové.
7,1 %
Celkem hlasovalo 84 čtenářů.
Sdílejte článek

Reklama

Doporučované