Hlavní obsah

Nechápu, co komu vadí na přímluvě Hradu za neznámou firmu v Kyrgyzstánu. Česko z té zakázky může jen profitovat, říká exministr Pecina

Ukázka rozhovoru s Martinem Pecinou, v níž hovoří o provizích při velkých zakázkách. (Video: Adam Junek)

 

Reklama

3. 9. 2017 16:05

Jsem optimista. Věřím, že odsouzené Čechy, kteří se zapletli s kurdskými milicemi, z Turecka nakonec jen vyhostí, říká bývalý dvojnásobný ministr vnitra, dnes podnikatel a také turecký honorární konzul Martin Pecina ve Výzvě, jejíž přepis vám přinášíme.

Článek

Vy jste mimo jiné i diplomat. Konkrétně honorární konzul Turecka. Dnes je ostře sledovaný případ Markéty Všelichové a Miroslava Farkase, kteří byli odsouzeni na více než 6 let za podporování kurdských milic. Je šance, že by se diplomatickou cestou podařilo tyto dva lidi dostat buď do republiky, nebo dosáhnout nějakého zmírnění toho trestu? 

Tak to přirozeně záleží na českých diplomatech, nikoliv na mně, protože já tady zastupuji jako honorární konzul právě Turecko. Ale já věřím, že snad všechno nakonec dobře dopadne. Chci k tomu ovšem říci jedno. Jestliže někdo vyjede do cizí země, tak se má chovat podle jejích pravidel. Ti mladí lidé, ať jejich pohnutky byly jakkoliv šlechetné, tak prostě udělali chybu. Jestli se chlubí tím, že se pohybují mezi kurdskými milicemi, které mají s Tureckem velmi špatné vztahy, tak pak neměli jezdit do Turecka.

Ale samozřejmě po válce je každý generál. A já věřím, že se to nakonec podaří. Oni patrně budou v Turecku odsouzeni i po odvolání, tomu se asi nevyhnou. Ale věřím, že česká diplomacie zapracuje tak, aby byli co nejdříve vydáni do České republiky a budou mít do Turecka jen zákaz vstupu.

A je něco, co konkrétně může Turecko chtít výměnou za takovýto ústupek? Něco, co může Česko nabídnout?

Ale to já si nemyslím. My jsme spřátelené země, obě dvě země jsou členy Severoatlantické aliance. V tomto případě skutečně Turci tu situaci cítí úkorně. My si o tom můžeme myslet, co chceme, ale oni tu organizaci považují za teroristy. Ale že by chtěli nějakým způsobem kšeftovat, to si nemyslím.

Z byznysového hlediska pak ožehavým tématem na lince Praha-Ankara je příběh stavby turecké elektrárny Adularya. Začnu tím, že zhruba před 6 lety jste působil jako šéf Vítkovice Power Engineering, což je klíčová firma z rodiny strojírenských Vítkovic. Právě ona stavěla elektrárnu a mimo jiné i kvůli tomuto mnohamiliardovému projektu skončila v konkurzu. Jak osud té firmy vnímáte?

Samozřejmě, že to nevnímám pozitivně. Já, když jsem odcházel, tak jsem odcházel na místo ministra v půlce roku 2013. Myslím si, a čísla tomu dosvědčují, že v té době byla společnost v dobré kondici. Já si dokonce ani nemyslím, že ty problémy, které tam vznikly, vznikly kvůli stavbě Adularye. Ty problémy se začaly hromadit trošičku dřív. A stavba Adularye dnes není dokončena, jednak proto, že společnost Vítkovice Power Engineering nakonec šla do konkurzu, a druhý problém je prostě špatná konstrukce kotle. Já už to dneska nedokážu posoudit, co přispělo víc. Když jsem přišel tenkrát do Vítkovic, tak už byly hlavní smlouvy podepsány, dostal jsem na starost realizaci. Byla podepsána smlouva i s investorem, i s realizátorem kotle. Už jsem do toho nezasahoval, ani jsem nemohl. A na čí straně je dneska vina, jestli je špatné uhlí, nebo špatně zkonstruovaný kotel, to nedokážu posoudit, na to jsou dneska jiní.

Je podle vašich informací možné čekat příznivé rozuzlení tohoto příběhu pro český stát, dejme tomu šťastný konec? Tedy, že se stavba dokončí a exportní instituce jako Česká exportní banka a EGAP zároveň nepřijdou o všechny peníze, které do toho nainvestovaly?

Tam došlo k nepříjemnosti v tom, že kromě toho, že Vítkovice spadly do insolvence a dnes do konkurzu, tak po nepovedeném puči v Turecku rodina, která vlastnila tento projekt, tak byla kriminalizována.

Oni jsou dnes ve vězení a mateřská společnost Adularye byla zestátněna.

Čili to, co se musí dneska udělat a česká vláda se o to snaží, je najít investora. Protože v této chvíli tady není nikdo, kdo by měl o dostavbu skutečný zájem. Jsem ale optimista, myslím si, že nakonec se ta elektrárna spustí, protože tam bylo investováno dohromady okolo šestnácti miliard korun a byla by to skutečně škoda, kdyby to fungovat nemělo.

A může tento příběh nějak ohrozit český byznys v zemi?

Ta země je veliká. Když po Turecku jezdím, tak naprostá většina byznysmenů ten příběh ani nezná, protože investic v Turecku je velké množství a region, kde ta elektrárna leží, to není žádný průmyslový region.

Takže nemyslím, že by to mělo nějak zásadně ovlivnit naše vztahy. Mnohé české firmy jsou v Turecku úspěšné a já nevidím žádný důvod, proč by se to mělo měnit.

Pusťte si celý rozhovor s Martinem Pecinou:

Rozhovor s Martinem Pecinou o Turecku, podnikání v postsovětských republikách i případu OKD. (Video: Adam Junek)

V minulosti jste pracoval také pro společnost ALTA, která se zaměřuje na ruský a postsovětský trh včetně středoasijských republik. Jak vnímáte aktuální kauzu Liglass Trading, kdy tato neznámá firma dostala zakázku na výstavbu obří vodní kaskády v Kyrgyzstánu?

Já moc nechápu způsob, jak se o tom píše. Proč to někomu vadí? To, že pan prezident nebo pan kancléř nebo někdo se za tu firmu přimlouval, tak proboha, co by český diplomat či politik už měl dělat jiného než se přimlouvat za české firmy? Jestli ta firma na základě přímluvy z Hradu dostala zakázku, tak na tom může český průmysl jenom profitovat.

To zařízení se u nás vyrábí v několika společnostech, takže předpokládám, že ta firma si vezme úvěr pojištěný u EGAPu, turbíny a generátory budou vyrobeny v Česku a pro Českou republiku je to jenom dobře. Nevím, proč to někomu vadí. Jestli ta firma je seriózní, nebo neseriózní, to si posoudí EGAP a podle toho jí buď pojistku dá, nebo nedá.

Řekněte mi, jak se vlastně takto velké zakázky domlouvají. Je na to potřeba prostředníků, poradců, lobbistů?

Víte, asi jak kde. V zemích postsovětských určitě ano, v Turecku také potřebujete místního partnera, bez toho je tam proniknout do velké zakázky nemožné. V zemích Evropské unie žádného prostředníka samozřejmě nepotřebujete. Ale když podnikáte v Africe, jako my dneska, nebo v Rusku, tak místního člověka určitě potřebujete.

Ptám se rovněž proto, jak to vypadá s vyplácením provizí při takovýchto obchodech?

Podle toho, jaký máte model. V některých zemích je to tak, že vyvezete stroj a prodáte ho prostředníkovi a on ho prodává dál. To je běžný model - a jakou on si tam udělá marži, to už je samozřejmě jeho problém. Existují samozřejmě i smlouvy s tím místním lobbistou, který si vezme nějaké procento za zprostředkování, nebo za služby, jež tam pro tu společnost provádí. Nebo si otevře kancelář a ta je nějakou dobu dotována. On samozřejmě provádí právní služby, provádí servis pro lidi, kteří tam jsou, vyřizuje pracovní víza. Čili ty modely můžou být různé, ale toho člověka, kterého máte na místě, samozřejmě nějakým způsobem zaplatit musíte.

Ptám se i proto, že občas se objeví vysoké částky. Pomohu si případem Marka Dalíka, byť tam šlo alespoň podle rozhodnutí soudu o levotu. Nicméně zazněla tam částka půl miliardy korun při obchodu asi za dvacet miliard, což by vycházelo na nějakých 2,5 procenta… Mohou se poradenské či provizní služby pohybovat až v takovýchto řádech?

Máte rozdíl podle toho, kde se pohybujete. Když prodáváte nějaké zboží do Afriky, tak tam to typicky spíš probíhá tak, že ten stroj prodáte a prostředník ho pak prodává dál. A prodává ho s obrovskými maržemi. To znamená, že tam to skutečně jde do desítek procent, co on si na tom vydělá. Ale z českého pohledu je to samozřejmě jako byznys naprosto seriózní, protože vy jen prodáváte a nikde žádnou provizi neplatíte. Obecně platit provizi nějakému úředníkovi nebo politikovi v jakékoliv zemi je samozřejmě nelegální čili to je věc, kterou dělat nelze. Ale já jsem se nesetkal s tím, že by po nás někdo chtěl provize v řádech desítek procent.

V Turecku je naprosto běžné, že si prostředník řekne o provizi, ale samozřejmě na legální smlouvu, a to jsou provize v řádech třeba jedno dvě procenta z ceny.

Já jsem to také nemyslel jako úplatky politikům. Ale zda je běžné, aby se při desetimiliardovém kontraktu pohybovala provize v řádu stamilionů…

Určitě. Ale ono těch desetimiliardových byznysů zase není tolik.

Já se ještě jednou vrátím k tomu, že využiji vaše znalosti v současných případech. V době, kdy se privatizovaly Ostravsko-karvinské doly, jste byl náměstkem na Ministerstvu průmyslu a obchodu. V této chvíli je schválena věřiteli reorganizace, která počítá v podstatě s návratem dolů opět do státních rukou, pokud to schválí soud. Byla podle vás chyba tehdy v roce 2004 OKD prodávat, nebo to byla jen chybná cesta potřebné privatizace?

V době, o níž mluvíme, tedy když byl Bohuslav Sobotka ministrem financí a já náměstkem na průmyslu, tak už se prodával jen minoritní podíl. Karbon Invest tenkrát už měl majoritu. Základní problém byl v 90. letech, kdy se prováděla první privatizace. Na 45 procent se prodalo kuponovou privatizací a deset procent dostaly města a obce. Stát si myslel, že si udrží majoritu, že si nechá 45 procent, plus bude mít 10 v rukách municipalitu. A potom obce a města raději prodaly svoje podíly právě Karbon Investu.

Já jsem dělal odborného náměstka pro hornictví, nedělal jsem privatizaci, nebyl jsem s ním přímo v kontaktu. Ale samozřejmě se po mně chtěla odborná stanoviska. Já jsem tenkrát byl přesvědčený, že pan Koláček a pan Otava chtějí těžit, chtějí být horníci. Zkrátka, že ty šachty nikdy neprodají. A já jsem byl pro, aby se jim to prodalo. Samozřejmě otázka ceny je potom něco jiného.

Z dnešního pohledu to přirozeně ale vypadá jinak. Problém by byl, kdyby někdo v té době věděl, já jsem to netušil a ani jsem si to nemyslel, že to nechtějí koupit pro sebe. Nečekal jsem, že to prodají dál panu Bakalovi. Jestli to tenkrát někdo věděl, že to kupují jenom proto, aby celý balík předali dál, tak to by byl potom problém. To bych považoval za velkou chybu nebo dokonce za lumpárnu, ale na Ministerstvu průmyslu a obchodu to tenkrát zcela jistě nikdo netušil.

Takže pakliže byste věděli dopředu, že konečným vlastníkem se stane Zdeněk Bakala a jeho finanční partneři, nedoporučovali byste tuto cestu.

Já bych ji určitě nedoporučil. Měl jsem za to, že je daleko lépe, když ty doly vlastní někdo, kdo skutečně chce těžit. U pana Bakaly se to asi předpokládat nedalo, že by chtěl těžit. Pan Koláček jako vlastník dolů byl z pohledu odborného hornického ideální, ale kdybych věděl, že to bude přeprodáno spekulantovi, tak bych to určitě nedoporučoval.

Vy sám jste zmínil cenu, kvůli ní aktuálně běží soud s úředníky Fondu národního majetku a samotným znalcem, který OKD oceňoval. Politici včetně premiéra Bohuslava Sobotky k němu chodí jen vypovídat. Není namístě nějaká politická odpovědnost?

Já nevím, jestli to je na mém posouzení, já jsem v tom procesu nebyl přímo zaangažován. Dneska to všechno vypadá jinak. Tenkrát se fabriky prodávaly za velmi nízké ceny. U OKD je to samozřejmě zpestřeno tím, že firma měla obrovské množství bytů, které si pan Bakala vyvedl. Tak na to se asi mělo přihlížet. Ale z tehdejšího pohledu ta cena nemusela připadnout úředníkům Fondu národního majetku divná. Z dnešního pohledu je to samozřejmě prostě prodané hluboko pod cenou, za hubičku, zvláštním způsobem.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované