Článek
Teprve letos jsme skutečně viděli, jak funguje přepočítání hlasů ve sněmovních volbách, ačkoliv systém platil už druhé volby. V roce 2021 ale voliči rozhodli tak, že skoro nedošlo na druhé kolo (takzvané skrutinium) určování poslaneckých mandátů, respektive se tak přidělovalo jen jedno ze všech 200 míst.
Letos ale bylo takových „volných“ poslanců už dvanáct. Přesypali se ke stranám způsobem, aby co nejvíce odpovídali jejich získaným hlasům.
Stalo se ale, že některé menší kraje tím „přišly“ o poslance. Namísto pěti zástupců bude mít v nové Sněmovně Karlovarský kraj jen čtyři, Liberecký místo osmi jen šest.
Starostové a nezávislí proto zvažovali, že proti výsledkům podají žalobu, jak Seznam Zprávy popisovaly. K tomu nakonec nedošlo, můžeme se ale detailněji podívat, jak by se výsledek proměnil, kdyby se vzal v úvahu text, jenž měli Starostové připraveni – v něm se počítalo s přidělováním mandátů s větším respektem ke krajskému dělení.
Kdo více, kdo méně
Na úvod je třeba říct, že nejde o žádný „atak“ na výsledek voleb. Současný systém i ten Starosty zmiňovaný vede v základu ke stejnému efektu – jasné letošní většině hnutí ANO, SPD a Motoristů, kteří právě o složení vlády vyjednávají (místo 108 by šlo o 106 poslanců).
Mandáty by ale byly rozdělené jinak. Nejvíce by si pohoršilo ANO (-5), o mandát méně by měla i koalice Spolu, naopak všechny ostatní strany by měly o jeden nebo dva poslance více.
Jádro systému naznačeného v návrhu stížnosti STAN pracuje s mandáty pevně svázanými s kraji. Hlasy, které stranám nestačily na zisk mandátů, se podle největšího zbytku přesouvají do regionů, kde ještě zůstávají volné poslanecké posty.
Konečně pak dochází ještě k přesunu mandátů mezi stranami, ale vždy v rámci jednoho kraje. Nedochází tak k „odlivu“ poslaneckých míst z menších krajů do jiných částí republiky, což je nevýhoda současného systému.
Důsledkem je, že vznikají menší rozdíly mezi stranami co do počtu potřebných hlasů na zisk jednoho mandátu. Systém je tak ještě poměrnější než současný model, a to i když ho použijeme na předchozí volby.
„Současný model druhého skrutinia je horší pro menší kraje. Sice letos postihl nejen Karlovarský (-1) a Liberecký kraj (-2), ale i Středočeský a Ústecký kraj (oba -1), ale pokud by se provedlo více výpočtů pro různá čísla, vyjde jasná tendence k tomu, že menší kraje budou mezi postiženými častěji než větší,“ říká expert na volební systémy Jakub Šedo z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Šedo popisuje, že provedl přes 100 různých výpočtů k různým výsledkům voleb a zrovna u Karlovarského kraje je v současném systému skoro pravidlem, že přichází o jeden nebo dva mandáty, ať už by volby dopadly jakkoliv.
Otázka poměrnosti voleb
Jedním ze spoluautorů aktuálně platného systému, který se v Česku používá pro sněmovní volby, je politický geograf Petr Sokol, dnes také už nově zvolený poslanec koalice Spolu v barvách ODS.
„V našem návrhu jsme řešili zadání Ústavního soudu, který předchozí systém zrušil. Podle mě to splnilo předpoklady. Systém je více proporční, ale zároveň ne příliš. Je klíčové říct, že Ústavní soud ve svém nálezu deklaroval, že proporčnost má být posílena mezi stranami, nemluvil o proporčnosti mezi kraji,“ naráží Sokol na situaci, za které novela volebního zákona vznikala.
Deset měsíců před volbami v roce 2021 totiž Ústavní soud zrušil na základě stížnosti skupiny senátorů a senátorek části volebního zákona. Jedna z nich se týkala koalic, druhá právě rozdělování mandátů – podle soudců tehdejší systém porušoval princip rovnosti hlasů, tedy i šancí kandidujících politických stran.
Vzniklo tak hned několik variant, jak by nový systém mohl fungovat. Vyhrála nakonec tato, která počítá s elegantnějším rozpočítáním mandátů mezi strany než starý systém, ale zároveň negarantuje počet poslanců jednotlivým krajům.
„Už při přípravě a různých odborných diskuzích jsme upozorňovali na to, že se u některých krajů tohle může dít, takže pro mě to překvapení nebylo. Já jsem zastáncem toho, že volební systém má umožňovat sestavení efektivní vlády, protože to posiluje důvěru lidí ve vládu a přeneseně i demokracii, takže je podle mě správný nějaký bonus pro větší strany,“ dodává Sokol.
Zvýhodnění větších stran zůstává i v současném přepočtu zachované, i když v menší míře než ve zrušeném modelu. Když se podíváme na porovnání výsledků voleb podle třech různých přepočtů, tak model zmíněný Starosty by ještě trochu posílil co do počtu mandátů slabší strany.
Větší změna by nastala v roce 2017. Tehdejší přepočet umožnil, aby získala důvěru menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD (dnes SOCDEM) za tolerance komunistů. Podle současného modelu by ale taková možnost na stole nebyla. A stejně tak by se to stalo, i kdyby se ještě posílila vazba mandátů na jednotlivé kraje.
Kdo by se nedostal
Když se podíváme ještě na stížnost, kterou zvažovali Starostové, je třeba upozornit na to, že by se také musely měnit mandáty poslanců.
Konkrétně by se to dotklo sedmičky nově zvolených zástupců. Pět z nich by bylo z hnutí ANO – do této skupiny by patřil například nově zvolený místopředseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek nebo bývalý žokej Josef Váňa.
Naopak do Sněmovny by se dostali ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek (STAN) nebo jednička SPD v Karlovarském kraji Karla Maříková. Právě hnutí SPD a STAN by z nového výpočtu těžila nejvíc. Připsala by si dva nové poslance.
Na závěr je třeba říct, že žádný volební přepočet nenabízí úplně dokonalé rozložení poslaneckých mandátů, ať už bereme v potaz spravedlivé rozdělení mezi stranami nebo kraji.
Při debatách o změně volebního zákona v roce 2021 se řešilo například také zavedení jednoho celostátního volebního obvodu. Takový systém by byl ještě více proporční, ale velmi pravděpodobně by se nerovnováha mezi jednotlivými kraji daleko více zvýraznila. Některé regiony by nemusely být v extrémní variantě zastoupené ve Sněmovně vůbec.
