Lidé v malých krajích „vyhodili“ své hlasy. Letos je to horší než jindy

Někde pokles, jinde nárůst. Tak vypadá rozložení mandátů, které vzešly z jednotlivých krajů. Jejich počty totiž nejsou předem dané. Kolik mandátů z kterého kraje postoupí, rozhodují až samotné volby, zejména pak volební účast.

Podle výsledků, které vzešly z víkendového hlasování, se dá vytušit jeden trend, a sice ten, že mandáty ubyly v menších krajích, což poukazuje na problém ve volebním systému.

Ústecký kraj například ztratil jedno křeslo a do Sněmovny z něj putovalo jen 13 poslanců, nejvíce ztratil Liberecký kraj, ze kterého vzešlo v roce 2021 osm mandátů, zatímco letos pouze šest.

Zajímavým případem je i Karlovarský kraj. Ztratil jednoho poslance. Přitom bezmála 42 procent hlasů v tomto regionu nevedlo k zisku mandátu. A to právě kvůli volebnímu systému. Například v Praze je to necelých 5,5 procenta, v Moravskoslezském kraji něco přes osm procent a na Vysočině přibližně 7,5 procenta.

„Očekával jsem, že se to stane, i to, že to půjde proti malým krajům. Není to v pořádku a není nejmenší důvod, aby kterýkoliv kraj neměl tolik mandátů, kolik si ‚vyslouží‘ účastí svých voličů. Nevidím důvod ani k protežování, ale ani k nějakému ‚trestání,“ kritizuje stávající systém expert na volební systémy z Masarykovy univerzity Jakub Šedo.

Podobně to vidí i Šedův univerzitní kolega Michal Pink. „Smysl to (systém) postrádá, s tím ale nic neuděláme. Nemyslím, že by ale byla možná nějaká nová úprava,“ hodnotí.

Jak ale k takovým přelivům dochází? „Je to výsledek rozložení voličských nálad a vedlejší efekt volebního systému, který v České republice máme, protože ten se na to nedívá z hlediska krajů, ale z hlediska celé České republiky. Máme tu věc jako druhé volební skrutinium, které jsme do roku 2021 neměli,“ pokračuje Pink.

K úpravě volebního zákona došlo v roce 2021. Dělení mandátů od té doby probíhá na základě dvou skrutinií, tedy dvoukolově. A to právě s motivací vyrovnat se s disproporcí systému.

Dvě skrutinia vyhovují zejména velkým stranám, které tak mají možnost sáhnout si na více mandátů, a to právě v menších krajích. „V menších krajích malé strany nezískají mandát a jejich zbytek není tak vysoký jako ve větších krajích. U větších stran zase nastane situace, že v malém kraji je menší kvóta – strana sice získá mandát či mandáty, ale v některém z větších krajů bude mít větší zbytek a tam dostane mandát ve druhém skrutiniu spíš než v kraji malém,“ doplňuje Šedo.

Na to doplatil i Liberecký kraj, kde měly strany zjednodušeně řečeno „malé zbytky“ a neprosadily se tak proti jiným krajům, kde byly „zbytky“ větší.

Spor o volební systém vybublal již roku 2006 shodou okolností rovněž na Liberecku. Celostátně uspěla strana Zelených se ziskem 6,3 procenta hlasů, vysoký zisk – téměř deset procent – měla právě v Libereckém kraji. Nezískala zde ale ani jednoho poslance. Tehdejší krajský lídr strany Petr Pávek proto podal stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Neúspěšně.

Není náhoda, že v menších krajích tolik bodovalo hnutí ANO, které má díky vysokému počtu hlasů docela rovnoměrně rozložených napříč republikou dostatek hlasů mandáty posbírat. ANO se i proto rozhodlo nasadit svoji nejtěžší váhu Andreje Babiše do čela moravskoslezské kandidátky s cílem si kraj co nejvíc podmanit.

Právě menší kraje jsou naopak problém pro strany současné vládní koalice a Piráty. „Vládní koalice a Piráti mají v krajích hlasy rozložené tím nejhorším možným způsobem,“ vysvětluje profesionální sázkař v oblasti politických predikcí Michal Sirový. „Ten systém vás penalizuje v nejmenších krajích. Když tam máte extra malý zisk, tak nedostanete žádný mandát,“ zhodnotil.

Tyto reálie se nicméně mohou propsat do předvolební kampaně. Pokud totiž politici uvidí, že boj o menší kraje nadneseně řečeno nemá smysl, jelikož jde o málo mandátů, může to podle Pinka dát stranám signál, že vlastně není proč se snažit o malé kraje a raději se soustředit pouze na ty velké, které jsou bohaté na mandáty.

„Určitě to ten signál dává. Je otázka, jestli má existovat něco jako Karlovarský nebo Ústecký kraj. Já bych řekl, že v Česku vůbec nepotřebujeme kraje. Ty vznikly jako nějaký umělecký produkt na konci 90. let, aby se vycházelo vstříc politické reprezentaci,“ polemizuje.

Jakub Lysek z olomoucké Univerzity Palackého smysl v krajích vidí, některé z nich by se ale podle něj mohly sloučit, aby došlo k větší proporcionalitě systému. „Karlovarský kraj bych klidně sloučil s Ústeckým. Olomoucký kraj se Zlínským také dávají smysl. Ten volební systém ale není špatný. Obecně si myslím, že by ale Česko nemělo být jeden obvod, protože pak budete mít všechny kandidáty z Prahy,“ myslí si.