Nejlepší maturantka světa je z Česka. „Nejdůležitější je se nebát,“ radí

Jak to zní, když se o sobě dočtete, že jste nejlepší maturantkou na světě?

Čistě technicky nejsem nejlepší maturantkou, protože nás bylo 213, kteří jsme získali stejný výsledek.

Ale ani sdílené první místo s 212 lidmi po celé planetě není úplně špatné…

Není to určitě tak špatné. Já jsem se ale hlavně bála, aby ty dva roky práce nepřišly vniveč. Ale to bodové ohodnocení ukazuje, že se vyplatí vkládat do studia hodně úsilí. Hlavně v tom posledním ročníku jsem trávila studiem většinu volného času.

Aby člověk vůbec mezinárodní IB maturitu získal, musí mít alespoň 24 bodů, pokud vím. Vy jste ale dosáhla maxima 45 bodů, což zaručuje i postup na vysněné zahraniční univerzity. Co je k takovému výsledku potřeba?

První bodem je volba předmětů. Zadruhé a to hlavně, aby si člověk promyslel a naplánoval přípravu, protože u IB je důležité si sestavit nějaký harmonogram, podle kterého se pojede. Říct si, do kdy udělám tuhle esej, do kdy tu druhou, aby se to potom nenahromadilo. Je to ale také samozřejmě otázka štěstí. My si sice nelosujeme otázky, ale přeci jenom záleží na tom, jestli dostanete v testu zrovna téma, které vám více nebo méně vyhovuje.

Pojďme vlastně říct, z čeho se mezinárodní IB maturita skládá, protože to je úplně něco jiného, než znají čeští maturanti, kteří si navíc vyberou předměty půl roku dopředu, pak se to víceméně nadrtí nazpaměť a jdou na to.

Rozhodně to nejde dělat takhle na poslední chvíli. Už kvůli tomu, že IB program probíhá dva roky. Člověk si na začátku zvolí šest předmětů. Je to šest předmětů ze šesti různých skupin – jazyk a literatura, druhý jazyk, společenské vědy, vědy, matematika a umění. Alespoň tři z vybraných předmětů musí student zvládnout na nejvyšší úrovni. U většiny předmětů je to totiž tak, že se dají studovat na vyšší nebo základní úrovni. Já jsem na vyšší úrovni studovala matematiku, ekonomii, angličtinu a španělštinu.

Za každý předmět pak může u maturity dostat student nejvyšší známku 7, což potom dá dohromady maximálně 42 bodů. Zbylé tři body jsou kombinací známky z dalšího povinného předmětu teorie vědění a takzvané rozšířené eseje. Dohromady se tak dají získat ještě tři body navíc.

Přípravě jste se věnovala samozřejmě ve škole, ale bez učení doma to nejde. Kolik času jste se denně připravovala?

IB vyučování je poměrně dlouhé, takže ten školní život zabere značnou část dne. Pokud jsme ve škole končili ve čtyři hodiny, tak do šesti jsem si opakovala látku, potom hodina večeře a do deseti večer jsem se snažila zase věnovat škole. Poslední ročník byl už hodně náročný, to už jsem měla jen minimum volného času, protože se příprava na maturitu zkombinovala s přijímacími zkouškami na vysoké školy.

To ale předpokládá železnou disciplínu. Jste na sebe takhle tvrdá odmalička?

Asi ano. Ale přece jen na základní škole nebylo potřeba si tolik opakovat, tam víceméně stačilo dávat pozor při hodině. Nevím, jestli to bylo potřeba na gymnáziu, ale mně takový režim vyhovuje. Mám pak i sama vnitřní klid, když si projdu všechno, co se na hodině probíralo a udělám si nějaké extra příklady, na kterých si ověřím, že tomu rozumím. Mám pak pocit, že ten čas, který trávím ve škole, pak opravdu k něčemu je. Protože jinak je to jen ohromná ztráta času.

Vy jste z Jesenicka, teď studujete ekonomii na Cambridge. Kudy tedy vede cesta ze severní Moravy až na prestižní britskou univerzitu, kdybyste ji měla někomu ukázat?

Nejdůležitější je nebát se. Já jsem udělala ten největší krok v páté třídě, kdy jsem se rozhodla, že nepůjdu na lokální gymnázium, ale do Prahy na Open Gate, což je kolejní škola, která umožňuje studentům, kteří bydlí klidně čtyři hodiny od Prahy jako já, pobývat během toho školního týdne v areálu. Potom je třeba se určitě věnovat cizím jazykům a hlavně zkoušet nové věci. Myslím, že je škoda, že hodně českých studentů si třeba dostatečně nevěří na to, aby se přihlásili na zahraniční univerzity.

Důležitý je při výběru školy vliv rodičů. Jak vás ale poslouchám, ve vašem případě to bylo hlavně vaše rozhodnutí – získat co nejlepší vzdělání, abyste mohla studovat v zahraničí.

V té páté třídě ode mě přišel impulz, ale zároveň jsem neměla představu, jaká je v Česku nabídka škol. Řekla jsem ale tehdy rodičům, co bych si představovala a oni začali hledat. Potom jsme to eliminovali na nějakých pár škol a Open Gate z toho vyšel jako nejlepší. Zaprvé kvůli tomu, že mají kolejní systém, zadruhé, že je tam možnost sociálního stipendia a samozřejmě kvůli špičkové výuce. Takže tohle byla určitě kombinace mé snahy a pomoci rodičů.

Kdy jste se rozhodla, že chcete studovat v zahraničí?

Já jsem vlastně nebyla nikdy úplně rozhodnutá. Vždycky jsem to chtěla zkusit, protože je to podle mě dobrá zkušenost. Takže já jsem už tak na konci septimy byla rozhodnutá, že se budu hlásit do zahraničí, ale vždy jsem zvažovala možnost, že zůstanu i v Čechách, proto jsem se hlásila i na matfyz a Institut ekonomických studií. A vlastně ani teď v létě jsem si nebyla jistá, protože se chci zase do Česka vrátit. Pořádně jsem se rozhodla, až když mi přišly IB výsledky.

Tedy, když jste zjistila, jak skromně říkáte, že jste mezi 213 nejlepšími studenty na světě a tím pádem by to na tu Cambridge mohlo stačit?

No, říkala jsme si, že je to osud.

Jak bylo zase náročné se na Cambridge dostat, protože to je zase jiná kapitola než mezinárodní maturita?

IB systém je do jisté míry podobný tomu britskému systému. Oni mají A levels, u nás je to IB, takže zejména v matematice toho bylo hodně pokryté tím, co jsme i my probírali. Naštěstí také zveřejňují specifické požadavky. Na Cambridge a Oxford jsou totiž vstupní testy na většinu předmětů a každá fakulta zveřejňuje seznam témat, která student musí znát, aby mohl složit zkoušku. To jsem si tedy prošla, ale měla jsem velmi silný matematický základ právě z té mezinárodní matematiky, a potom jsem si ten poslední měsíc jen doprobrala určité věci.

A kde se vidíte po škole. Co vás nejvíce baví?

Největší radost mám z řešení matematických problémů, i když to možná zní hrozně. A zejména problémů, které rozebíráme v předmětu – kvantitativní metody používané v ekonomii. Je to vlastně aplikovaná matematika, protože se jedná o matematické příklady, které jsou vázané k nějakému ekonomickému problému. Ty mi přijdou zatím jako nejlepší a takhle si nějak představuji v budoucnu i tu moji práci. Pravděpodobně ve financích, kde bych měla řešit právě nějaké problémy za použití matematických vzorců a modelů. Ale úplně upřímně si teď nejsem jistá. Snad mi v rozhodování o budoucí práci pomůže právě univerzita.