Článek
Když rakouské úřady nechaly uspat populárního losa Emila poté, co málem vnikl na dálnici, a nechaly jej převézt zpět do Česka, konkrétně na Šumavu, jeho fanoušci zaplavili sociální sítě vzkazy, v nichž mu přáli, ať se mu na horách líbí a ať už hlavně „nikam necestuje“.
Mladý los, jehož putování od léta sledují tisíce nadšenců, ale neposlechl. Z Česka se nejdříve vydal přes hranice do Německa, poté zamířil na sever, překročil hranice národního parku a došel až na Klatovsko, kde ho natočili, jak si pochutnává na jablkách. Mezitím ho lidé několikrát pozorovali, jak přechází silnici či se blíží k železniční trati.
V posledních dnech se podle některých zpráv vrátil zpět na Šumavu. Není ale samozřejmě vyloučeno, že se v budoucnu opět rozhodne odejít. Jeho fanoušci na sociálních sítích mu povětšinou svobodu přejí, zároveň se ale strachují o jeho budoucnost. A objevují se i návrhy, zda by nebylo lepší umístit losa „někam do bezpečí“.
To ale ochranáři odmítají. „Není možné odchytávat všechny losy, kteří se objeví na našem území. Nemělo by být cílem zasahovat do jejich cesty, do jejich přirozeného pudu migrovat,“ říká pro Seznam Zprávy Jindřiška Jelínková, ředitelka odboru druhové ochrany Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Emil si nehledá stádo, upozorňuje odbornice
Jelínková upozorňuje na to, že losi ve zvířecí říši patří mezi takzvané částečné migranty. Během roku se přesouvají z místa na místo v závislosti na ročním období, dostatku potravy, za účelem rozmnožování či někam, kde je nebudou rušit lidé.
A i mimo Česko migraci losů lidé rádi sledují. „Ve Švédsku je například velmi oblíbené sledování jarní migrace losů na letní pastviny, největší pozornost poutá překonávání řeky Ångerman, které vysílá místní televize a je velmi populární,“ vysvětluje Jelínková.
Při těchto sezonních přesunech losi zpravidla urazí jen několik desítek kilometrů, jiný je ale případ mladých zvířat, která opustí svou populaci a hledají si místo jinde. U toho mohou urazit velké vzdálenosti a pro lidi je těžké odhadnout, kam los směřuje a kdy se zastaví. A to je případ Emila i některých dalších losů, kteří prochází Českem.
Jeho neustálé putování tak není podle Jelínkové znamením, že „potřebuje pomoct“, jak si myslí někteří jeho fanoušci. „Los Emil podle všeho vykazuje zcela normální, biologicky známé chování,“ ujišťuje odbornice.
Někteří lidé Emilovi přejí, aby „konečně našel své stádo“ a připojil se k již existující drobné populaci losů na Šumavě. Jenže ani to nelze čekat. Losi se dle odborníků neshlukují ve stádech, ale v takzvaných rozptýlených populacích. Žijí tedy blízko od sebe, každý jedinec má ale svůj vlastní okrsek.
„Až na období říje žijí losi samotářsky. Bylo by samozřejmě ideální, pokud by se Emil usadil někde poblíž domovského okrsku nějaké samice a v době říje se pokusil zapojit do reprodukce. S ohledem na sporadický výskyt losů v Česku to však má složité,“ dodává Jelínková.
Jelínková také upozorňuje příznivce losa, že pokud někde zahlédnou podobné zvíře, nemusí se nutně jednat o Emila. „Los Emil není jediným losem potulujícím se po území republiky, minimálně jeden další los je aktuálně v severozápadních Čechách, další se před časem pohyboval na Královéhradecku. Emilů je zkrátka více,“ upozorňuje.
Druhá narkóza by byla riziková
Není tedy vyloučeno, že se los v blízké budoucnosti opět rozhodne Šumavu opustit. Čeští ochranáři ale nejsou nakloněni tomu, jej znovu uspat, kdyby se měl dostat do nebezpečné situace, jako to udělali Rakušané. „Každá narkóza je pro zvíře, navíc zvíře volně žijící, rizikem. V případě losa Emila by to byla již narkóza druhá,“ připomíná Jelínková.
Los by se podle ní po probuzení z narkózy stejně rozhodl opět vydat na cestu. Jedinou výhodou by byla možnost Emilovi nasadit sledovací obojek, aby ho mohla případně zásahová jednotka odstrašit, kdyby se blížil k dálnici či železnici. To by ale bylo dle Jelínkové finančně nákladné a výsledek by byl nejistý.
Rizikový by byl i možný přesun zvířete do zoo. „Pro divoké zvíře, které volně migruje krajinou, by to bylo obzvláště náročné a je otázka, jestli by si přivyklo. Umístění by se obtížně hledalo. Jiné bezpečné místo, kde by byl uchráněn od srážky s dopravními prostředky, není reálné,“ uvádí Jelínková.
Ideální varianta je tak podle ní nechat dál losovi volnost a zakročit pouze v případě, že by někde uvázl nebo viditelně strádal – ačkoli by přetrvávalo riziko pro řidiče i pro losa. A snažit se o to, aby byly budoucí přesuny zvířat co možná nejbezpečnější. „Naším cílem by mělo být zachování prostupné krajiny pro velké savce jako základního předpokladu jejich ochrany,“ říká. Podobný přístup by podle Jelínkové měl platit i pro další losy v Česku.
Jak už dříve informovaly Seznam Zprávy, právě fragmentace krajiny dálnicemi či zástavbou hraje důležitou roli v tom, kudy los Emil putuje. Velká část tradičních migračních koridorů je totiž v současnosti zastavěná. Situaci chce stát napravit například stavěním takzvaných ekoduktů přes dálnice, ale také změnami v procesu územního plánování. Obce by při něm měly nově zohledňovat právě migrační cesty zvířat.
