Hlavní obsah

Nejen Lukaku. Zadlužený milánský Inter ztratil kvůli pandemii klíčové muže

Foto: Profimedia.cz

Útočník Romelu Lukaku a trenér Antonio Conte. Dvojice, která v létě kvůli ekonomickým problémům musela z Interu Milán odejít.

Reklama

24. 9. 10:10

Po několikaletém půstu ukončil Inter Milán nadvládu konkurenčního Juventusu. Jenže na mistrovskou kocovinu nebyl čas. Milánský velkoklub se zmítá ve finanční krizi, která vedení donutila k astronomickým půjčkám a prodeji opor.

Článek

Bujaré oslavy posledních dvou domácích titulů Interu Milán, historicky třetího nejúspěšnějšího italského klubu, dělilo dlouhých 11 let. V roce 2010 se „černomodří“ radovali z celkového prvenství ještě během slavné éry portugalského kouče Josého Mourinha. Pod jeho taktovkou dokázal Inter v pohádkovém roce 2010 poměrně nečekaně dosáhnout i na ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů. Jenže s letošním květnovým ziskem 19. klubového titulu se na rozjásanou polovinu severoitalské metropole zdánlivě paradoxně snesla i hluboká ekonomická krize.

Bouřlivé oslavy fanoušků Interu Milan a Ajaxu Amsterdam. Většina příznivců nedodržovala epidemická opatření, která v jejich zemích platí. (Video: SNTV, AP) (Video: SNTV, AP)

Jen co se novopečený italský mistr usadil na znovudobytý trůn, muselo klubové vedení urychleně vymyslet konkrétní plán, jak se co nejefektivněji vymanit ze spárů deficitu pokladny, který vyvolaly především důsledky pandemie covidu-19.

Ztráty a nálezy

Nejviditelnějším důsledkem finanční tísně byl odchod klíčového útočníka. Romelu Lukaku odešel v srpnu do Chelsea za necelých 100 milionů eur.

Inter jeho odchodem nepřišel pouze o pravidelný „přísun“ gólů a asistencí, kterými Belgičan v loňském ročníku přispěl k celkovému prvenství, ale především o výjimečně silnou osobnost, s jejíž přítomností v sestavě byl každý soupeř k poražení. Hodnota takových fotbalistů je doslova nevyčíslitelná.

Lukaku putoval do Interu v roce 2019 za 74 milionů liber, to když prchal z nepovedeného angažmá v Manchesteru United. Tou dobou by ho nejspíš ani ve snu nenapadlo, že se během pouhých dvou let v Miláně herně posune natolik, že i ti nejpřísnější fotbaloví experti o jeho kvalitách začnou poeticky básnit.

Prostředí italského velkoklubu mu učarovalo. Ještě po Euru to vypadalo, že i přes znepokojivý stav klubové pokladny v Interu setrvá. Když Lukaku v létě poskytl poměrně otevřený rozhovor italskému deníku Corriere della Sera, nic nenasvědčovalo tomu, že by se chystal potápějící se Inter opustit.

„Cítím se tu výtečně, a to hned od prvního dne, co jsem do Milána přiletěl. Ihned jsem si pomyslel, že udělám vše pro to, aby tenhle klub, který si prošel těžkým obdobím, začal znovu vítězit. Od samotného začátku tu píšeme fantastický příběh. Jsem přesvědčený, že se máme kam posouvat a že letos budeme ještě lepší,“ rozprávěl Lukaku ještě coby hráč Interu.

Není divu, že o svém dnes už bývalém klubu mluvil Belgičan se spokojeným úsměvem na rtech. Lukaku v Interu vyzrál jak po herní stránce, tak po té taktické. Jeho výkonnostní křivka kopírovala vzestupnou tendenci celého mužstva. Úspěch „černomodrých“ spočíval v precizně aplikované taktice v rámci rozestavení 3-5-2 a pochopitelně i ve vyvážené skladbě celého mužstva. Společným jmenovatelem úspěšného Interu byl zodpovědný dirigent celého představení, italský stratég Antonio Conte, jeden z nejuznávanějších fotbalových taktiků současnosti.

Právě o Conteho cenné služby ale Inter v létě přišel. Důvod předčasného odchodu trenéra, který právě získal titul a přerušil devítiletou nadvládu Juventusu? Ambiciózní Conte velmi dobře věděl, že od června na milánské adrese prakticky nemá co budovat, protože jeho kádr bude nuceně oslaben několika odchody. To proto, aby klub zalepil aspoň část svých nemalých dluhů.

„Miluji Inter, celý tým a fanoušky. Nechci tu rozebírat novou přestupovou politiku nebo jiné kontroverze. Respektuji klubového prezidenta Zhanga a děkuji mu, že si mě do funkce trenéra před dvěma lety vybral,“ prohlásil po svém odstoupení Antonio Conte, jenž se tak dobrovolně vzdal suverénně nejvyššího trenérského platu v rámci italské Serie A.

Pro fanoušky, kteří už si v létě byli vědomi faktu, že jejich klub čeká krušnější období, představovala ztráta Conteho těžkou ránu pod pás. Když Conte v roce 2019 do klubu přicházel, výkonný ředitel Giuseppe Marotta trefně pojmenoval jeho budoucí přínos pro Inter jako nedocenitelný. Hovořil o něm jako o „budoucím nejlepším hráči mužstva“.

V létě tak Inter ztratil dvě ústřední postavy, přičemž za Lukaka zinkasoval necelých 100 milionů eur a předčasný Conteho odchod uvolnil něco kolem 10 milionů eur z přetížené výplatní listiny. Jenže to všechno měl být pouhý začátek…

Dobře už bylo

Při pomyslném pandemickém zúčtování bychom se dopátrali faktu, že italská Serie A na pandemii doplatila zřejmě úplně nejvíc. Tedy společně s rozhazovačnou Barcelonou.

Kumulativní ztráty Interu či konkurenčního Juventusu a AC Milán, tedy ústředního trojzubce italské ligy, se v posledních třech letech vyšplhaly obrazně řečeno až do stratosféry. „Na rovinu, v Serii A nyní trpí všichni,“ prohlásil James Horncastle, expert na italský fotbal, pro svůj kmenový server The Athletic. Soutěž ostrouhala i na hřišti, když ji vedle Lukaka po tříletém angažmá opustil ještě Cristiano Ronaldo, největší hvězda a marketingový tahák Juventusu Turín.

Podle finanční zprávy Bloombergu se současný dluh milánského Interu pohybuje někde kolem 512 milionů eur. Klubové vedení si v reakci na alarmující zadluženost neváhalo ještě před létem půjčit 275 milionů eur od americké investiční společnosti Oaktree Capital Management, aby si alespoň na nějaký čas finančně ulevilo. Bylo zcela zřejmé, že si majitel klubu Steven Zhang, čínský pragmatický podnikatel, nepůjčuje na nové letní přestupy, ale na zachování chodu celého klubu. Půjčka tak primárně sloužila ke splácení dalších, akutnějších dluhů. Zhang byl půjčkou podpořen za podmínky příslibu, že si v Interu utáhnou opasky a uskrovní se.

Vedení tak rozhodlo, že je zapotřebí vyjít z letního přestupového období s čistým profitem minimálně ve výši 75 milionů eur. To v praxi znamenalo vyvěšení hesla: je nutné prodat některé hvězdy. Zároveň vedení došlo k závěru, že neprodleně srazí celkovou sumu na platy všech zaměstnanců o 15–20 procent.

Samotní hráči byli dokonce už dříve na jaře sportovním ředitelem Marottou požádáni, aby se z ekonomických důvodů vzdali dvou svých měsíčních platů, což by podle odborného twitterového účtu Swiss Ramble mohlo Interu jednorázově uvolnit zhruba 25 milionů eur. Podobný pokus dokonce vedení učinilo i před vyplácením mistrovských prémií. Z toho ale nakonec sami šéfové pro jistotu vycouvali. V italských médiích se také proslýchalo, že někteří hráči Interu během minulé sezony nebyli placeni včas. Ve světě špičkového fotbalu se tak jednalo o záležitost naprosto nevídanou.

Inter v létě dokázal profitovat z prodejů Romela Lukaka (Chelsea) a Achrafa Hakimiho (PSG), tyto transfery klubu vynesly přes 150 milionů eur. I přes skutečnost, že se Interu podařilo vytřískat z letního přestupového období vůbec nejvyšší profit v rámci fotbalové Evropy, si opatrné vedení podle střízlivých odhadů dovolilo reinvestovat jen něco kolem 35 milionů eur.

Podle italského serveru La Repubblica je Inter v současnosti na smysluplné cestě z toho nejhoršího, přesto ale stále ještě kdesi hluboko, na jejím začátku. Klub totiž stále měsíčně prodělává. Konkrétně jde podle serveru La Repubblica o částku kolem 12 milionů eur měsíčně, ročním tempem jde tedy až o neuvěřitelných 144 milionů eur.

Jinými slovy: podobnou částku, jakou Inter zinkasoval za Lukaka a Hakimiho, je schopen za rok zase snadno poztrácet.

Na druhou stranu se ovšem Interu podařilo několikanásobně navýšit své komerční příjmy, a to díky novým sponzorským kontraktům s globálními společnostmi Lenovo, Socios, Zytara a DigitalBits. Díky byznysovým aktivitám majitele Zhanga nabyl Inter čerstvé podpory movitějších čínských investorů, což může znamenat opravdu nezanedbatelný přínos. Přesto je stále poměrně reálné, že klub brzy změní i svého majitele. Taková nabídka na trhu reálně existuje.

Čínská firma Suning, která si rozšířila své portfolio koupí Interu v roce 2016, nasypala do klubu prostřednictvím štědrých sponzorů během pěti let už něco přes 700 milionů eur a není žádným tajemstvím, že Zhang a spol. pod vlivem ekonomicky nepříznivé situace shání pro klub další vhodné investory, potažmo i nového kupce.

Kde je dnes Inter?

Současný kádr Interu sužují podobné potíže jako Real Madrid, to znamená, že kostra mužstva pomalu, ale jistě stárne. Inter disponuje hned jedenácti fotbalisty, kterým je nad třicet let, zatímco pouze osm borců je mladších pětadvaceti let, tedy ve věku, jenž je ve fotbalovém světě považován za ideální. Brankářská stálice Samir Handanović, který v klubu působí už téměř celou dekádu, v létě završil 37 let. Letní posila Edin Džeko, jenž svou kariéru nastartoval v severočeských Teplicích, se stal po odchodu Lukaka navzdory svému věku (35 let) novým, nečekaným ofenzivním tahounem. A to po boku ústřední postavy Lautara Martíneze, jehož naopak Inter v létě až zázračně udržel.

Největší letní posilou je nízkonákladový příchod Denzela Dumfriese z PSV Eindhoven, který na letošním Euru v týmu „Oranjes“ vyloženě vyčníval a na pravý kraj Interu hladce zapadl. Obranné řady zodpovědně střeží i slovenský reprezentant Milan Škriniar, jenž je mimochodem s cenovkou 60 milionů eur třetím nejdražším hráčem současného Interu. Ofenzivu po krajích podporuje chorvatský sprinter Ivan Perišić či Matteo Darmian, bývalý bek Manchesteru United.

Zatím relativně nevýrazným žolíkem je 32letý Alexis Sánchez, bývalá opora Arsenalu a Barcelony, která v Manchesteru United ztratila svůj glanc. Zraněný je aktuálně 34letý Arturo Vidal nebo 35letý Aleksandar Kolarov. Střed pole vyztužil 24letý Nicolo Barella, čerstvý mistr Evropy, dále chorvatský reprezentant Marcelo Brozović a turecký internacionál Hakan Calhanoglu.

Kádr v létě převzal Simone Inzaghi, bratr slavnějšího Filippa a bývalý ligový hráč, jenž si s rozsáhlými změnami prozatím dokázal poradit na jedničku. Jeho Inter odešel v aktuální sezoně poražen jen v domácím zápase Ligy mistrů, v němž sice Inzaghiho svěřenci dokázali po většinu utkání favorizovaný Real Madrid přehrávat, ovšem soupeř byl jednoduše produktivnější.

Antonio Conte, kterého Inzaghi v létě nahradil na lavičce, v rozhovorech opakovaně přiznává, že mu jeho milovaný Inter chybí. Conteho vítězné DNA nicméně v klubu navzdory předpokladům dosud přetrvává. Novopečený kouč Inzaghi se totiž po taktické stránce do „Interu po Contem“ hodí tak jako málokdo. Ačkoliv klubové vedení aktivně nakročilo ke stabilizaci poměrů, bez Inzaghiho tvrdé práce se evidentně neobejde.

„Upřímně přeji Simonemu jen to nejlepší. Pevně věřím, že on je tím mužem, který dokáže s klubem uspět navzdory nespočtu současných překážek. Je to dobrý člověk a ambiciózní kouč. Nemám o něho strach,“ vzkázal Conte svému nástupci.

Vedení Interu se nehodlá svého čerstvě dominantního postavení v italské končině jen tak vzdát, což samotní hráči podpořili výsledky i předvedenými výkony v rámci úvodních kol Serie A, po kterých si drží průběžnou první příčku. Pokud by se Inter v lize udržel do třetího místa, těžko Inzaghimu, jemuž současná situace nekompromisně svázala ruce, cokoliv vyčítat. Za úspěch bude nicméně považován i případný postup ze skupiny Ligy mistrů, ve které Interu kromě Realu Madrid nalosovali i ukrajinský Šachtar Doněck a moldavského zelenáče Šeriff Tiraspol.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované