Hlavní obsah

Nevěstince a kasina podél „špinavé“ E55 v krizi. České Vegas zhaslo

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

V důsledku současné krize se jindy dekadentní večírky rozplynuly a nahradilo je nekonečné prázdno.

Reklama

13. 6. 18:00

Přijeli jsem po nechvalně proslulé E55 do městečka Dolní Dvořiště. 1300 obyvatel, pět kasin, nespočet bordelů. Jak vypadá svět neonů a hazardu po pandemii? Jak funguji tamní kasina po jejich znovuotevření?

Článek

A jak se proměnila atmosféra, když byli se zavřenými hranicemi Češi jejich jedinými klienty? I o tom je další díl dokumentární série Seznam Zpráv s názvem My. Podrobnosti najdete ve videoreportáži i v následujícím textu.

Špinavá E55

Když vyrážím z Prahy směrem na jih, vybavuji si hluboce zaryté obrázky z dětství. Cestou na letní dovolené v jižních Čechách jsem vždycky vídala lehké holky kolem E55, lesní cestičky za benzínkami byly bohatě poseté obaly od prezervativů. Do toho všeho silně zářily neony a červené lucerny. Hranici s Rakouskem si odmala pamatuji jako Mekku neřesti. Bordely, prostitutky, kasina a herny.

Čas a zejména koronavirová epidemie ale tohle prostředí dosti proměnila. Lehké ženy od silnic téměř úplně zmizely, přesunuly se do privátních „pokojíčků“. Mnoho bordelů zavřelo - buď ukončily provoz ještě před krizí, případně po karanténě zatím znovu neotevřely. Některé nevěstince ale fungují v jakési šedé zóně. Třebaže mají oficiálně zavřeno, i nadále zvesela vítají hosty. Zřejmě v režimu inkognito.

Hranice s Rakouskem dlouho platila za Mekku neřesti. Bordely, prostitutky a kasina nebo herny. (Video: Šárka Kabátová, Seznam Zprávy)

Okolí E55 už není takové jako dřív. „Byly doby, kdy herna byla na každém rohu. A když šli lidé na pivo, tak v ní byli schopni prohrát úplně všechno, ale když sem do kasina dneska musíte vážit cestu dlouhou třeba i čtyřicet kilometrů, tak je to spíš o zábavě než o hazardu,“ vypráví syn majitele jednoho z největších kasin na jihu republiky, které z dálky připomíná spíš filmovou kulisu než reálnou budovu. Kasino se na jednu celou noc stává místem mé observace.

„U nás to vždycky bylo tak, že 90 procent byla rakouská klientela a jen deset procent Češi. Momentálně je to tak, že k nám chodí z 90 procent Češi. Zbylých deset procent tvoří Rakušáci, kteří bydlí tady v pohraničí nebo sem mohou jezdit za rodinou a za prací,“ dodal šéf kasina. V jeho podniku teď podle něj hrají především ti, kteří patří mezi stálé hosty. Nováčky tu sotva najde.

Na kasinové „štamgasty“ mám při bloumání skoro prázdným kasinem také štěstí. Chvíli trvá, než se rozmluví. Na novináře někteří nemají náladu. Pochopitelně. „Česká kasina miluju,“ říká jeden z hráčů, který s rozhovorem na rozdíl od některých dalších nemá problém.

Povídání u rulety

Zatímco hraje jeho tolik oblíbenou ruletu, vypráví mi své dosavadní zkušenosti s hraním. Chlubí se výhrami, nevadí mu ani povídání o prohrách. Za jeden večer v jeho oblíbeném kasinu přišel nejvíc o sedmdesát tisíc najednou. Zřejmě to ale nevnímá jako nic zásadního. „Když si vyděláváte třeba dvanáct milionů a prohrajete dva ‚míče‘, je to jedno,“ říká, jako by pro něj peníze snad ani neměly žádnou hodnotu.

V tu chvíli mi vytane na mysli jeho povídání o rodině, kvůli které žije v Česku a ne ve Švýcarsku. „A vaše rodina to vidí také tak?“ zasahuju mu do osobního prostoru. Nedá mi to. „Oni to nenávidí,“ říká a současně se zvedá ze židle, aby znovu vsadil. V kasinu tráví hodně času. Říká, že si tam většinou krátí čekání na vlak, který mu do Švýcarska jezdí v pět ráno.

Odmítá, že by hraní v kasinu bylo jeho závislostí. „Mám to prostě jenom rád. Co máte ráda vy?“ odzbrojuje mě. „Ráda se třeba procházím, to je moje oblíbená činnost,“ vykoktám ze sebe. Přijde mi to v temném kasinu plném barev a děsivých zvuků trochu nemístné. Kasinový respondent je ale pohotový a bezprostřední. Povídání zakončí slovy: „Ty jo, to já se neprocházel už možná i několik let.“ Noční život mu obrací denní rytmus naruby. Ožívá až s tmou a rozsvícenými neony. Tohle prostředí je jeho.

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

„Je to tu mrtvé,” říká o nočním životě v kasinu milovník pokeru.

Hned jak skončí pětihodinový pokerový turnaj, zpovídám jeho vítěze. Jde o muže, kterého bych zdálky zaměnila za Kazmu. Za výraznými slunečními brýlemi na očích se prý schovává před silným osvětlením, ne přede mnou ani před svými protihráči. Pověstný poker face drží i během rozhovoru. Líčí, že v době koronavirové krize pro něj v kasinu nejsou kvalitní soupeři. „Ty sem jezdí z Rakouska, soupeřit jenom z Čechy je pro mě snazší.“

Vydělávám si tu

Do kasina chodí i přesto, že turnaj není tak náročný jako obvykle. Jde prý o docela snadný výdělek. A to se hodí - v době karantény přišel o práci. „Pracoval jsem v pohostinství. Vyhodili mě a jsem na úřadu práce. Od té doby, co se kasina znovu otevřela, tak je to můj zdroj obživy,“ dodává s tím, že si někdy odnáší i pět set euro.

Těchto pár osamělých hráčů z okolí nahradilo stovky zahraničních hostů v kasinech. Hranice s Rakouskem přitom dlouhá léta na dálku svítila neony kasin i červenými lucernami. Před nedávnem všechna noční záře zhasla.

V důsledku současné krize se jindy dekadentní večírky rozplynuly a nahradilo je nekonečné prázdno. Krize zastavila proud bezmyšlenkovitého rozhazování peněz i rozkoše. A tak si říkám, kdy a do jaké míry se divoký život v příhraničí vrátí do starých kolejí.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené