Článek
Jednokolejná regionální železniční trať č. 236 na rozhraní Středočeského a Pardubického kraje měří 17 kilometrů a v současnosti ji vlak urazí za 36 minut. Když byl v roce 1881 zahájen provoz, parním vlakům cesta trvala 70 až 90 minut.
Začátek 30. let minulého století přinesl nejen hospodářskou krizi, ale i ukončení parního provozu na dráze z Čáslavi do Třemošnice, kde jej nahradily motorové vozy M 120.4 „Věžák“. Jízdní doba se tím zkrátila na 50 minut a maximální rychlost vzrostla na 40 kilometrů v hodině.
Místní lokálka drží několik prvenství. Právě zde se 17. října 1882 jako na vůbec první trati u nás začal pro služební účely používat telefon. Drátová linka vedla z Čáslavi přes Vrdy-Bučice do Závratce (Třemošnice) a měřila 23 kilometrů.
Od roku 1949 se na osobních vlacích objevovaly legendární motorové vozy M 131.1 „Hurvínek“. Tato trať se dokonce stala jejich posledním působištěm u ČSD, kde dosloužily 15. března 1984.
Motoráček „Čugála“ se pomalu rozjíždí z čáslavského nádraží. Prohlédněte si trasu skrze objektiv.
Železnice se během své historie ocitla několikrát na pokraji zrušení. Vážná rána přišla v červenci 1944, kdy byl kvůli nedostatku benzinu a náhradních dílů zastaven provoz osobních vlaků. Ještě hůře dopadla odbočná trať do Močovic, kde byl v roce 1944 provoz kvůli úbytku cestujících i nákladní dopravy zastaven úplně.
Další kritické období nastalo v 70. letech, kdy Československo přistoupilo k plošnému rušení méně vytížených regionálních tratí. Mezi ohroženými byla i třemošnická lokálka a jedna z tehdejších studií dokonce navrhovala zrušení osobní dopravy a zachování pouze té nákladní.
Nakonec však zvítězil jiný přístup. Osobní doprava zůstala zachována a na přelomu 70. a 80. let se trať dočkala rozsáhlé obnovy železničního svršku. Přestože po listopadu 1989 prošla česká železnice i celá společnost zásadní proměnou, provoz na třemošnické lokálce pokračoval.
Útržky z historických novin
Z prvních desetiletí provozu se dochovalo i několik novinových zpráv.
Z nich lze vyčíst, že přejezd přes císařskou silnici (dnes I/17) u Koudelova byl již tehdy označovaný za nebezpečný. Trochu ironie je, že k výstavbě přejezdového zabezpečovacího zařízení se závorami proběhla až na podzim 2021.
Na provoz vlaků si také stěžovali sadaři mající sady u téže silnice. Vlaky jim často lámaly větvě zasahující ale nad pozemek dráhy, a ničily tak úrodu. Ministerstvo tak dráze poradilo, aby větve v průjezdném profilu dráhy ořezalo: „… žádný majitel není povinen nechat přesahovati na svou půdu větve cizích stromů.“
Trať se objevila i ve filmu. V roce 1977 posloužila jako kulisa hudební komedie Jen ho nechte, ať se bojí. Petr Nárožný se v ní proháněl v legendární lokomotivě „Kafemlejnek“ za zpěvu Heleny Vondráčkové a Luďka Soboty.
Podle průvodčí Hany Krtičkové, která na této dráze pracuje sedmým rokem, tvoří většinu cestujících pravidelní pasažéři, které doplňují turisté mířící do Železných hor.
„Kdyby přestala lokálka jezdit, tak jsem v čudu,“ komentuje situaci při čekání na vlak jeden z cestujících. “ ‚Přiženil‘ jsem v horách u Třemošnice chatu, dneska jedu hrát kulábr s kamarády,“ vysvětluje důvod své cesty. Lokálku používá už 46 let. „Jezdí i autobusy, ale vlak je vlak,“ uzavírá. Podél trati právě projíždějí historická americká vozidla. Svět tak trochu poskakuje, zatímco vlak projíždí krajinou lemovanou krásným výhledem na přibližující se vršky Železných hor.
