Hlavní obsah

Foto: Našly se vzácné filmy ze začátků pražské zoo, pojí se s nimi záhada

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Sbírka Rakouského filmového muzea

Jeden z nalezených filmů ukazuje slona Babyho, jak pomáhá s výstavbou pražské zoo.

Reklama

Pět filmových kotoučů ze třicátých let nalezla kustodka sbírky amatérského filmu Rakouského filmového muzea Stefanie Zingl, která je předala vedení zahrady. Zoo nyní pátrá po autorech. Poznáte je?

Článek

Kustodka sbírky amatérského filmu Rakouského filmového muzea Stefanie Zingl v archivech objevila unikátní záběry zachycující historii pražské zoo. Vzácné snímky byly uchovány na třinácti filmových kotoučích.

Většina dokumentů byla natočena v období mezi roky 1934 až 1937. Filmové kotouče zachycují zcela jedinečné záběry zakladatele zoo a prvního jejího ředitele profesora Jiřího Jandy, jeho manželky i spolupracovníků.

„Filmové záběry jsem poprvé viděl přes satelitní telefon v mongolské jurtě před rokem a byl jsem jimi fascinován,“ řekl ředitel pražské zoo Miroslav Bobek na středeční tiskové konferenci.

Zachycena je i řada zvířat, počínaje slonem Babym a konče gepardem Mignonem. Nalezené snímky jsou raritní, protože z této doby se žádné jiné záběry nedochovaly. Zoo tehdy filmy netočila, první záběry vznikly až během druhé světové války, ale filmy byly zničeny. Existují jen krátké záběry nebo se zoo objevila v jiných filmech, ale takto systematické natáčení se v tomto období nekonalo.

Snímky vídeňskému muzeu předal nejmenovaný rakouský sběratel v roce 2010 spolu s více než pěti sty filmy. Kustodka Stefanie Zingl řekla, že sběratel aktivní na burzách ale chce zůstat v anonymitě.

Autor záběrů a jeho žena se objevují na mnoha záběrech. Bohužel se nám nepodařilo zjistit jejich jména. Budeme vděční, pokud se na pražskou zoo obrátí kdokoli, kdo by je pomohl ztotožnit,“ prosí Stefanie Zingl, která filmové záběry předala vedení zahrady.

Ví se jen, že autorem filmů byl plukovník justiční služby Československé armády, který občas předal kameru i své manželce nebo někomu jinému z okolí. O nalezení identity filmaře a neznámé ženy se zatím neúspěšně pokouší mnoho badatelů včetně vojenského historika Eduarda Stehlíka. „Zatím se bohužel ukázalo jen to, že jsme mistři slepých uliček,“ konstatoval historik.

Reklama

Doporučované