Odvetu Spojeným státům slibují iráčtí šíité a Hizballáh. Kde mohou udeřit?

„Írán v sebeobraně provedl a ukončil odpovídající opatření podle článku 51 Charty OSN a zasáhl základnu, z níž byl veden zbabělý útok proti našim občanům a vysokým představitelům,” tweetoval ve středu ráno šéf íránské diplomacie Muhammad Džavád Zaríf. Přesto ale nemusí jít o konečnou odvetu – podle teheránských zdrojů serveru Middle East Eye zvažovalo teokratické vedení země celou řadu možností.

Zda bude Teherán v útocích pokračovat, závisí i na veřejném mínění – stoupenci režimu volají po krvi a konzervativci sní o vyhnání amerických vojáků z regionu. Ve stejném duchu se ostatně vyslovil i jinak reformní prezident Hasan Rúhání: „Naší konečnou odpovědí bude vykopnutí všech amerických sil z regionu,” napsal s poukazem na heroický Solejmáního boj proti takzvanému Islámskému státu, Frontě an-Nusrá nebo teroristické síti Al-Káida. „Nebýt jeho války proti terorismu, evropské metropole by nyní byly ve velkém nebezpečí,” zdůraznil.

Kromě samotného íránského režimu ale slibují odvetu i jeho spojenci – ve středu se nechalo slyšet vedení iráckých Lidových mobilizačních sil (šíitské proíránské milice, pozn. red.), že plánují podobně silnou odvetu jako Írán. K zabití generála Solejmáního ostatně došlo na bagdádském letišti a při útoku zahynul i velitel šíitských milic Abú Mahdí Muhandis.

„Zabila je americká armáda, a ta za to také zaplatí,” vzkázal pak šéf libanonského hnutí Hizballáh Hasan Nasralláh. Upřesnil přitom, že terčem odvety budou pouze vojáci, důstojníci, vojenské základny a lodi. Pokud by prý Hizballáh útočil na civilisty, jen by to posloužilo politice Donalda Trumpa.

Kde a jak tedy mohou íránští spojenci útočit?

Jako nejsnadnější cíl se jeví sousední Irák, kde už ostatně první íránské rakety přistály. USA zde mají přes pět tisíc vojáků, v zemi navíc působí výše zmíněné šíitské milice nakloněné Íránu. Většina Iráčanů se hlásí k šíitské větvi islámu a mnozí z nich vnímají zabití generála Solejmáního jako vraždu symbolu boje proti USA i sunnitským teroristickým skupinám. Pro Irák ale zároveň platí, že jsou zde američtí vojáci na útoky nejvíce zvyklí, a proto i nejlépe připravení.

Variantou proto může být i útok v některé z dalších zemí s americkými základnami. Těch je v Perském zálivu hned několik: 13 tisíc vojáků slouží v Kuvajtu, 7000 mužů ve zbrani pak mají USA v Saúdské Arábii. Šest stovek amerických vojáků je rozmístěno v Ománu, pět tisíc pak ve Spojených arabských emirátech. Zvláště v případě Ománu by Írán mohl využít své spojence z řad jemenských Húsiů, jejichž rakety už v minulosti dopadly hned několikrát v Saúdské Arábii.

Íránský režim sice opakovaně vyhrožuje židovskému státu, není ale pravděpodobné, že by na hlavního amerického spojence v regionu přímo zaútočil. Izrael už do Teheránu vzkázal, že reakce by byla ničivá. V horší situaci jsou okolní sunnitské státy, zvláště Saúdská Arábie. Íránci si už útok na ni v loňském roce vyzkoušeli, když během jediného dne vyřadili z provozu polovinu saúdskoarabských ropných zařízení. Rijád je sice největším nákupčím amerických zbraní, ochránit nejstřeženější ropná pole mu to ale nepomohlo. V úvahu připadají i tzv. měkké cíle – v ohrožení je tak například slavný závod Rallye Dakar, který až do 17. ledna probíhá v saúdskoarabských pouštích.

Šíitské hnutí Hizballáh už mnohokrát dokázalo, že je schopno páchat teroristické útoky prakticky kdekoliv po světě – jeho lidé útočili například i v Bulharsku nebo Argentině. Smrt Solejmáního tak mohou pomstít útoky na americké ambasády či americká centra v evropských zemích, íránské tajné služby mají zároveň zkušenosti s cílenými likvidacemi jednotlivců, jak ukázaly například vraždy íránských exulantů ve Francii.