Článek
Pohyb turistů je omezen v prostoru před portálem jeskyně a na části modře značené turistické cesty od Býčí skály přes jeskyni Kostelík k silnici směrem na Křtiny. Tento úsek je třeba obejít po silnici. Vstupovat není možné ani do lesů v okolí jeskyně. Tam je ale vstup zakázán trvale, protože jde o území národní přírodní rezervace s nejpřísnějším režimem ochrany. Zakázáno je také horolezectví na Kostelíku i na dalších stěnách v okolí.
„Strážci natáhli zákazové pásky na přístupech ke skalám, kde se připravuje k zahnízdění párek sokolů stěhovavých. K páskám přibyly informační cedulky v českém a anglickém jazyce a další cedulky upozorňující na zákaz použití dronů,“ uvedl Tůma. Strážci za porušení zákazu mohou na místě uložit pokutu až 10 000 korun.
Na Býčí skále sokoli zahnízdili v roce 2017, tehdy vyvedli jedno mládě. O rok později to podle dobrovolného strážce Radovana Mezery byla čtyři mláďata, loni tři. „Snad se zadaří i letos,“ uvedl k tomu Mezera.
Vzácní dravci se v Moravském krasu poprvé uhnízdili v roce 2016, a to zhruba po půl století. Místo druhého hnízdiště ochranáři tají. Loni v něm sokoli vyvedli čtyři mláďata, před jejich odletem z hnízda je podle ochranářů ale snědl jiný dravec, a to výr velký.
Jeskyně Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu. Podle vědců sloužila její přední část v době železné jako rituální obětiště. Badatel Jindřich Wankel našel na tomto místě koncem 19. století ostatky 40 lidí a mnoho vzácných předmětů. Za druhé světové války měli v jeskyni nacisté továrnu na výrobu leteckých motorů. Speleologové zpřístupňují malou část jeskyně veřejnosti před začátkem léta, každoročně si prostory prohlédne kolem 3 000 zájemců.
Vstupní část jeskyně byla navštěvována lidmi postupně v paleolitu, neolitu, eneolitu, době bronzové, době železné-halštatské, laténské, římské, slovanské, obdobně i ve středověku a novověku. První zmínka o jeskyni pochází z roku 1663, kdy o ní píše řeholník zábrdovického kláštera M. A. Vigsel.
