Hlavní obsah

Soudil se se státem kvůli placeným testům. Prohrál

Foto: Seznam Zprávy

Přeshraničním pracovníkům na hranicích kontrolovali loni testy, které si museli sami platit. S odškodněním jeden z nich neuspěl. (Ilustrační snímek)

Reklama

14. 11. 18:04

Ústavní soud posuzoval nárok pracovníka na odškodnění za to, že musel loni na jaře ze svého platit PCR test, bez kterého nemohl překročit hranice a vyjet do zaměstnání v Německu. Je to úkol pro obecné soudy, stojí v rozhodnutí.

Článek

Přesně o 4239,30 koruny se přel se státem přeshraniční pracovník, takzvaný pendler. Aby mohl loni na jaře vyjet z domova do zaměstnání v Německu, musel české kontrole předložit negativní PCR test, který si platil ze svého.

Právě tuto částku – přes dvanáct set korun za PCR test a bezmála tři tisíce jako náklady na cestu na odběrné místo a zpět domů – následně požadoval u soudu od státu jako odškodnění.

A právě proto, že jde o takto marginální částku, se spor paradoxně „zrychleně“ dostal od Obvodního soudu pro Prahu 7 přímo před Ústavní soud, kam poslal stížnost pendlerův právní zástupce Michal Staněk.

Jde proto o pravděpodobně první spor o odškodnění kvůli mimořádným opatřením, kterým se Ústavní soud zabýval a vydal svůj nález.

Pro přeshraničního pracovníka to nedopadlo dobře – ústavní senát v čele s Pavlem Šámalem stížnost zamítl. Nález ovšem zároveň nechává zcela otevřeno, jak by měly soudy přistupovat k dalším podobným žalobám o odškodnění.

„Je tak na obecných soudech, aby zohlednily úmysl zákonodárce, historické okolnosti přijetí krizového zákona, systematické souvislosti přijaté úpravy a vyložily zákon racionálním způsobem s ohledem na jeho znění,“ stojí v nálezu, který má redakce k dispozici.

Existuje právo na odškodnění

I takto otevřené rozhodnutí je v praxi důležité. Na odškodnění za mimořádná opatření totiž existují dva odlišné právní pohledy.

První, který zastává třeba Ministerstvo vnitra v reakcích na žádosti o odškodnění, mluví o tom, že odpovědnost za krizová opatření má stát jen v konkrétních případech spojených s akcí státních orgánů, ne za samotné předpisy. Jinými slovy, když například policisté v akci spojené s mimořádným opatřením poškodí člověku vůz nebo dům.

Druhý právní pohled naopak v některých případech přiznává odškodnění i za právní předpisy. A je postavený na principu takzvané zvláštní oběti. Tedy zjednodušeně, pokud na někoho právní předpis dopadne obzvláště tvrdě a nerovně, jeho oběť je vyšší než ostatních a měla by mu být vynahrazena.

Ústavní soud ve svém nálezu oba pohledy zmiňuje a k žádnému z nich se nepřiklání. Naopak dodává, že rozhodování v této věci je úkolem právě obecných soudů – tedy od okresních až po dovolací Nejvyšší soud.

„Je to věcí obecných soudů a ty to mají aplikovat a vykládat na konkrétní příklad,“ říká advokát Michal Staněk. Advokát se přitom ústavní stížností snažil argumentovat například tím, že je až absurdní, že stát odmítá proplatit jeho klientovi test na covid-19, který následně v roce 2021 hromadně platil všem z veřejného zdravotního pojištění.

V konkrétním případu pendlera, který žádal odškodnění za testování, už ovšem byly využité všechny možnosti. „Skončili jsme, tady už jiné cesty nemáme. Bohužel,“ potvrdil Michal Staněk.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované