Článek
Na sledování meteorického roje nepotřebujete žádnou výbavu. Stačí vám vychytat dvě základní věci – správný čas a správné místo.
Co se týče prvního z jmenovaných faktorů, nejpříhodnější chvíle přichází právě v noci ze čtvrtka na pátek, tedy v noci maxima, kdy padá meteorů nejvíc. Úplně nejlepší budou až páteční ranní hodiny, mezi půlnocí a 4. hodinou by za dobrého počasí mělo být pouhým okem pozorovatelných až 80 meteorů za hodinu. Pokud si ale roj chcete užít a zrovna nemáte čas, nezoufejte, potrvá ještě hodně dní. První meteory šlo vidět už od 17. července a úplně poslední zazáří na obloze až 24. srpna.
Dnes v noci by dobrým pozorovacím podmínkám mělo přát i počasí. Seznam Zprávám to potvrdili meteorologové z Českého hydrometeorologického ústavu. Oblačnost se podle jejich předpovědi sice na noční obloze objeví, ale bude vysoká, což znamená, že by měla být dost tenká na to, aby šlo vidět i přes ni. V dalších dnech pak má oblačnosti přibývat.
V noci maxima je navíc letos Měsíc ve fázi úzkého srpku a kolem půl jedenácté úplně zapadne, takže nebude podívanou na obloze rušit vlastním svitem. Podle astronoma a fotografa Petra Horálka, jehož snímky opakovaně vybrala za fotku dne americká NASA, díky tomu půjdou spatřit i ty nejslabší meteory. To ale platí pouze za předpokladu, že budete oblohu sledovat z místa, kde není velké světelné znečištění, tedy alespoň několik desítek (ideálně stovek) kilometrů od velkých měst.
Mapa světelného znečištění ukazuje, odkud je noční obloha vidět nejlépe:
Mapka světelného znečištění na území Česka.
Na problém světelného znečištění prostřednictvím fotografií Perseid poukazuje i loňská spolupráce Petra Horálka se slovenským popularizátorem astronomie Tomášem Slovinským, který na začátku tohoto týdne vybrala NASA jako fotografii dne jakožto první česko-slovenský počin v historii. Na levé straně, na fotce Slovinského pořízené v Parku tmavé oblohy v Poloninách, je podle Astronomického ústavu AV ČR vidět asi o 1000 hvězd víc a o třetinu víc meteorů než na Horálkově snímku vyfoceném nad Sečskou přehradou, kde jsou podmínky pro sledování noční oblohy méně příznivé.
Snímek „Perseus a ztracené meteory“.
Pokud chcete Perseidy sledovat a neplánujete kvůli tomu opustit město s nadějí, že uvidíte alespoň něco, podle Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR se vám klidně může stát, že neuvidíte skoro nic. „Světelné znečištění vadí při pozorování oblohy tím principem, že ji zesvětluje a kvůli menšímu kontrastu na ní pak nejsou vidět slabší objekty. Když si člověk vybere, že bude pozorovat Perseidy třeba z Prahy, tak uvidí opravdu jen ty nejjasnější meteory. Řekněme, že z té frekvence, kterou člověk může normálně vidět, tedy 80 za hodinu, jich uvidí třeba pět,“ vysvětlil Suchan Seznam Zprávám.
Alternativou pro lidi z měst jsou samozřejmě hvězdárny, třeba v Praze lze dnes oblohu sledovat ve Štefánikově hvězdárně. Na komentované pozorování Perseid pak astronomové zvou do středočeského Ondřejova na tamní „radarovou louku“.
Co jsou to Perseidy?
Ještě než se setmí a podívaná začne, není od věci připomenout, na co že se to budeme dívat.
Svítivé čáry na obloze pochází z periodické komety 109P Swift-Tuttle, která se u Slunce objevuje každých 134 let (naposledy v roce 1992). Perseidy, které nám kometu připomínají každý rok, nejsou ničím jiným než jejím prachem. Jeho částice většinou menší než zrnko písku vstupují do atmosféry rychlostí 59 kilometrů za vteřinu a při průletu se vypaří. Zářit začínají ve výšce asi 120 km nad zemským povrchem a ty větší z nich mizí až pod hranicí 80 km nad zemí.
Název roje je odvozen od souhvězdí Persea, protože v něm mají svůj radiant, což znamená, že z něj zdánlivě přicházejí. Roji se také říká „Slzy svatého Vavřince“. Spojení se světcem údajně vyplynulo z toho, že si roje lidé všimli poté, co byl 10. srpna roku 258 umučen.
