Hlavní obsah

Pět let po kůrovci: Tady je návod, jak se s broukem ničícím lesy vypořádat

Kůrovec začal v roce 2015 naplno řádit na severu Moravy. Majitelé tamních lesů začínají holiny vzniklé po těžbě obnovovat. Ne všude se to však daří. (Video: Seznam.cz)

 

Reklama

30. 11. 2019 19:00

Reportáž z míst, kde lesy kompletně zničil kůrovec. Po pěti letech rostou na severu Moravy nové stromy a lesníci popisují zkušenosti – jaká je nejlepší cesta lesy obnovit.

Článek

Lýkožrout smrkový se do českých a moravských lesů začal výrazněji zakusovat už od roku 2012. S jeho masivním nástupem je však spojen až rok 2015, kdy kůrovcová kalamita naplno propukla na severu Moravy, zejména na Bruntálsku a v lesích v okolí Šternberku.

Zatímco kalamita se šíří republikou dál, na severu Moravy už majitelé lesů začínají holiny vzniklé po těžbě napadeného dřeva zalesňovat. Snahu lesníků však kazí zejména sucho, na některých lokalitách sazenice ve velkém usychají a hubí je také přemnožená zvěř.

Takzvaný lesní zákon majitelům lesů určuje pouze to, do kdy mají holiny po vytěžení zalesnit. Jakým způsobem to mají udělat, už jim nikdo nenařizuje. Pouze podle lesního zákona musí holinu zalesnit do dvou let po vytěžení lesa. V takzvaných červených zónách, tedy oblastech nejvíce zasažených kůrovcem, stát povolil odložení až na pět let. Co a jak vysadí však už záleží na nich a jejich financích.

Rozdíly ve způsobu zalesňování jsou jedním z důležitých faktorů, proč se některé holiny na severu Moravy daří obnovovat úspěšně a některé nikoliv.

Podle lesníka Milana Košuliče z Města Albrechtice by majitelé měli více využívat přírodu a přirozenou obnovu. „S tím, co dneska víme, bych holinu určitě neosazoval jako plantáž, protože je to drahé, musí se to draze ošetřovat, natírat proti zvěři, ožínat, aby z toho něco bylo. Bohužel takto k tomu někteří vlastníci přistupují a takhle to i nařizuje stát, aby se tahle velká plocha zalesnila jednou dřevinou jako monokultura, stejnověká, která zase jednou bude padat větrem nebo škůdcem. Kdybych to měl já platit z vlastní kapsy, tak to nechám, počkám, až tam nalétne bříza, a teprve potom bych koukal, co zůstalo nezalesněné a to bych si postupně zalesnil. A to by mě rozhodně vyšlo levněji,“ vysvětluje základní postup.

Spolu s ním a s koordinátorem programu Krajina hnutí Duha Jiřím Benešem, jsme se vypravili na tři zhruba stohektarové holiny mezi Šternberkem a Bruntálem, které se nyní jejich majitelé snaží po kůrovcové kalamitě zalesnit. Oba dva odborníci posoudili rozdíly mezi zalesněním a upozornili na chyby, které majitelé udělali.

Na prvním místě jsou nápadné nedávno zasazené buky zasázené do přesných řádků a natřené modrým repelentem proti okusu zvěří. „Je to plantáž. Jen místo plantáže smrku tady bude plantáž buku,“ říká Milan Košulič, podle nějž při takovém obnovování lesů hrozí, že za desítky let se takto pěstovaný les může dostat do stejné situace. „Tady tato situace se opakuje. Všichni víme, že po velké mniškové kalamitě v Čechách ve 20. letech vznikly podobně velké holiny a zalesnily se smrkem v dobré víře, že to rychle poroste a bude z toho dobré dřevo. A dnes nám ve velkém usychají, protože to jsou plantáže. Kdyby tam rostly pestré, smíšené výškově rozrůzněné lesy, tak by samozřejmě hynuly také, ale nevznikaly by tam tak obrovské holé plochy. Zůstaly by tam mladé porosty, které by to přežily,“ vysvětluje zkušený lesník.

Podle Jiřího Beneše je podobná plantáž špatná nejen z ekologického hlediska, ale také z ekonomického. „Náklady na takovéhle zalesnění musely být obrovské. Stromy však tak, jak jsou tady vysázeny, jsou vydány napospas suchu a zvěři. Obávám se, že řada sazenic letos nebo příští rok uhyne,“ říká. Podle dat, která dal dohromady, na takto obnovovaných plochách sazenice často masivně usychají. „Na některých místech uhynulo 100 procent zasazených stromků. Například v loňském roce jen státní lesy zalesnily zhruba 7 200 hektarů a do letošního května na těchto plochách zahynuly sazenice na necelých 1 800 hektarech,“ dodává.

Jedním z důvodů je i fakt, že buky, duby či smrky jsou spíše stínomilné dřeviny a pro růst v prvních letech života rády rostou pod jinými stromy.

Tomu se mohou vyhnout lesníci na další zhruba kilometr vzdálené holině, jejíž správce ji už obnovil méně plantážním způsobem. Jsou na ní také vysázené buky. Ale místo toho, aby byly vysázené v řadě jak vojáci, jsou promíchané s břízami a smrky. „Objevili jsme tady i duby, olše, ale pozitivní jsou především břízy, které tady nikdo nevysázel, ale nalétaly sem samy,“ vysvětluje Beneš a ukazuje na zhruba dvoumetrové břízy. „Okolo nich už vidíte smrčky, které se tady přirozeně obnovily ze semenných šišek již pokácených smrků. Také je tady nikdo nevysadil. Tímto způsobem tady vznikne les pestrý nejen druhově, ale i věkově,“ dodává.

Za ideálně obnovený les pak oba odborníci nezávisle na sobě označili paseku nedaleko Šternberka, na které jsou uměle vysazené stromy v menšině. „Na dvou metrech čtverečných jsem tady napočítal sedm druhů dřevin. Takový les bude efektivní nejen ekologicky, ale také ekonomicky,“ myslí si Beneš.

Milan Košulič ihned vysvětluje proč. „Význam takovéhoto způsobu pěstování lesa spočívá v tom, že pod nalétanou břízou smrky rostou různě rychle a různá rychlost růstu znamená, že se bude zvětšovat výškový rozdílů. Porost bude rozrůzněný, budou tam malé stromky, středně vysoké stromky, vysoké stromky a to je důležité pro odolnost zejména proti větru,“ říká. Až se po zhruba 50 letech vykácí bříza, která není tak dlouhověká jako ostatní dřeviny, zůstane pod ní odolný les, který se bude sám zmlazovat. „Čím nejistější jsou budoucí klimatické podmínky, tím důležitější je, aby budoucí lesy byly pestré,“ uzavírá penzionovaný lesník.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené