Provize by měly zmizet, poradce má platit klient, říká Spurný z Monety

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Investiční poradci by neměli být tolik závislí na provizích a měli by dostávat pevnou měsíční odměnu. Nově to požaduje Česká národní banka, zatímco sami investiční poradci se takovému výkladu evropské legislativy brání.

Dosud trh funguje tak, že poradce prodá produkt, dostane provizi od firmy, která daný produkt vydává, a čím více prodá, tím více vydělá. To je podle ředitele Monety Money Bank Tomáše Spurného špatně, poradci mají mít mzdu, říká, a dává tak za pravdu ČNB.

„Já dlouhodobě říkám a v tom jsem velmi konzistentní, že poradci by měli být placeni klientem. A neměli by být závislí na provizích,“ říká v pořadu Inside Talks Tomáš Spurný. „V tomto mám podobný názor jako Asociace pro kapitálový trh. Oni sice neříkají, že provize by měly být zakázány, ale preferují poradenství, které platí klient. Já si myslím, že provize by vůbec neměly existovat,“ dodává Spurný s tím, že legislativa je v tomto případě jasně daná a nerozumí tomu, proč se k tématu dostáváme tak pozdě.

Naopak podle poradců by taková změna znamenala příklon k šedé zóně a rozmach takzvaných tipařů. Ti také berou provize, ale nabízejí velmi riskantní produkty (často za vysoké provize), ale na rozdíl od poradců je nikdo nereguluje.

Podle Spurného už ale teď mnoho poradců pracuje na obou březích. „Dám konkrétní příklad. Například u vázaných poradců některých stavebních spořitelen se objevuje ten problém, že oni fungují také jako takzvaní tipaři. Tedy spolupracují s firmou, která distribuuje velmi rizikové dluhopisy. To schéma pak funguje tak, že když za někým takovým přijde klient, který má určitý objem peněz, doporučí mu investovat do obligací s velkým výnosem, které jsou ale velmi rizikové, a z výnosu těch obligací pak má financovat třeba stavební spoření.“

„Tím vlastně porušují smlouvu s danou spořitelnou, protože by měli být poradci pouze pro tu danou spořitelnu. A navíc se může stát, že společnosti takové obligace nejsou schopny financovat a klient přijde o všechno,“ dodává Spurný s tím, že toto je šedé místo vázaného poradenství, protože legislativa s tím nepočítá.

ČNB by podle něj měla tipaření zamezit prostřednictvím svého dohledu. „Neříkám, že to dělají všichni, ale některá část poradců se tak chová. Pak je tu druhý typ poradenství. Pokud (poradci) nemají žádnou fixní složku platu, ze které mohou žít, je tam určitě přitažlivost produktů, které mají vysokou provizi. Tudíž já si myslím, že se takový typ poradenství řídí provizí a klient je až na posledním místě,“ dodává Spurný.

Česká národní banka zatím pouze varuje. K pokutování nepřistoupila. To podle Spurného znevýhodňuje bankovní poradce, kteří často prodávají i jiné produkty než své. „Banky musí tento princip dodržovat, poradenské firmy nemusí,“ dodává Spurný.

Zároveň upozorňuje, že ke konfliktu zájmů dochází i v jiných oborech – ať už se jedná o hypoteční, realitní, nebo pojistné poradenství. „Podle mého názoru je ten konflikt všude napříč trhem a musí se najít rozumné řešení proto, aby to poradenství bylo dostupné, a zároveň proto, aby nebylo jednoduché si takovouto poradenskou firmu založit. Pokud se to bude striktně dodržovat, společností bude méně, ale v žádném případě to neomezí dostupnost,“ dodává Spurný.

Mnoho lidí totiž dnes podle něj neví, že nějaké poplatky existují, natož v jaké výši. A hlavně netuší, co za tyto služby platí. To by podle Spurného měla řešit i Česká bankovní asociace, třeba formou osvěty a vzdělávání klientů.

V Británii podle Spurného klient za investiční poradenství musí platit a například v Nizozemsku jsou pak provize velmi striktně regulovány.