Hlavní obsah

Přijímačky na střední byly letos těžší než maturita, říká češtinář

Foto: Profimedia.cz

Složit přijímací test z češtiny na střední školu bylo letos složitější než zvládnout ten maturitní (ilustrační snímek).

Reklama

11. 6. 2020 9:21

Cermat letos po deváťácích vyžadoval v testu z češtiny více detailních znalostí gramatiky a pravopisu než po maturantech. Vychází to ze srovnání pěti vybraných úloh, které vypracoval zkušený češtinář Jarmil Vepřek.

Článek

Diskuse o tom, jaká má být státní maturita a jaké vědomosti a studijní schopnosti mají prověřit státem připravené přijímací zkoušky, má po letošku další pokračování.

Češtinář Jarmil Vepřek, který se už pátým rokem věnuje přípravě žáků na přijímací zkoušky ve společnosti Amos Brno, totiž přichází s názorem, že tentokrát byly přijímací zkoušky na střední obtížnější než didaktický test pro maturanty.

„Obtížnost didaktických testů z češtiny pro deváťáky a maturanty by podle mě mohla být klidně podobná, protože v rámci maturity musíte absolvovat i další části zkoušky. Ať na to ale koukám, jak chci, vidím test pro deváťáky jako obtížnější,“ říká odborník, který se mimo školní praxi věnuje také psaní učebnic.

A pedagog s doktorátem z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně to nejen říká, ale dokládá v pěti příkladech na srovnání úloh z češtiny pro maturanty a pro deváťáky mířící na střední školy,

„Očekával bych v obou testech průměrně obtížné úlohy a občas nějaké náročnější. Pokud se však podíváme na celý maturitní test, nic z náročnější látky v něm nenajdeme, zatímco u deváťáků se značná část úloh týká těžší látky, včetně teoretické. Zvlášť je to vidět u gramatiky,“ vysvětluje Jarmil Vepřek, který popularizuje češtinu také na svém účtu na sociální síti Twitter nebo Instagramu.

Zde jsou úlohy z maturitních testů a z přijímacích testů na střední školy, které pro Seznam Zprávy vybral k porovnání. Ke každému z pěti uvedených příkladů je Vepřkův vysvětlující komentář.

1. Uspořádání textu

Foto: Seznam Zprávy

Velmi podobná úloha v obou testech, jen deváťáci měli o možnost víc.

Jarmil Vepřek: „Tato úloha je pevnou součástí didaktických testů a na všech úrovních je hodnocena 3, nebo 0 body (při jakékoli chybě). Předně je třeba říct, že ani jeden text není v uspořádané podobě čtenářsky náročný, ten pro deváťáky obsahuje slova cizího původu (specializovaná, profesionální), oba pak výrazy nabývající knižního charakteru (ztropit, valoun), ale pro oba platí, že se v nich zřetelně projevuje tematická i výrazová návaznost, což se zde očekává. Při srovnání ale zjistíme několik zajímavých odlišností.

Deváťáci museli zvládnout uspořádat šest částí, tedy o jednu více. Přestože teď nejsme v matematice, není tak těžké si spočítat (5! vs. 6!, tedy faktoriálem), že maturant vybírá tu jedinou správnou možnost ze 120, zatímco deváťák ze 720 možných kombinací seřazení textu. Mimochodem, také žáci pátých a sedmých tříd uspořádávali šest částí textu. Ne poprvé.

Z hlediska koherence, tematické návaznosti, stačilo maturantovi sledovat prostou dějovou následnost v podobě: 1. otrok se zmítá v toku a chytá se kamene, 2. pouští se kamene, 3. pak už se ho tedy nedrží, 4. chce se chytit jiného kamene a blíží se k břehu, 5. dostává se na břeh. Zato deváťák musel být pozornější (např. Nemůžete se ztišit?Okamžitě poslechneme) a tak snadno sledovatelnou, tematicky ničím nenarušenou dějovou linku nenašel. Musel vnímat více subjektů, objektů i dějů.

Podle dokumentu specifikujícího požadavky (Cermat) má být žák na obou úrovních schopen uspořádat části textu v souladu s textovou návazností. Z hlediska oficiálních požadavků zde nelze vytknout nic než to, co vyplývá ze srovnání obtížnosti.“

2. Hledání pravopisných chyb

Foto: Seznam Zprávy

Najděte chybu v textu. U maturantů není ani jedna závislá na kontextu, zatímco u deváťáků hned dvě.

Jarmil Vepřek: „Maturanti i deváťáci měli za úkol najít čtyři pravopisně chybně zapsaná slova, každé za jeden bod. Zajímavé je, že zatímco u maturantů není rozpoznání ani jedné z pravopisných chyb závislé na kontextu (ryzýho, přemyslovců, spřístupněna, kaply) a všechna slova jsou takto zapsána nutně pravopisně chybně, u deváťáků je identifikace chyb na kontextu závislá hned ve třech případech ze čtyř (chráněnné, mně, Boleslavy, nechtěly).

Pro odhalení chyby v zápisu mně je nutné rozpoznat pád zájmena ‚já‘, který určuje zápis vs. mně. Pro rozpoznání chyby Boleslavy je třeba vědět, že jde o město Boleslav (vzor kost), nikoli ženu jménem Boleslava (vzor žena) ve 2. pádě jednotného čísla. V případě chyby nechtěly zase žák musí sledovat shodu přísudku s podmětem (podmětem jsou rodiče, nikoli úmysly, které byly podmětem v předchozí větě). Všechny tyto identifikace chyb u deváťáků jsou objektivně náročnější než ty u maturantů, ale také zápis chráněnné je jistě častější chybou než ryzý a kaply.

Podle dokumentu specifikujícího požadavky (Cermat) má žák na obou úrovních ovládat lexikální, morfologický a syntaktický pravopis (včetně psaní interpunkce), u maturantů je dokonce uvedeno jen v nejstručnější možné podobě, že žák ‚ovládá pravidla českého pravopisu‘. Že tedy zvládá vše a není nutné specifikovat, o co jde. Náročnost pravopisných úloh v maturitním didaktickém testu rozhodně neodpovídá zvládnutí všeho, což by tak asi ani být nemělo, jenže jiná věc je, když se v něm složitější pravopisné jevy neobjevují vůbec.“

3. Určení základní skladební dvojice

Foto: Seznam Zprávy

Pro maturanty více textu, pro deváťáky náročnější zadání.

Jarmil Vepřek: „Už žák páté třídy musí rozlišit podmět holý a rozvitý, nevyjádřený nebo několikanásobný a někteří páťáci zvládají také rozlišení přísudku slovesného a jmenného se sponou. Úloha na určení základní skladební dvojice je typická na všech úrovních didaktického testu, ale deváťák i maturant už mají zvládat analýzu celé věty či souvětí.

Maturanti měli v části textu vyhledat jeden přísudek jmenný se sponou (je symbolem) a v jiné části textu pak dva podměty rodu ženského (určení vyznačena v textu). Uplatnit tedy museli jen znalost základních podob obou větných členů. Nutno uznat, že přísudek jmenný se sponou je syntetické, tedy složené povahy (dvě slova), ale v textu je celá základní skladební dvojice pospolu (symbolem je socha), což napomáhá správnému určení. Za úlohu mohli maturanti získat 3 body (za 3 určené členy).

Deváťáci sice měli při určování dvou základních skladebních dvojic rovněž oba podměty vyjádřené a navíc měli zadané konkrétní věty a ‚nehledali‘ v širším kontextu, avšak za úlohu mohli obdržet pouze 2 body (za 4 určené členy) a určení přísudků bylo mnohonásobně náročnější. Jednak si museli uvědomit, že první věta obsahuje složený slovesný tvar, tj. víceslovný tvar jednoho slovesa (je sledováno), a druhá věta složený přísudek, tj. přísudek složený z tvarů více sloves (musí pokácet), jednak oproti zadání maturantů ani v jednom případě výrazy tvořící složený výraz nesousedily (viz vyznačení), což toto uvědomění a celé určení učinilo ještě složitějším.

Podle dokumentu specifikujícího požadavky (Cermat) maturant ‚určí větné členy a provede analýzu souvětí‘. Deváťáci mají jednotlivé typy větných členů a poměrů konkrétně vypsány. U obou úrovní se předpokládá schopnost celkové analýzy věty a souvětí, skutečně se však testuje jen u deváťáků. Ti museli v dalších úlohách rozlišit také věty příslovečné příčinné, účelové, podmínkové a přípustkové nebo přívlastek shodný a neshodný. Maturanti již museli pouze poznat, že spojka a ve spojení vyčerpání neustálými výslechy a nespavostí ‚spojuje složky několikanásobného větného členu‘. Poznat několikanásobný člen je učivo páté, šesté třídy.“

4. Gramatické zvláštnosti

Foto: Seznam Zprávy

Cermat se pokusil maturanty zmást latinskými termíny, přitom šlo o učivo pro pátou třídu.

Jarmil Vepřek: „Oba ročníky měly využít definice týkající se gramatické zvláštnosti jistých podmnožin jmen a poté v textu či ve větách identifikovat výrazy jim odpovídající.

Deváťáci dostali za úkol osvojit si, co jsou zpodstatnělá přídavná jména, jejichž znalostí velká část z nich (alespoň dle mých zkušeností se žáky mnoha různých základních škol) není ze školy vybavena, a najít je v dané části textu. Nijak složitá úloha, ale faktem je, že přídavná jména, která v komunikaci začala fungovat jako jména podstatná, ale přesto zdaleka nemůžeme říct, že už nejsou jmény přídavnými, nepředstavují až tak triviální jev k pochopení.

Maturanti dostali hned tři definice, a to podstatných jmen hromadných, pomnožných a látkových, jejichž specifika spočívají v kategorii gramatického čísla. Jde o běžné učivo základní školy, dané české termíny znají často i páťáci. Maturanti však před sebou našli definice využívající latinské ekvivalenty termínů jak pro daná podstatná jména (pluralia tantum, kolektiva), tak pro číslo jednotné a množné (singulár a plurál). Jejich význam je však v definicích vysvětlen, a tak využití odbornějších výrazů jen zdánlivě komplikuje zadání týkající se látky nekomplikované.

Zdánlivé komplikování zadání je dle mého názoru zbytečné a týká se většího počtu úloh zvláště maturitního testu. Vyhnout se obtížnější látce, nebo naoko komplikovat tu snadnou? Ani jedno podle mě není ideální cesta.

Podle dokumentu specifikujícího požadavky (Cermat) nemají deváťáci ani maturanti dané pojmy znát, ale byly jim předloženy definice, takže v tom problém nehledejme.“

5. Najdi slovo

Foto: Seznam Zprávy

Odhalíte správnou odpověď v úlohách pro deváťáky? V případě otázky 5.1 je to hlasatel a 5.2 náměstí nebo předměstí.

Jarmil Vepřek: „V tomto srovnání nejde o úlohy totožné formou a částečně ani obsahem, přesto je zajímavé. V případě maturantů byly zcela minimálně testovány znalosti z oblasti gramatiky, a když už, tak jen velmi opatrně, zatímco deváťáci byli prověřeni mnohem výrazněji.

Maturanti měli například rozpoznat pád výrazu přiznání ve spojení přiznání z nás dostanou – dostanou z nás koho/co, jde tedy o 4. pád – a poté posoudit, zda se další čtyři výrazy v textu nacházejí ve stejném pádě. Bylo tomu tak u prvních dvou výrazů (pomyslel na ucho, zachováváš jasnou hlavu), ale v případě zbylých dvou nikoli (do rukou 2. pád, nitro srdce 2. pád). Stačilo tedy rozlišit 2. a 4. pád (čeho vs. co) u pěti podstatných jmen.

Srovnejme nyní, jakou náročnost měla úloha (také za 2 body), v níž se deváťákům zadala dvě slova, k nimž měli uvést slova, která jsou: 1. s nimi příbuzná, tj. stejného kořene, což ale museli vědět, 2. mají v 1. pádě jednotného čísla daný počet slabik, 3. skloňují se podle daného vzoru a 4. jsou ‚současná spisovná‘. Výraz současné se v zadání této úlohy, která je tradiční součástí testu u páťáků, sedmáků i deváťáků, ale nikoli maturantů, objevil nově, patrně aby se zamezilo nejasnostem při hodnocení, avšak pro řešitele ještě více zkomplikoval zadání, což vyplývá z dotazů rodičů, které mi chodí na Twitteru.

Tato úloha je z hlediska řešitele velmi komplexní a vyžaduje zvládnutí několika dílčích kroků. Češtinář nebo člověk sečtělý a komplexně uvažující ji vidí jako snadnou – tříslabičný výraz vzoru muž, který obsahuje kořen hlas, je hlasatel a tříslabičný výraz vzoru stavení, který obsahuje kořen měst, je náměstí nebo předměstí. Žáci však mají s touto úlohou běžně velké problémy, což je dáno jednak nutností lovit z vlastního, u každého žáka jinak rozsáhlého slovníku v hlavě pravý výraz dodržující všechny části zadání, jednak nedostatkem času a nervozitou.

Podle dokumentu specifikujícího požadavky (Cermat) mají oba ročníky zvládnout analyzovat stavbu slova a znát druhy tvoření slov, významové vztahy, mluvnické kategorie a spoustu dalších věcí týkajících se významů slov či jejich gramatických vlastností. Srovnání myšlenkové náročnosti řešení úlohy 5 u deváťáků, a to platí i pro její letošní verze pro páťáky a sedmáky, a náročnosti řešení drtivé většiny úloh maturitního testu ukazuje – tak jako předchozí srovnání výše – podivný a jistě neočekávaný rozdíl mezi nároky kladenými na žáky základní školy na jedné straně a kandidáty na absolvování školy střední na straně druhé.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované