Hlavní obsah

Příští Čech ve formuli 1? Učím se od Schumacherů, říká šestnáctiletý jezdec

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Rozhovor s Romanem Staňkem, závodníkem F3 ve stáji Charouz Racing System.

12. 7. 10:00

Mluví se o něm jako o české naději pro formuli 1. Šestnáctiletý závodník Roman Staněk má jako první Čech po dlouhé době šanci dostat se do nejprestižnějšího seriálu. Zatím sedí za volantem formule 3 v týmu Charouz Racing System.

Článek

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Jste závodník, protože milujete rychlost?

Dá se to tak říct. Ale vyrůstal jsem v tom, takže rychlost je součástí mého života.

Vy jste vyrůstal na motokárách. To jsou pro budoucí závodníky formule typické začátky?

Řekl bych, že jo. Většinou se z motokár pokračuje do formulí.

A kdy na vás poznali, že jste talent?

To byste se musela zeptat někoho jiného. Ale ve dvanácti, třinácti letech, kdy jsem začal jezdit motokáry v zahraničí, už jsem to bral vážně.

Z motokár jste k překvapení mnohých velmi rychle přesedlal do formule 4. Proč je to takový unikát?

Do formule 4 motokáristi zpravidla chodí. A první rok tam jsem celkem překvapil, vyhrál jsem v Německu nováčka roku. Celkově jsem byl čtvrtý a v Itálii pátý. To byl dobrý výsledek, jelo nás tam kolem třiceti. Byl jsem hodně rychlý, měl jsem na závodech pole position (první startovní pozice, kterou jezdec získá na základě předchozích kvalifikačních jízd, pozn. red.). Vyhrál jsem pár závodů, dojel jsem „na pódium“. Minulá sezona byla dobrá.

Pro fomuli 1 dělám maximum

Z formule 4 jste skočil do formule 3. Jak si to má člověk, který automobilové závody nesleduje, představit? Je to taková třetí liga ve fotbale?

Dá se to tak říct. Přestup z kategorie do kategorie je obrovský skok. Čím výš jedete, tím více má auto aerodynamických prvků a tím rychleji jede. Třeba ta formule 3 jede kolem 290 km/h na normálním okruhu, takže už je to celkem rozdíl mezi těmi kategoriemi. Ale závodění v těch kategoriích je podobné, předjíždění a manévry.

Takže hlavní rozdíl je tedy v té rychlosti?

Ano, v rychlosti a v aerodynamice, jak auto drží na zemi. Všechna ta křídla vlastně to auto tlačí na zem. Takže „ef jednička“ může projet rychlou zatáčku třeba rychlostí 250 km/h a formule 4 může projet rychlou zatáčku třeba jen 180 km/h.

Vy jste každopádně po Tomáši Engem další Čech, který má šanci dosáhnout na formuli 1, alespoň se to o vás píše. Věříte si?

Cíle jsou vysoké, dělám pro to maximum a snad to vyjde.

Co musíte dokázat, abyste si takový sen splnil?

Musím vyhrát pár závodů ve formuli 3. A pak dominovat ve formuli 2. Potřebujete superlicenční body, což je vlastně licence na formuli 1. A tyhle body se získávají po výhrách ve formuli 2, formuli 3 a formuli 4. Cesta je ještě daleká, je mi teprve šestnáct let, ale chtěl bych to všechno rychle zvládnout.

Zvládnout to rychle znamená třeba do osmnácti, což je minimální věk pro F1? Dá se to?

Dá, ale já nespěchám. Uvidím, jak to bude se sponzory, s penězi. A jak dlouho budu muset zůstat v kategorii formule 3 a formule 2.

Kamarádím se Schumachery

Ve svých šestnácti letech každopádně budete nejmladší na startovním roštu formule 3, u týmu Charouz Racing System nahradíte finského jezdce Nicka Kariho. Jezdit budete i po boku Davida Schumachera, synovce slavného Michaela. Jako šestnáctiletý nepamatujete dobu, kde byl Michael Schumacher mistr světa, vnímáte ho přesto jako ikonu?

Určitě byl jeden z těch, kteří udělali pro motosport velké změny. Hodně si toho vážím, respektuji ho a mrzí mě, jak to s ním dopadlo. Ale třeba s Ralfem Schumacherem (bratr Michaela Schumachera, pozn. red.) a Davidem Schumacherem, co jezdí se mnou, tak s těmi kamarádím a jsou to v pohodě kluci. Jsem rád, že je samozřejmě znám. Můžu od nich brát zkušenosti.

Letos je to šest let od tragické nehody Michaela Schumachera. Nemáte od jeho rodiny, tedy svých kolegů, informace, jak na tom je? Probíráte to spolu?

Ne, ne. K tomu se nechtějí vyjadřovat.

Jaké to vůbec je, stát jako nejmladší člen stáje vedle zkušenějších kolegů?

Pro mě je to povznášející, protože se od nich můžu učit.

Není to jen taková fráze? Skutečně vám pomůžou, když potřebujete, a poradí, když něco nevíte?

Není to tak, že by řekli, jak jet tu a tu zatáčku, to si závodník musí nechat pro sebe. Ale s daty mi třeba pomáhají. Po každém tréninku si totiž stahujete data ze své formule a tam vidíte třeba 20 grafů, jak rychle projíždíte zatáčku, jak brzdíte, kde brzdíte, kolik dáváte barů na brzdu a tak.

Před jízdou medituju

Takže musíte být trochu i analytik?

Určitě.

Dávají vám kolegové třeba v legraci najevo, že vy jste to „malé pivo“?

Dělají si ze mě srandu v hodně věcech. Ale beru to.

Máte nějaký rituál na koncentraci před jízdou?

Když stíhám, snažím se meditovat. Tři sekundy se nadechnete, dvě držíte a potom pět vteřin vydechujete.

A poznáte den, kdy třeba víte, že nejste úplně ve formě a že to nebude žádná hitparáda?

Jo, jo. Na závodech i na tréninku je takových dní hodně. Jsou dobré dny a jsou i špatné dny, ale nikdo se nás neptá, jestli pojedeme, nebo nepojedeme. Jedeme vždycky.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené