Promluvil muž, který byl s Prymulou na Vyšehradě. Řešil se covid, tvrdí

Po třech týdnech mlčení potvrzuje svou účast další z aktérů noční seance na pražském Vyšehradě, která stála místo ministra zdravotnictví Romana Prymulu.

Galerista Jan Třeštík přiznává, že i on byl přítomen setkání několika osob z veřejného života i byznysu v uzavřených prostorách vyšehradské restaurace Rio’s, kvůli němuž také přišel o post druhého muže vládního hnutí ANO poslanec Jaroslav Faltýnek.

„Ano, byl jsem přítomen uvedené schůzce, resp. její části. Chtěl jsem pozdravit známé a dát si s nimi večer před zavedením (vládních) opatření sklenku vína,“ uvedl Třeštík pro Seznam Zprávy k mediálně propírané kauze.

Od redakce si vyžádal dotazy v písemné formě a písemně na ně také odpověděl.

Kromě jiného tvrdí, že pro něj mělo setkání ryze společenský charakter. Na schůzce se prý sice řešily i otázky související se zdravotnictvím – epidemií covidu-19 –, ale Třeštík v tom podle vlastních slov žádnou aktivní roli nehrál.

Galerista nicméně připouští, že se s oběma hlavními aktéry, Prymulou a Faltýnkem, velmi dobře zná. S prvním se prý sblížil i přes šachy, s druhým hlavně přes výtvarné umění. „Jardu Faltýnka považuji za svého přítele, jednoho z nejtalentovanějších politiků a slušného člověka,“ uvedl mimo jiné.

Přiznává také, že o průběhu vyšehradské schůzky už krátce mluvil i s premiérem Andrejem Babišem, s nímž je také delší dobu v kontaktu.

Kritizované schůzky v restauraci Rio’s se zúčastnil i šéf ostravské fakultní nemocnice Jiří Havrlant, který to i sám potvrdil. Podle neoficiálních informací Seznam Zpráv tam byl rovněž Havrlantův syn, dále advokát Květoslav Hlína a podnikatelé Jan Gottvald a Roman Horváth. Ti stále, na rozdíl od Třeštíka, mlčí.

Navštívil jste ve středu 21. října ve večerních hodinách uzavřenou restauraci Rio’s na pražském Vyšehradě? Pokud ano, co vás k tomu vedlo?

Ano, byl jsem přítomen uvedené schůzce, resp. její části. Chtěl jsem pozdravit známé a dát si s nimi večer před zavedením opatření sklenku vína. Moje účast měla pouze společenský charakter. Nebyl jsem přizván k projednávání pracovních agend přítomných osob a ani to nebyla moje ambice.

Nedomníváte se, že jste svou přítomností porušil vládní nařízení?

Pokud jsem nějaká pravidla porušil, je určitě správné, aby jejich případné nedodržení prošetřila hygiena. Vzhledem k tomu, že se však jednalo o uzavřený prostor salonku nad restaurací a jídlo se nekonzumovalo, tak mě skutečně nenapadlo, že by kdokoliv z nás mohl něco porušit. S odstupem času mě mrzí, jak negativním dojmem celá událost působí.

Na čí pozvání jste tam byl?

Na schůzku mě pozval jeden z jejích účastníků. Nebyl to ani pan Faltýnek, ani pan Prymula.

Je pravda, že jste tam dorazil společně s Romanem Prymulou?

Není to pravda. Pan profesor Prymula přišel nezávisle na mně.

A je pravda, že se s panem Prymulou dobře znáte a spolupracoval jste s ním už po jeho nástupu do funkce ministra zdravotnictví?

S panem profesorem jsme se stali přáteli dávno před jeho nástupem do funkce ministra, a základem našich diskusí byly víceméně politické a společenské otázky a také šachy. Je přirozené, máte-li ve svém okolí přátele se schopností kritického myšlení i přesných analýz, často komplexních a složitých otázek, tak se o nich radíte. Asi málokdo o mně ví, že kromě galerijní činnosti jsem vystudoval právo na Karlově univerzitě a několik semestrů politologie na FSV UK, přičemž k oběma disciplínám mám velmi blízký vztah.

Co bylo předmětem vyšehradské schůzky? Šlo jen o záležitosti, které se týkají zdravotnictví a hromadného testování, jak to už dříve popisovali pánové Prymula, Faltýnek a Havrlant?

Za sebe mohu pouze říci, že pro mě mělo ono setkání, jak jsem již uvedl, zejména společenský charakter. Co si pamatuji, tak se řešily obecně otázky spojené s covidem, vývojem epidemie a toho, co nás čeká v dalších měsících.

Jakou roli jste v tom hrál vy osobně? Podle některých informací jste se už dříve živě zajímal o výběr nového šéfa VZP. Bylo snad i toto předmětem jednání?

Pane redaktore, můj zájem o toto téma má významově nulový potenciál. Vážně si myslíte, že je v mých možnostech zasáhnout do volby takto důležitého postu? Mechanismus volby ředitele VZP je myslím jasně nastaven a prakticky nemám žádnou možnost jej ovlivňovat.

Můžete potvrdit účast dalších osob - Květoslava Hlíny, Jana Gottvalda, Romana Horvátha a syna pana Havrlanta?

Jsem přesvědčen, že je právem každého z nás se k dané věci bud vyjádřit, nebo nevyjádřit. I mlčet. Nejsem nikým oprávněn uvádět či vyvracet přítomnost kohokoli. Pokud by tam byli, proč neexistují jejich fotky? Je důkazem jejich přítomnosti jejich mlčení?

Byly kromě již zmíněných a potvrzených osob přítomny ještě nějaké další, o nichž veřejnost zatím neví?

V uzavřeném salonku nikdo jiný než již uvedená trojice nebyl. Dodávám, že nemohu vyloučit, že v jiných částech prostor nebyly i další osoby.

V kolik hodin jste restauraci opouštěl? Je pravda, že účastníci v restauraci udělali útratu přes 40 tisíc korun?

Ze schůzky jsem odešel sám, někdy po panu Prymulovi, nepamatuji si přesně čas. Útratu jsem neplatil, ani na ni nepřispíval a nevím, jak vysoký byl účet.

Proč jste se až doposud k celé věci nevyjadřoval? Domluvili jste se snad s dalšími účastníky na „strategii mlčení“?

Protože mé vyjádření by nemělo žádný význam, není ničím důležité. V řadě divokých teorií a spekulací (kdo a co s kým a proč řešil) je snaha o dezinterpretace a vytváření absurdních konstrukcí tak mocná a lákavá, že ať se vyjádříte jakkoliv, každý si bude myslet „své“. Pravdou se stává jen to, co je vám ochoten někdo uvěřit.

Já jsem se chtěl tomuto zjednodušujícímu výkladu „pravdy“ vyhnout a smysl mi dávalo, když už, podat o celé situaci ucelenější obraz zasazený do kontextu.

Litujete své návštěvy vyšehradské restaurace?

V životě lituji jiných věcí než toho, co si kdo myslí o této schůzce. Určitě to nebylo vhodné místo i čas pro takové setkání v kontextu vládních nařízení, ale obraz skutečnosti, který vytvořila některá média a komentátoři, je až zarážející a absurdní: opírá se jen o vnější symboly typu: luxusní restaurace, mytický Vyšehrad, přesvědčení o špinavých obchodech atd.

Nemluvil jste o celé věci už s premiérem Andrejem Babišem, s nímž se znáte minimálně od návštěvy francouzského prezidenta Macrona?

Ano, mluvil – krátce. Pouze jsem mu potvrdil, že jsem byl účasten setkání. Více nebylo co probírat, pan premiér se o schůzku dále nezajímal.

Vy jste v říjnu 2018 po boku premiéra Babiše provázel francouzského prezidenta pražskou Národní galerií. Jak jste se vlastně k této unikátní roli dostal?

S panem premiérem jsme se seznámili při iniciaci projektu Centre de Georges Pompidou pro Národní galerii. V létě 2018 jsem přišel s nápadem na projekt zřízení pobočky této významné kulturní instituce v Praze, oslovil jsem s tím přímo tehdejšího ředitele galerie Jiřího Fajta a pana premiéra Babiše. Návštěva pana prezidenta Macrona byla v tomto kontextu spíše symbolická, nicméně velmi důležitá, neboť svým zájmem o věc a osobní přímluvou velmi urychlil tehdejší jednání mezi oběma státy a výsledkem společného úsilí se stalo podepsané memorandum o spolupráci mezi oběma institucemi.

Jakému byznysu se dnes kromě provozování karlínské Hauch Gallery věnujete? Souvisí vaše podnikání nějak i se zdravotnictvím?

Výhradně se věnuji obchodu s uměním, výstavní činnosti a projektům, které s uměním souvisí. V posledních dvou letech i trochu strategickým konzultacím, vlastnímu zdravotnictví ne.

Jak dlouho se znáte s Jaroslavem Faltýnkem, který u vás ve vaší Hauch Gallery v červnu 2018 vystavoval a dražil své obrazy? Jaké jsou vaše aktuální vztahy a pomáháte mu nějak i v jeho politické činnosti?

Jardu Faltýnka považuji za svého přítele, jednoho z nejtalentovanějších politiků a slušného člověka. Známe se několik let, a jak je známo, oba nás zajímá umění. Pokud jsem mu někdy radil v politice, tak to bral vždy s lehkým úsměvem. Na vedení a styl politiky máme často naopak protichůdné názory.

Můžete osvětlit i starou kauzu s nelegálním vývozem obrazu Pabla Picassa Sedící žena, kvůli které jste před lety stanul před soudem?

Nejsem si jistý, zda je potřeba po více než devíti letech k této kauze ještě něco dodávat. Strohá fakta jsou taková, že jsem podepsal dokument (vývozní povolení) k obrazu Picassa, který jsem vystavit nemohl. Tím jsem se dopustil přečinu ve formě porušení povinnosti při oběhu zboží s cizinou a následovalo dvouleté martyrium se soudy, které skončilo v závěrečném rozsudku strohým konstatováním, že skutek se stal, ale nebezpečnost skutku je tak malá, že soud mi žádný trest ani neudělil.

Největším trestem pro mě byla mediální defamace, společenské odsouzení a smyšlené teorie o tom, že jsem pašoval cenný obraz za hranice státu a že na mě ve Švýcarsku čeká tučná odměna ve výši několik stovek milionů. A pak že mě s ním chytli na hranicích, málem zavřeli a hrozí mi dva roky vězení. Nic z toho nebyla pravda, obraz se nikdy ze svého místa v sejfu nehnul, a naopak já jsem celníkům – ještě před vypuknutím vlastního procesu – poskytl plnou součinnost, čímž jsem se de facto sám udal.