Článek
Hladovku zahájili běženci, kteří se snaží domoci zlegalizování svého pobytu v Belgii, už 23. května. Usadili se na dvou tamních univerzitách a v jednom z bruselských kostelů.
Jejich rozhodnutí protestovat hladovkou předcházely podle agentury AFP čtyři měsíce neúspěšného dialogu s imigračními úřady.
Někteří z protestujících tvrdí, že v západoevropské zemi žijí a pracují už několik let, v rámci kterých přispívali k ekonomickému chodu Belgie.
Velká většina z nich je původem z Alžírska či Maroka. Tedy ze zemí, které jsou obecně považovány za bezpečné a jejich občané nemají nárok na azyl.
Pohled do bruselského kostela Jana Křtitele na náměstí Béguinage, který je jedním z center hladového protestu.
„Spíme jako krysy,“ uvedl pro AFP Nepálec, který před pandemií pracoval v jedné z belgických restaurací jako kuchař. „Chci platit daně, chci v tomto moderním městě vychovat své děti,“ dodal.
Kolik migrantů se protestu účastní, není jasné. Belgická média hovoří až o čtyřech stovkách lidí.
Belgický státní tajemník pro udělování azylu a migraci Sammy Mahdi jejich počet odhadl na zhruba 200.
Část protestujících se rozhodla svou frustraci s belgickými úřady zdůraznit tím, že si zašila rty a přijímá pouze tekutiny brčkem.
Transparent v bruselském kostele Jana Křtitele.
Belgická vláda prosby migrantů nevyslyšela.
„Začal jsem s tím, musím to dovést do konce. Riskuji život, zhubnul jsem 15 kilo. Můžu zhubnout ještě dalších 15 nebo 20 kilo, abych legalizoval svůj pobyt (v Belgii),“ řekl médiím 26letý Alžířan s tím, že do země přijel před pěti lety.
„Ve všech evropských zemích jsou nastavena pravidla pro migraci. A my nemůžeme povolit pobyt všem,“ odmítl požadavky běženců mluvčí státního tajemníka a protestující vyzval, aby „nebezpečnou akci ukončili“.
Rektorka bruselské univerzity ULB Annemie Schlausová uvedla, že ji „obzvlášť znepokojuje zdravotní stav některých hladovkářů“ a obává se, že protest bude mít „nevratné následky“.
Podle zdravotnických dobrovolníků v terénu je nyní zdravotní stav protestujících extrémně kritický.
