Článek
Jde o jeden z nejnáročnějších edičních počinů po roce 1989, práce na 39 svazcích zabrala 30 let, uvedli dnes zástupci akademie v tiskové zprávě. Dílo badatelé představí v pátek na pražském knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy. Spisy T.G. Masaryka postupně vycházely od roku 1993.
„Mnohé texty, zejména články z dobového tisku, zde vyšly knižně vůbec poprvé,“ uvedl k edici literární historik Jiří Brabec, který byl jejím vedoucím redaktorem. „Přitom z nich Masaryk, který více než 50 let výrazně utvářel českou společnost, promlouvá překvapivě novým hlasem - ne jako ‚tatíček‘, ani moudrý filozof na trůně, ale polemik, který neuznával vnější autority, vzdělanec, Evropan, který vstupoval s jakousi samozřejmostí do veřejné arény,“ popsal badatel.
Brabec také uvedl, že úplné Masarykovo dílo vytváří hráz proti dezinterpretacím jeho odkazu. Brabec a historici Josef Tomeš, Vratislav Doubek a Petr Zídek kompletní edici veřejnosti představí na Světě knihy v pátek od 16:00 na pražském Výstavišti v Holešovicích v sálu Ateliéru Evropa.
Sociolog a filozof Masaryk za svého života publikoval stovky různorodých textů - filozofické a sociologické monografie, analytické, úvahové a přehledové studie, ale i aktuální politické komentáře či literární kritiky, rozhovory a vzpomínky. Mnoho svých článků v tisku však podle akademiků nepodepisoval nebo je podepisoval šiframi. Texty byly také často přetiskovány v různých jazycích.
Plán na vydání souborného Masarykova díla se podle akademiků zrodil už za první republiky. V roce 1923 dostal vydávání a reeditování Masarykových prací na starost jeho literární tajemník Vasil Kaprálek Škrach. Škrach, který byl stejně jako Masaryk filozofem a sociologem, tehdy rozvrhl projekt Spisů do 32 svazků. Do počátku druhé světové války však stihl publikovat jen prvních sedm částí. Konce války se Škrach, který působil v protinacistickém odboji, nedožil. V roce 1943 byl v Berlíně popraven.
Po druhé světové válce sice badatelé v přípravě edice pokračovali a její plán pozměnili na 48 svazků, v roce 1954 však komunistický režim její přípravu zakázal. Podle akademie tak pak pokračovaly jen odborné diskuse v disentu a projekt mohl být realizován až po sametové revoluci.
