Hlavní obsah

Činoherní klub uvede klasickou hru Kočka na rozpálené plechové střeše

Foto: Getty Images

Ilustrační foto.

Klasiku americké dramatiky 20. století, hru Kočka na rozpálené plechové střeše Tennesseeho Williamse, uvede dnes večer Činoherní klub.

Článek

Tragikomické drama s dokonale propracovanou psychologickou kresbou postav, za nějž dramatik získal i Pulitzerovu cenu, nastudoval Martin Čičvák v hlavních rolích s Annou Fialovou a Janem Hájkem. V dalších rolích se představí Naďa Konvalinková, Vladimír Kratina, Gabriela Míčová a Matěj Dadák.

V Česku měla Kočka na rozpálené plechové střeše premiéru v roce 1965 ve Státním divadle Ostrava. Činoherní klub ji uvádí poprvé, navazuje tím na další slavnou Williamsovu inscenaci Tramvaj do stanice touha, kterou v roce 2011 režíroval Ladislav Smoček a je stále na repertoáru.

„Myslím, že Tennesseeho Williamse rehabilitujeme jako autora, který nepíše psychologická dramata. Všechno, co píše, jsou vlastně antická dramata. Velké konflikty. Vždycky je to ponor do duše, ale ti lidé se brání. Jako když se stáhne mořský ježek, nebo právě kočka na rozpálené střeše. Lekne se a stáhne a začne kolem sebe prskat. To nás na tom nejvíc vzrušuje: jestli v tom není obsažena esence dnešní doby. Člověk přešlapuje na místě a neví,“ uvedl k premiéře režisér.

Děj se odehrává na největší bavlníkové plantáži v Mississippské deltě, jejíž majitel, pan Pollitt slaví 65. narozeniny. Na opulentní oslavu přijíždějí jeho dva synové, Gooper a Brick, s manželkami, Mae a Margaret. Starší Gooper, úspěšný advokát, přiváží i svých pět dětí; šesté je na cestě. Oproti tomu Brick a Maggie, stále bezdětní, řeší manželskou krizi. Narozeninovou slávu provází napjatá atmosféra a neustálé mikrokonflikty. Peníze, majetek, alkohol, sex, láska, každý chce něco jiného. Všichni jsou nervózní. Ve vzduchu visí nevyřčená tajemství. Williamsovo drama je sondou do vztahů jedné rodiny i do srdcí a myšlení mnohých.

Tennessee Williams (1911 až 1983) byl americký dramatik a scenárista. Je považován za jednoho z největších amerických dramatiků 20. století. Je autorem více než 35 divadelních her; kromě toho psal scénáře, eseje a básně a také obsáhlé memoáry. Jeho hry odrážejí americký jih a často se v nich objevují silné autobiografické prvky; stále živé jsou ale především díky svým tématům – střetu pravdy a iluzí, vztahům, nedorozuměním a tajemstvím mezi osamělými lidmi, které zobrazují

Na českých jevištích se jeho hry začaly objevovat až na počátku 60. let 20. století. Prvními inscenacemi byly v roce 1960 Skleněný zvěřinec v režii Oty Ornesta v pražském Komorním divadle, Sestup Orfeův v režii Jiřího Svobody v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a Tramvaj do stanice touha v režii Jana Kačera v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Postupně vzniklo v českém kontextu na 183 inscenací Williamsových her. Nejčastěji uváděnými jsou Tramvaj do stanice touha a Skleněný zvěřinec; před rokem 1989 měl bohatou inscenační tradici Sestup Orfeův, který v 60. a 70. letech byl v tuzemsku uváděn vůbec nejčastěji.

V Činoherním klubu se v roce 1997 nejprve objevil Skleněný zvěřinec v režii Vladimíra Strniska s Věrou Galatíkovou, Petrou Špalkovou, Ivanem Řezáčem a Tomášem Pavelkou. V roce 2011 pak měla premiéru inscenace Ladislava Smočka Tramvaj do stanice touha s Lucií Žáčkovou a Janem Hájkem v hlavních rolích.

Doporučované