Článek
Na skle zadního okna pomalu projíždějícího auta, které hledá místo ke stání, je nalepený nedočkavý obličej čouhající z autosedačky. Dětské oči hltají pohled směrem ke vstupu do zoologické zahrady.
Tak vypadal jeden z nejčastějších výjevů, který se co pár chvilek během pondělního dopoledne opakoval před hlavním vstupem do pražské zoo. Otevřela po půl roce.
Podobné záblesky radosti ale šly pozorovat i na farmářském trhu v centru hlavního města na Tylově náměstí. Nadšená paní si například fotila stánek s vyskládanou zeleninou a sazenicemi. „Jupí, konečně! Strašně se na trhy těším,“ líčila reportérovi.
Jak na trhu, tak v zoologické zahradě přitom lidé první den rozvolnění čelili nepříznivému počasí.
„Čekal jsem, že to bude lepší. Asi je to kvůli tomu počasí. Třeba se to ještě rozjede,“ doufal dopoledne prodavač ze stánku s chleby a koláči.
„Je zima. Uvidím, jak dlouho tady dneska budu. Zatím se toho prodalo hrozně málo. Jela jsem si sem vlastně odpočinout,“ řekla paní Irena u vedlejšího stánku se zeleninou.
Během pondělního dopoledne ale nebyl v hlavním městě nijak zvýšený zájem ani o znovuotevřené obchody. V těch s dětským oblečením postávaly prodavačky, které čekaly, že se budou věnovat zákazníkům. A v papírnictví v Lazarské ulici měla paní za pokladnou čas si třídit věci.
„Nejsou fronty, ale chodí lidé,“ zhodnocuje první dvě hodiny od otevření.
Expedice zoologická zahrada
První návštěvníky zoologické zahrady neodradilo v Praze ani sem tam vyloženě drsné počasí. Kromě nízkých teplot se snášel v přeháňkách i poměrně hustý déšť, občas doplněný i o sněhové vločky.
Do zahrady mířili na první pohled zcela odhodlaní a dobře připravení lidé, někdy působící jako zatoulaní členové polární výpravy. Dospělí zabalení do teplých bund s malými děti v zimních lyžařských kombinézách a s kočárky přehozenými nepromokavými fóliemi.
„Mám rukavice a v batohu i čepici,“ hlásila starší paní, co se za zvířaty vypravila sama na procházku, protože jak sama s úsměvem říkala, už se těšila jako malé dítě.
„Ona ještě není předškolák. Bylo to její přání,“ vysvětluje muž v nepromokavé outdoorové bundě, který vede nadšenou holčičku kompletně v růžovém směrem k pokladnám, proč návštěva nesnesla odkladu.
Omezit počet lidí? Zákon hovoří jen o „akcích“, říká ústavní právník
„Hrozně jsem se těšila,“ navazuje hned na informaci holčička. „Je to úděl dědečků,“ stihne ještě dodat muž, ale už ho vnučka táhne ke vchodu.
U venkovního výběhu tučňáků nabízí maminka z Kladna trochu jiné vysvětlení, proč i přes tak nepříznivé počasí do zoologické zajeli. „Byli jsme strašně dlouho doma. V okolí už všechno známe,“ říká žena a dává pozor na děti, které jsou každou chvíli někde jinde. Nechá se vyfotit, jak si její rodina přes sklo hraje s tučňáky, jméno ale uvést nechce.
Po chvilce dodává, že spíše než děti, které si vyhrají kdekoliv, změnu potřebovala hlavě ona.
Do zoologické zahrady přišla i parta studentů a ti zase popisovali, že se prakticky nic jiného podle nich aktuálně v hlavním městě nedá dělat.
Někteří rodiče, většinou ti nevrlejší, na kterých bylo znát, že jim počasí výlet zkazilo, pak popisovali, že „když vyráželi, tak ještě nepršelo“.
Přestože zoologická zahrada v Troji nepůsobila prázdně, tak podle webových stránek dorazilo v pondělí jen několik set návštěvníků a současně naráz jich v zahradě bylo do dvou stovek. Podle vládního opatření přitom smí být zahrada naplněna do 20 procent své kapacity. U pražské zoologické zahrady to znamená, že tam smí být až čtyři tisíce lidí naráz.
Jíst na trhu? O tom jsme nevěděli
Zatímco v zoologické zahradě nebyl během návštěvy reportérů výraznější problém s občerstvením – místa k sezení nebyla otevřená, takže lidé se sem tam za chůze napili nebo něco snědli, tak na farmářském trhu zákaz konzumace působil nedorozumění.
Jedině to nás může zachránit, říkají farmáři o otevření trhů
Na lavičce u trhu, která byla zároveň krytá před deštěm, si občas někdo z návštěvníků sedl a pustil se do kávy nebo koláče.
„Promiňte, že ruším, v prostorách trhu se nesmí jíst,“ upozorňoval rychle městský strážník dva muže na lavičce, když se zakousli do pečiva. Okamžitě se rozjela menší debata:
„A kde se máme najíst?“ ptal se jeden z mužů zmateně.
„Jo, to se zeptejte vlády,“ přišla odpověď od paní zpoza jednoho stánku.
„My to fakt nevíme. Fakt nevím, co teď platí,“ říká jeden z mužů, když se zvedali.
„Furt pokračuje to, co bylo,“ reagoval policista.
Jakmile muži odejdou, na lavičku si sedli další lidé, tenkrát muž se ženou a s kelímky s nápojem. „Jo, aha, děkujeme,“ reagovali na upozornění strážníka s tím, že o tom také nevěděli.
