Hlavní obsah

Varování guvernéra. Koruna může po konci intervencí ČNB klidně i oslabit

Guvernér centrální banky mluví o bariérách, které brání rychlejšímu tempu českého hospodářství. (Video: Václav Dolejší)

 

Reklama

17. 1. 2017 6:00

Exkluzivní rozhovor s Jiřím Rusnokem o tom, kdy uvolní kurs koruny a co to udělá s ekonomikou.

Článek

Současné dění v České národní bance je dobré pozorně sledovat. Centrální banka v čele s guvernérem Jiřím Rusnokem má před sebou zřejmě poslední necelé tři měsíce, kdy ještě chce bránit slabou korunu. Od listopadu 2013 ji uměle drží na kursu 27 korun za euro a brání jejímu posilování. Pak Rusnoka čeká choulostivá a bezprecedentní operace, jak bez velkých turbulencí vrátit korunu k tržnímu kursu.

Kromě toho do vedení ČNB počátkem února nastoupí dva noví lidé - Oldřich Dědek a Marek Mora. Oba mají narozdíl od svých předchůdců jmenovaných ještě Václavem Klausem blízko k Evropské unii, čímž se alespoň rétoricky ČNB přiblíží k zavedení eura. V sedmičlenné bankovní radě už bude pět lidí jmenovaných Milošem Zemanem.

O tom všem mluví v rozhovoru pro Seznam guvernér Jiří Rusnok. Přichází také s neobvyklým názorem, že současný růst ekonomiky je přeceňovaný - vzhledem k zaměstnanosti by očekával větší boom.

Studio Seznam: Co bude s korunou po konci intervencí

Vy jste o roce 2017 říkal, že bude pro hospodářství výjimečný, hodně úspěšný. Jak to tedy přesně myslíte?

Výjimečnost spočívá v tom, že prožíváme mimořádné období, kdy česká ekonomika nemá a neprojevuje žádné větší nerovnováhy. Ať se podíváme na kterýkoliv průřez ekonomikou. Z hlediska makroekonomického nevidíme v tuto chvíli žádná ohniska napětí. Nemáme akutně žádný problém ve veřejných financích ani žádný problém míry zadlužení, máme výbornou zahraniční bilanci, máme více než saturovaný trh práce z hlediska nabídky zaměstnání, až mírně přehřátý - tam je asi ten tlak největší. Máme také slušný hospodářský růst, který se podle mě přeceňuje.

Proč - 2,5procentní růst vám přijde málo?

Mluvíme téměř o nějakém boomu, ale pro mě to tedy boom rozhodně neznamená. Při nejvyšší míře zaměstnanosti, jakou jsme kdy v historii měli, se horko těžko potácíme někde kolem potenciálu, který je mezi 2,5 a třemi procenty v posledních pokrizových letech. Takže boom to není. Jsme ve zvláštní situaci, že tam, kam se podíváme, v horizontu jednoho, dvou let, nevidíme nerovnováhy a rizika. V tom je ta výjimečnost, ta unikátnost situace. Ne, že bychom byli tygrem Evropy, protože to nejsme.

A je to chyba? Jak si to vysvětlujete, že nemáme rychlejší růst ekonomiky?

To je určitě chyba. Svědčí to o nějakých strukturálních vadách české ekonomiky. Jsou tam nějaké bariéry, které já neumím plnohodnotně a kompletně analyzovat, jež vedou k tomu, že ten potenciál je nízký (vzhledem k ekonomické úrovni a očekávání).

Kvalita vládnutí, naše bolest

Nejsou to bariéry i trochu vytvářené státem? Začít podnikat a udržet se v podnikání je čím dál složitější, když přibývá různých regulací a překážek.

Obecně to bariéra být může. Nezdá se mi, že by u nás byla přehnaná míra regulace. Ale my si to umíme hodně zavařit sami. Věci se pak berou hodně úředně, hodně formálně, hodně byrokraticky - a to může prostředí trochu zhoršovat. Teď jsme si jednu bariéru podle mě dál prohloubili. To je ta neschopnost realizovat jakékoliv větší investiční projekty. V dobách takto příznivých z hlediska snadnosti a dostupnosti financování investic jsme neudělali reálně nic v doplnění, dostavění dopravní infrastruktury. Obecně se to dá podle mě shrnout pod kvalitu vládnutí, kvalitu správy země. To je naše velká bolest. To je věc, která se kumuluje napříč těmi vládami uplynulých dvaceti let.

Při současném nedostatku zaměstnanců existuje samozřejmě velký tlak na růst mezd. Je to dobře, nebo jde o nástrahu v budoucím vývoji?

Růst mezd v delším horizontu je určitě nástraha, protože se prostě sníží naše konkurenceschopnost a bude muset dojít k nějakému přizpůsobení. Nicméně v tuto chvíli stále doháníme určité zpoždění, které jsme si prohloubili ještě právě v dobách té poslední krize, kdy se skutečně naše mzdy zastavily a dokonce i v některých vybraných sektorech klesaly. A už předtím byly relativně nízké. Čili tam je prostor na dohánění.

Rekordní intervence za slabou korunu

Čekal jste na začátku roku takový zájem o českou korunu, takový útok spekulantů?

Bylo asi logické očekávat, že to bude spojené s nějakým zvýšeným přílivem peněz, to znamená sázek na posílení koruny s blížícím se a námi avizovaným opuštěním našeho závazku (držet kurs na 27 korunách za euro).

Litujete zpětně, že jste si loni na podzim prodloužili pevný závazek, že ještě celé první čtvrtletí roku 2017 budete korunu bránit v kursu? Vždyť už v prosinci jste dosáhli cíle, kdy chcete intervence ukončit - dvouprocentní inflace.

Ne, to by nebyla správná interpretace ani analýza. Závazek a jeho prodloužení sehrál svoji významnou roli. Jeho prodloužení ve své době bylo významné, protože prostě určilo směr našich dalších kroků v měnové politice, a i díky tomu jsme dneska zpátky na cíli. Máme tady inflaci, která, zdá se, se nějakým způsobem etabluje na té odpovídající, žádoucí úrovni pevně, nejenom nějakým výkyvem.

Nepřesný odhad inflace

Vycházeli jste z vlastního nepřesného odhadu. ČNB prognózovala, že v prosinci bude inflace zhruba 1,3 procenta. Ona se už tedy dostala na dvě procenta, na ten váš cíl. Čím to je, že váš odhad nebyl tak přesný?

Nebyl úplně přesný, to máte pravdu. Takže ano, ten vývoj nás mírně předběhl. V době, kdy jsme prodlužovali ten závazek, jsme se drželi tehdejší prognózy, která proti dnešní realitě byla opatrnější, čili převážily ty proinflační tlaky. Ale to je, řekl bych, v rámci té rutinní chyby, kterou všichni ve světě v této branži nutně občas uděláme.

Poslechněte si guvernéra Rusnoka, jak hájí prodloužení slabého kursu koruny:

ČNB musí v lednu odrážet ohromný zájem o korunu, protože se blíží její posílení.

Dnes už není možné si říct - tak máme inflaci tam, kde jsme chtěli, pustíme kurs a ukončíme okamžitě intervence?

Tvrdý závazek znamená to, že jsme řekli, že neopustíme ten kursový závazek dřív, než skončí první čtvrtletí, čili dříve než ve druhém čtvrtletí. My o tom kursu budeme samozřejmě rozhodovat na základě nové prognózy, která nám ukáže, jestli jsme opravdu na nějaké udržitelné trajektorii v budoucnu, protože bychom neradi postupovali způsobem brzda - plyn. Teď začneme brzdit a za chvíli zjistíme „sakra, zpomalili jsme příliš", tak zase budeme přidávat plyn, zase uvolníme měnovou politiku. To je něco, co tomu hospodářství neprospívá.

My tady nekrvácíme

Takže budete ještě minimálně čtvrt roku, dá se říct, krvácet, abyste ubránili kurs?

Krvácet nevím. Ještě nějakou dobu určitě, máme-li dostát trošku našim slovům, tak by to mělo nejméně do konce března být tak, jak říkáte. Samozřejmě se ohrazuji proti slovu krvácet. Neviděl jsem tady nikde po chodbách nějaké zhroucené osoby s potřebou rychlého ošetření. My nekrvácíme, my děláme svoje kvantitativní uvolňování. Toto je naše forma kvantitativního uvolňování tak, jak ji dělá Evropská centrální banka, nebo donedávna americký FED, Švýcaři, Švédové či Dánové.

Až přestanete držet kurs koruny, co se podle vás stane? Přesněji řečeno, co byste si přáli, aby se stalo?

Já se přiznám, že my to přesně nevíme, co se s kursem stane. Určitě dojde k nějakému jeho rozkolísání. My skutečně nevíme, nikdo neví, jaký bude vývoj kursu. Pravděpodobně na začátku hodně rozkolísaný, než se ustálí v nějaké nové hladině. Jsou důvody pro to, aby kurs mírně posílil. Jsou důvody pro to, aby mohl teoreticky nebo prakticky oslabit.

Koruna klidně může i oslabit

Počkejte, všichni očekávají posílení koruny. Jaké jsou důvody pro oslabení?

Jsou v podstatě technické, odborně tomu říkáme chybějící protistrana - v momentě, kdy už nebudeme automaticky nakupovat eura. Investoři, kteří sem nainvestovali poměrně velké sumy peněz, najednou budou chtít všichni vyinkasovat zisk a odejít zpátky do své mateřské země. Je otázka, kdo jim eura za nové kursy bude chtít nabídnout. Eura v té době v Česku budeme mít levně my, po intervencích máme v devizových rezervách velké sumy. Neříkám, že to tak bude, máme při velikosti devizových rezerv možnost ovlivnit i teoretické nadměrné oslabování koruny.

Neobáváte se naopak černých scénářů v případě většího posílení koruny? Třeba, že exportně zaměřené podniky budou mít potíže, protože už nebudou z ciziny inkasovat takové marže?

Samozřejmě podniky s tím musí ve svých kalkulacích počítat. Já myslím, že ony slyší a slyšely. Scházíme se s nimi na různých fórech, kde říkají: „Jasně, my víme, že to nemůže být do nekonečna a počítáme s tím a samozřejmě - líbila se nám ta kursová stabilita a víme, že to není možné zajistit na trvalo v dnešních podmínkách. Počítáme s tím." Bude to asi podnik od podniku jiné, ale ti rozumní z nich si vytvořili podle mě přiměřené polštáře a rezervy, takže si myslím, že to makroekonomicky s českou ekonomikou nic zásadního neudělá. Ale samozřejmě, že ten trend, který byl do jisté míry komfortní pro ty jednoznačně zaměřené exportní podniky, bude méně komfortní, to je jasné.

S eurem stojíme i padáme

V únoru nastoupí do bankovní rady dva noví členové, pánové Dědek a Mora. Navenek to působí tak, že se stanete bankovní radou minimálně rétoricky vstřícnější k Evropě, a tudíž i jednoho dne k přijetí eura. Dá se to tak vykládat?

Já tomu rozumím. To jsou trošku symbolické věci. Od začátku jsem říkal, že nejsem ideologicky jakkoliv angažován v nějakém euroskepticismu nebo odmítání naší integrace, ale stejně tak nejsem žádný „eurohujer". Prostě tady máme dané nějaké úkony a role a těch se prostě budeme držet. Přijetí eura je pro nás skutečně naprosto neaktuální téma. Eurozóna má ten svůj dům značně nedostavěný a je i mírně poškozen drobnými požáry. V tuto chvíli se hrnout k nastěhování do takového domu by nebylo rozumné.

Kdy tedy?

Je to věc politického rozhodnutí, k tomu česká politika nedozrála. My jsme ale fatálně spojeni s eurozónou, jako ekonomika, jako země. My se nemůžeme vyčlenit někam úplně mimo, jsme nesporně mnohem víc propojeni s eurozónou než třeba Španělsko, Portugalsko. Takže nás to musí zajímat, nám záleží na úspěchu eurozóny, protože je to ekonomicky náš přirozený partner. S ním budeme stát a padat. Když bude eurozóna na kolenou, tak my tady také zrovna na jachtách po Jadranu jezdit nebudeme.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované