Článek
Unie cestovního ruchu vyzvala vládu, aby jednala o skutečných kompenzacích pro hotely, restaurace, horská střediska a další firmy. Pokud se tak nestane, varuje před občanskou neposlušností.
„Na začátku krize byl schválen 500miliardový deficit a my věříme, že tento deficit byl dostatečně dimenzován pro to, aby dokázal v řádu jednotek, možná nižších desítek miliard odškodnit zavřené firmy,“ říká viceprezident České unie cestovního ruchu a spolumajitel několika hotelů a lázní Martin Plachý.
Co si občanskou neposlušností máme představit, znamená to, že hoteliéři vyjdou do ulic?
Tak je potřeba si uvědomit, že Česká unie cestovního ruchu nejsou jenom hotely, zastupuje opravdu průřezově celé odvětví cestovního ruchu od průvodců cestovních kanceláří, horská střediska, lázně, to znamená opravdu se bavíme o celém cestovním ruchu. A já si myslím, že to nejdůležitější na té výzvě bylo to jednání o kompenzacích. Jsme už na prahu třetího lockdownu a ještě nebyly vypořádány ani kompenzace za první vlnu. Naše prosby k jednání byly doposud odmítány většinou s tím, že už nejsou peníze a že žádné kompenzace nepřijdou.
Co se mezi vašimi členy děje?
Jenom jsme chtěli, aby si vláda uvědomila, že se určité skupiny podnikatelů, které opravdu zůstaly v uvozovkách na holičkách, začínají radikalizovat. Oni opravdu nedostali nic ani za první vlnu. A ve chvíli, kdy mají před hlavní sezonou dostat ještě další ránu a nemoci provozovat své podnikatelské činnosti, tak se může stát cokoliv. Ty výzvy k demonstracím na naší poslední členské schůzi opravdu zaznívaly a někdy se tam ozývaly i návrhy dost silných protestů.
Na jakou poslední kapku v uvozovkách čekáte? Kdy do těch ulic vyjdete?
Nechtěl bych rozebírat, kdo kdy vyjde do ulic, my pořád preferujeme dialog a jednání, já mám informace, že za víkend už řada jednání proběhla, ať už mezi hoteliéry, či restauratéry s vládou, ale pořád je tu řada odvětví, na která se vůbec nedostalo. Jakékoliv radikální prostředky bych zaprvé nerad komentoval, nejsem osobně jejich příznivcem, ale ty hlasy se ozývaly, takže pojďme se spíš bavit o materii než o tom, kdy kdo jde do ulic, protože to je určitě pro většinu z těch lidí nejkrajnější prostředek, který by ani nechtěla užít.
Seznam Zprávy mají k dispozici návrh, který počítá s tím, že při čtvrtém stupni PES by byla kompenzace až 80 procent loňského obratu firmy. V případě pátého stupně PES tak 50 procent loňského obratu. Je to něco, s čím už byste souhlasili, nebo jaké kompenzace byste potřebovali, co požadujete?
Znovu bych připomněl, že za první vlnu se na některá odvětví, příkladem mohou být třeba bazény, bazénová centra, vůbec nedostalo. Kompenzace pro některé obory, třeba konkrétně Covid Ubytování, například většina hotelů za první vlnu ještě nedostala. První vlna skončila někdy v květnu, což znamená, že pro některá odvětví nebyly ty kompenzace na konci prosince ve větší míře vůbec vyplaceny.
Můžete být konkrétnější? Protože kdyby tady seděl někdo z vlády, tak by vám určitě oponoval, že byl Antivirus, že byly kompenzace pro OSVČ, že bylo Covid Nájemné.
Třeba Covid Ubytování byl příspěvek na nějaké fixní náklady ztráty. A my říkáme, že doposud byla vyplacena menší část těchto kompenzací, a pořád se bavíme o první vlně a řešíme kompenzace, které směřují k jednotlivým odvětvím a které měly pokrývat určitou formou jejich fixní náklady.
Pojďme ty programy probrat podrobněji.
Antivirus dlouhodobě oceňujeme jako ten v tuto chvíli nejdůležitější a nosný program, který pomáhá krýt mzdové náklady. Je to plošné opatření. Covid Nájemné, které se často opakuje, je program, který pomáhá jenom těm, kteří mají nějaké nájemné, to znamená jsou v prostorech v nájmu. Ale je tu celá řada odvětví, která mají fixní náklady a na která se vůbec nedostalo. To jsou třeba příkladem bazény. Ty nedostaly kromě příspěvků na mzdy z Antiviru vlastně žádnou formu pomoci. A mohl bych uvádět i další, to znamená, my říkáme ty plošné kompenzace tady jsou, jsou primárně směřovány na podporu mzdových nákladů, je to strašně důležitá pomoc ze strany státu. Ale z hlediska příspěvků na fixní náklady, které nepochybně řada odvětví má, tak ty kompenzace byly jenom pro vybraná odvětví. A v řadě případů nebyly do dnešního dne ještě vůbec vyplaceny za první vlnu.
Co by tedy vláda měla udělat, aby pomohla?
Jakákoliv kompenzace je kompenzace a je to lepší než žádná kompenzace. Za mě důležité, aby vůbec nějaké kompenzace byly, aby nebyly diskriminační, aby byly průřezově a pomáhaly všem zavřeným odvětvím.
Jaké programy konkrétně takto drhly?
Z vlastní zkušenosti mohu mluvit třeba o programu Covid Ubytování, za první vlnu jsme nedostali ani korunu. Pokud mám informace, bylo zatím zprocesováno zhruba 2500 žádostí z nějakých více než 5000 žádostí, tak se na většinu těch hotelů ještě nedostalo. Bavíme-li se třeba o některých dalších programech, zase můžu říct, že tady probíhal program Ministerstva pro místní rozvoj, který podporoval lázeňské vouchery. Slevy, které jsme na jejich základě poskytovaly klientům v měsíci červenci, jsme u jednoho zařízení dostali proplaceny až v listopadu. To znamená s pětiměsíčním zpožděním. Pro větší společnosti je to něco, s čím dokážou ještě fungovat a žít, ale je-li opravdu někdo malou a střední firmou, tak je pro něho opravdu těžké bez jakýchkoliv příjmů a rezerv přežít dvě vlny a být na začátku třetí.
Proč to tak dlouho trvá?
První vlna překvapila všechny, nikdo jsme to tady nezažili, je to bezprecedentní záležitost – u nás i v západní Evropě. Ale předpokládal bych, že na tu druhou vlnu budeme připravení. Ale my jsme v situaci, kdy druhá vlna v podstatě nemá žádné kompenzační parametry. Prostě jako by přešla, aniž by kohokoliv postihla, a už jsme na kraji třetí vlny. Firmy se ještě ani nevzpamatovaly, a už byly zavřené. A sotva otevřely, tak budou zase zavřené. Podpůrné mechanismy by se měly týkat všech oborů – protože není možné jednoho, kdo měl zavřeno, odškodnit a druhého ne. A v ideálním případě aby se je dařilo nastartovat co nejrychleji a aby se zjednodušily. Za mě je nejjednodušší model výpadku tržeb, ty jsou prokazatelné, kdo řádně eviduje a platí daně, kdo vykazuje všechny tržby, v minulosti tady fungovala elektronická evidence tržeb, to všechno je zjistitelné a potom může vyplácení probíhat rychle, ne se zpožděním třeba pěti šesti měsíců.
Jak to funguje na Západě? Vláda často oponuje tím, že v Německu a Rakousku jsou ta opatření mnohem striktnější, tak jak vypadají ty vládní podpory tam?
Hodně jsem se zajímal o rakouský model, jednak Rakousko je země orientovaná na cestovní ruch ještě více než Česká republika a je zhruba podobně velká. Když jsem se předminulý týden bavil s rakouskými kolegy, tak je to něco, o čem se nám zdá. Jednak tou rychlostí, protože ty věci jsou v Rakousku nastavené relativně opravdu velmi rychle, velmi rychle se podnikatelé dostávají k těm státním kompenzacím, politika kurzarbeitu v těchto zemích má dlouhodobou tradici a jsou to instrumenty, které dokážou spustit opravdu velmi rychle. U nás se na to vytvářel speciální program. Rakušané v první vlně přispívali na fixní náklady, v druhé vlně se ten model upravil do procenta z tržeb. Mají speciální prémie za investování v této době. Do fixních nákladů mohou zahrnout odpisy. Jak se člověk rád srovnává s těmi lepšími, s těmi, kde to funguje, tak bych byl rád, kdyby si vláda vzala Rakousko za vzor.
Vláda tvrdí, že na to nemáme…
Často slyšíme: Už nejsou peníze. Ale na začátku té krize byl schválen 500miliardový deficit a my věříme, že tento deficit byl dostatečně dimenzován pro to, aby dokázal v řádu jednotek, možná nižších desítek miliard odškodnit zavřené firmy, neřku-li pokud byly zavřené na základě krizového zákona, který to přímo ukládá.
Pojďme se ještě podívat přímo na obor lázeňství, ke kterému máte blízko. Vláda schválila slevové vouchery, jak zafungovaly?
Za mě byly poukazy velmi dobrá pomoc, protože na rozdíl od těch ostatních, které většinou kompenzují fixní náklady, tady šlo o stimul poptávky. Ukázalo se, že naši občané mají rádi slevy, a ve chvíli, kdy vám někdo na týdenní pobyt přispěje 4000 korun, tak je to významná pobídka. Řadu lidí to motivovalo k tomu, aby do těch lázní jela. Pro nastartování těch odvětví takové programy smysl určitě mají. Lidé podpoří provozovatele tím, že začnou jezdit, začnou tam utrácet, toto zafungovalo.
Řada lázní však vouchery kritizovala…
Dlouho jsme je nemohli čerpat, protože v září se pandemická situace začala zhoršovat a tam, kde bylo to největší očekávání, že ten stimul poptávky bude fungovat, už neproběhl, protože jsme se dostali do druhého lockdownu. Ale jediné, co by člověk tomu programu vytkl, byla relativně složitá administrativa. Všechny ty žádosti na začátku byly zdlouhavé, možná třeba pro další pokračování už to bude rychlejší, ale ten začátek byl složitější. A samozřejmě se všechny podpory načítají do limitů veřejné podpory, které mají nějaký strop. A to třeba v případě větších firem limituje to možné využití, protože se dostávají na hranu těch veřejných limitů.
Jaká je v tuto chvíli v lázeňství situace? Pomohly by jim „zahojit se“ nějaké podobné vouchery?
Tak v tuto chvíli lázně fungují ve velmi omezeném režimu. Po celou dobu zavření mohly provozovat jenom pobyty hrazené plně nebo částečně ze zdravotního pojištění. Teprve před několika týdny mohli do lázní na léčebně rehabilitační péči vyrazit i klienti bez ohledu na to, jestli je to hrazeno z vlastní soukromé kapsy, nebo ze zdravotního pojištění. Ale toto opatření už přišlo na začátku té nové další vlny. To znamená, že v tuto chvíli fakticky lázeňské vouchery nikdo nečerpá, čeká se dobu, kdy se zase opravdu všechno uvolní, kdy budou otevřené klasické i ty hotelové ubytovací kapacity. A to je v nedohlednu.
A pojďme ještě konkrétněji k vašemu podnikání. Vy vedete firmu Royal Spa, v termálních lázních ve Velkých Losinách jste v sobotu napustili termální bazén. V tuto chvíli je velmi pravděpodobné, že se v něm už moc dlouho lidé koupat nebudou. Tak jaké budou celkově ty ztráty, co vnímáte za své podnikání?
Je to taková velmi smutná historie. V Losinách máme několik bazénů, které jsme začali napouštět už týden před otevřením, dlouho jsme váhali, jestli do toho máme vůbec jít. Obávali jsme se, že podstoupíme celou anabázi té přípravy, napouštění a připravování toho obrovského komplexu, a potom brzy zavřeme. Nakonec jsme to udělali ve víře, že by to mohlo klapnout a že aspoň ten konec roku budeme schopní realizovat, tak to vypadá, že se asi neuskuteční, že možná v řádu dnů budeme muset zase zavřít.
Kolik vás ta opatření zatím stála?
V rámci provozování termálního parku jsme letos přišli na tržbách o více než za 20 milionů, možná ty konečné ztráty budou někde kolem 25 milionů. Dostali jsme příspěvek na mzdy, ale tím ten výčet těch příspěvků končí. To znamená, veškeré to náročné energetické centrum, které tam máme, musíte vytápět ten objekt, musíte se o něj starat. Vypouštění vody, napouštění vody, to jsou statisíce korun fixních nákladů měsíčně i po dobu odstávky. A v tomto roce jsme vlastně nedostali vůbec žádný příspěvek – a sotva jsme otevřeli, tak budeme zavírat. A to je asi jako příklad celé té smutné situace, která se samozřejmě dotýká řady lidí, řady odvětví. Ale bazény, bazénová centra je přesně ten segment, který ani za první vlnu nedostal kromě příspěvku na mzdy žádné odškodnění.
Když se tedy rozhodne, že se bazény a další provozy budou muset uzavřít, tak máte v plánu tady tu vodu opět vypustit, nebo našli jste si třeba nějakou cestu, jak ušetřit aspoň nějaké peníze, nějaký úsporný režim, do kterého jste schopní převést to vaše zařízení?
Obávám se, že tady to nepůjde. Žádali jsme vládu jak za naši unii, tak za Svaz obchodu a cestovního ruchu, aby nám třeba stát odpustil nebo dovolil změnit nasmlouvané distribuční kapacity elektrické energie. Vy si musíte dlouhodobě nasmlouvat, jakožto velkoodběratelé elektrické energie, tuto kapacitu a za tu platíte, i když nečerpáte vůbec žádnou elektrickou energii. Normálně můžete změnu udělat jednou za rok, v první vlně bylo povoleno, že to lze udělat dvakrát ročně, tam i zpět. A v tuto chvíli žádná taková změna nebyl odsouhlasena, to znamená, že musíme platit za elektrickou energii, i když ji nečerpáme. Ne za tu část silovou, ale za tu část přepravní. A stát řekl, že nic takového nejde, že bychom to stejně potom zaplatili všichni. Takže ty možné úspory už jsme vyčerpali – teď půjde jenom o to, jestli tu vodu zase vypustíme a potom ji budeme zase napouštět. Ale i když tu vodu vypustíte, tak objekt stejně musíte vytápět, musíte zapínat ty technologie, protože jim dlouhá odstávka škodí. To znamená, že tady moc na výběr není a je to takové vytloukání klínu klínem.
