Hlavní obsah

Seznam získal kompletní přehled, co chtějí v Česku vysoudit Lichtenštejnové

5. 2. 2019

Exkluzivně na Seznamu: Získali jsme kompletní přehled, oč v Česku usilují Lichtenštejnové. (Video: Josef Mačí, Seznam.cz)

Knížecí rod panující v Lichtenštejnsku požaduje navrátit historické skvosty, část majetku však vymáhat nebude.

Článek

Už před Vánoci došly na adresu 26 soudů v České republice žaloby, v nichž se hlásí o navrácení rodového majetku Lichtenštejnové.

Seznamu se však nyní podařilo získat kompletní přehled hradů, zámků, lesů a zemědělské půdy, o jejichž znovuzískání vlivný rod usiluje.

Z dokumentů, které má Seznam k dispozici, vyplývá krom jiného zjištění, že lichtenštejnská strana nechce všechen rodový majetek, který jim byl podle Benešových dekretů v roce 1946 zkonfiskován.

Lichtenštejnové prostřednictvím Nadace knížete z Lichtenštejna, která spravuje veškeré knížecí jmění, totiž žalují navrácení majetku ve vlastnictví státu. Pozemky a nemovitosti, které jsou už dnes v privátním vlastnictví nebo patří školám, obcím nebo církvím (anebo jsou v jejich užívání), vymáhat nebudou.

„Nadace knížete z Lichtenštejna, vládnoucí kníže Hans Adam II. i další žalující lichtenštejnští občané zvolili velkorysý přístup. Byl to stát, kdo zneužil Benešovy dekrety k zabrání lichtenštejnského majetku, a ne obce, univerzity nebo soukromé osoby. Tzv. třetí strany za jednání státu nemohou a neměly by za činy státu přebírat odpovědnost,“ říká mluvčí Nadace Michal Růžička, který také potvrdil, že informace, které drží v ruce Seznam, jsou správné.

Přehledně: Co chtějí a nechtějí vrátit Lichtenštejnové

Ze 22 lichtenštejnských zámků a hradů je kvůli navrácení žalováno pět. Mezi nimi však skutečné historické skvosty, jako jsou zámek v jihomoravských Valticích či blízký zámek a areál v Lednici.

Kromě nich jde Lichtenštejnům také o státní hrad Šternberk na Olomoucku, který patřil do jejich vlastnictví od přelomu 17. a 18. století. Žaloby na navrácení dorazily také kvůli zámku Bučovice, považovanému za unikátní stavbu ve stylu italské renesance, nebo zámku Velké Losiny na Šumpersku.

Žaloba se ale netýká zámků Úsov, Moravská Třebová, Břeclav nebo Plumlov, protože patří jednotlivým obcím, nikoliv státu.

Jde i o Moravskou Amazonii

Majetek Lichtenštejnů na území dnešní republiky byl rozsáhlý. „Byla to vedle Schwarzenbergů nejrozsáhlejší doména v českých zemích s jádrem na Moravě, ale částečně i ve Slezsku a v Čechách. Ale byla to rodina v zásadě moravská,“ říká historik Václav Horčička.

Ve svých žalobách nyní požadují vrátit asi 70 tisíc hektarů pozemků, převážně lesů.

Centrem panství Lichtenštejnů byl už zmíněný Lednicko-valtický areál, v roce 1996 zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO. Konkrétně na Břeclavsku, kde areál s proslulým minaretem leží, požadují Lichtenštejnové také navrácení asi 10 tisíc hektarů lesní a zemědělské půdy.

Mezi nimi se vyjímá část přírodně unikátního Dyjského trojúhelníku – největšího lužního pralesa v Česku. Přírodní oblasti na soutoku řek Dyje a Moravy se přezdívá také Moravská Amazonie.

Po státu pak Lichtenštejnové dále vymáhají pozemky kolem Bučovic, Kyjova, Bruntálu, Šternberku, Lanškrouna nebo Uherského Hradiště.

Připomínáme, že kompletní přehled majetku, o který rod usiluje, máte k dispozici v přehledu uvedeném v tomto článku.

Který majetek Lichtenštejnové zpět nežádají? (Video: Josef Mačí, Seznam.cz)

Případ Dlouhé stráně

Jedním z pozoruhodných míst, kterých se nynější lichtenštejnské žaloby nedotknou, je také známá přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách.

V roce 1996 sice vyrostla na půdě zkonfiskované nedaleko Loučné nad Desnou, ale vzhledem k obtížím, které by vymáhání takových pozemků doprovázelo, je Lichtenštejnové ze žalob vyjmuli.

Zbylých 5,5 tisíce hektarů lesní a zemědělské půdy v okolí Velkých Losin na Šumpersku ale chtějí vrátit.

„Nadace knížete z Lichtenštejna i další lichtenštejnské rodiny se rozhodly, že vedle zabraného majetku, který je dnes v držení třetích stran, nebudou požadovat ani ty pozemky, které sice drží stát, ale dnes leží pod důležitými stavbami typu dálnic, přehrad a podobně. Tato velkorysost vlastně jen dokládá dlouhodobý přístup Lichtenštejnů, kteří byli k žalobám přinuceni: vždycky se chtěli s českým státem dohodnout u jednacího stolu. Což platí i nyní, kdy žaloby už musely být podány,“ říká mluvčí Nadace knížete z Lichtenštejna Michal Růžička.

Mimo moravských a slezských panství však Lichtenštejnové hospodařili i východně od Prahy, v Rumburku, v Zahrádkách u České Lípy a kolem Čížové v jižních Čechách.

Na místní zámečky nynější žaloby nemíří, a tak zůstanou v rukách obcí a soukromých vlastníků. O pozemky patřící státu se ale knížecí rod soudit bude, avšak například zkonfiskovaná pole a lesy východně od Prahy, které využívá také Česká zemědělská univerzita a Výzkumný ústav živočišné výroby, mezi žalované věci nepatří.

Lichtenštejnové o značnou část panství přišli už v rámci prvorepublikové pozemkové reformy. Za pozemky však dostali náhradu, ačkoliv byla vyčíslena pouze na čtvrtinu tržní hodnoty. Aktuální soudní pře se však týká jen majetku konfiskovaného na základě už zmíněných Benešových dekretů po druhé světové válce.

„Jednalo se o zhruba 69 tisíc hektarů půdy, zámky s uměleckými sbírkami, byly tam také drobnější průmyslové podniky. Sami Lichtenštejnové po válce odhadovali hodnotu majetku na 350 milionů tehdejších švýcarských franků,“ připomíná historik Horčička.

Nadace knížete z Lichtenštejna nemá podle Michala Růžičky přehled o současné hodnotě žalovaného majetku. „Jednak proto, že nemá přístup k relevantním datům, a pak i proto, že se o podobný výpočet ani nepokoušela. Jde jí především o spravedlnost a o možnost ujmout se aktivní odpovědnosti za to, co zde téměř 800 let budovali předkové,“ uvedl Michal Růžička.

Doporučujeme