Skiareály se zavíraly zbytečně. Důkazem je Rakousko, říká horský byznysmen

Když dával Igor Rattaj loni na jaře rozhovor pro SZ Byznys, ještě doufal, že se covid jeho firmy nijak fatálně nedotkne. Skiresorty loni stihly před nástupem pandemie nejlukrativnější část sezony, kterou mají o svátcích na přelomu roku. První covidové lockdowny pak doznívaly na jaře, kdy je provoz lyžařských středisek nejméně výnosný. Firma Tatry Mountain Resorts (TMR) pak sice ukončila rok se ztrátou, ta byla ale způsobena hlavně předchozími vysokými investicemi do firemní expanze.

Zato letos, po druhé covidové sezoně, je celý horský byznys pandemií pořádně zdecimovaný. Podle Rattaje koronavirus zdaleka neřekl poslední slovo. Šéf TMR čeká další nákazové vlny i další omezení. Horský turistický průmysl se podle něj bude vracet do původní kondice řadu let.

Co covid udělal s vaší firmou, co se středoevropským horským byznysem?

To jsou dvě různé věci. Firma TMR se doufám zachrání, tam nevidím zásadní problém. Podrželi nás akcionáři, podrželi nás vlastníci dluhopisů. Druhá otázka bude, kolik takových lockdownů nás ještě čeká. Přicházejí nové mutace.

O kolik jste v zimě přišli?

Asi o 80 milionů eur, dvě třetiny obvyklých tržeb jsou pryč. Dostali jsme sice dotace, ale ty byly v různých státech rozdílné. Třeba na Slovensku byly velmi, velmi skromné.

Ještě máte před sebou léto, účetní rok vám končí v říjnu. Odhadnete výsledky letošního roku?

Přímá ztráta je teď někde na úrovni 12 milionů eur. Další vývoj se nedá vůbec odhadnout. Prostě nevím.

Přežije lyžařský byznys v dosavadní podobě, kdyby měla být další sezona poznamenaná lockdowny?

No ano, ale všechno závisí na těch dotacích. Jejich výše a způsob přidělování se strašně liší.

Vy si v tom nejvíc chválíte Rakousko…

I tam byly podpory na začátku velmi pozvolné, ale na závěr to nastavili nejpřirozeněji. Kurzarbeit, odškodnění za tržby, které vychází z tržeb odvedených za rok, kdy to ještě fungovalo. Odvíjelo se to podle údajů z registračních pokladen. Takže pokud někdo účtoval něco bokem a nevykazoval všechno, tak se mu to vymstilo. Je to tam přísně nastavené: když máš mít zavřeno, dostáváš dotace. Jakmile otevřeš nebo porušíš pravidla, nedostáváš dotace. To je ve srovnání s Českem a se Slovenskem úplně super.

Rakousko ale prakticky nezavíralo lyžařská střediska, že?

Rakousko mělo skiareály otevřené celou sezonu, jen zakázali vstup cizincům. Jejich cestovní ruch se zachrání, samozřejmě to ale stát stojí majlant. Nevím, kolik sezon se to dá takhle držet.

Co Česko a Slovensko?

Česko bohužel zastropovalo limity na podporu pro větší areály. Malá střediska jako náš Ještěd na tom neprodělala, dotace pokryly jejich náklady. Od jisté velikosti je to ale pro provozovatele velmi neefektivní. Teď dokonce z toho vznikají žaloby, iniciativu zastřešuje Asociace horských středisek.

My jako provozovatelé skiareálu ve Špindlerově Mlýně jsme se ale k tomu nepřidali. Nevím, jestli se dá něco vysoudit a jestli to má smysl. No a na Slovensku je to úplně špatně…

Proč?

Tam přišel kurzarbeit velmi rychle a v dobrých číslech, ale pro naši velikost to taky nebylo možné čerpat. A hlavně jsme některé provozy nemohli zavřít, takže jsme nemohli čerpat kurzarbeit úplně. I tak nám pomohl, jenže další pomoc už je úplně katastrofální. Až teď po dlouhé době slovenská vláda schválila nějakou pomoc pro větší podniky v cestovním ruchu a gastronomii, ale dotace je zastropovaná víc než v Česku, hranicí je milion eur. To je pro TMR nic.

A Polsko?

Polsko ke covidu přistoupilo typicky „po polsku“. Když se tam začaly ozývat požadavky na odškodnění, tak vyhlásili, že covid už není. A nechali uprostřed února lyžařské areály spustit.

Vybavuji si ty fotky polských středisek s davy v ulicích, zatímco u nás byl přísný lockdown.

Poláci to tehdy pustili na dva týdny. Pak přezkoumali epidemiologická čísla a zjistili, že nákazová situace se nezhoršila. Ale pak stejně zase zavřeli. Ne proto, že by se čísla radikálně změnila, šlo o politiku. Udělali to prostě „po polsku“.

Ona se ale následně v Polsku nákazová vlna také hodně rozjela.

Přišla, ale šířila se ze severu. Ne z jihu Polska, kde jsou hory.

Nemohlo to být tím, že se Poláci nakazili na horách a pak si covid rozváželi po celé zemi?

Ne. Skiareály, pokud se tam dodržela základní opatření, jako je rouška, rozestupy, regulace lidí ve frontách, zavřené gastroprovozy, après-ski a celá zábava, nějaké kapacitní omezení, antigenní testy jako kontrola… tak s nákazou neměly problém.

Bylo to vidět v Rakousku, Švýcarsku, v Bulharsku, kde skiareály běžely. Tohle je na tom až zvrácené. Jednotlivé státy vymýšlejí opatření, která nikdo nikde nijak neověřil, každý vymýšlí něco jiného, ale virus je všude ten samý. Ale v podstatě ve výsledku nevidíte velký rozdíl v těch nákazových číslech.

Čekáte, že si vlády budou covidové zkušenosti nějak vyhodnocovat, porovnávat?

Já myslím, že vlna covidu populací prostě projde, ať skiareály zavřete, nebo nezavřete. Nemělo to vliv, pokud se tam tedy dodržovala základní opatření. Proto jsem na to naštvaný, protože jednotlivé vlády prokazují absolutně nekompetentní přístup. Kdekdo se vydává za odborníka na epidemii, ale takovou pandemii tu nikdo nezažil, tak ať nikdo netvrdí, že ví, co je třeba dělat.

Jaká byla lyžařská sezona v Alpách, když se po Evropě téměř nedalo cestovat?

Samozřejmě že většina areálů tam taky zavřela, protože těm velkým se provoz jen pro pár Rakušanů nevyplatil. Oni mají 70 procent návštěvníků zahraničních.

Co vaše rakouské areály?

Chvilku jsme je provozovali, ale potom jsme to stejně museli zavřít. Měli jsme na směně třeba 20 zaměstnanců a 13 návštěvníků.

Co covid udělal s alpským lyžařským průmyslem?

Pro Rakousko je to klíčový byznys, takže to podchytili dotacemi. Na Slovensku dělá turistický ruch jen nějaká 3 procenta HDP, takže když se na to díváte makroekonomicky, tak si řeknete: ať zdechnou, hlavně podržet Volkswagen. Já to chápu.

Ale lyžařské areály k nákaze opravdu nijak nepřispěly. Nijak. Když jsme chtěli omezit nákazu, tak se měly zavřít fabriky. Do Škodovky přijde 10 tisíc lidí na směnu, v šatnách i na páse se tlačí jeden vedle druhého…

Zavření skiareálů mělo na pandemii nulový dopad, ale fungovalo to mediálně, píárově. Jen se ukázalo, že se dělala opatření. Na to jsem strašně naštvaný. Přitom ukažte mi, která země v rámci Evropy byla v obraně před covidem dobrá. Žádná.

Budou dopady na váš obor dlouhodobější, nebo se po odeznění pandemie vzpamatuje?

Dneska vidíme v gastronomii absolutní propad. Nejsou číšníci, nejsou kuchaři. Ti lidi to vzdali. Přitom třeba my jsme seriózní zaměstnavatel, zaměstnáváme stovky lidí po celý rok, na trvalé pracovní poměry. To řada malých podnikatelů vyplácí lidi často načerno, v hotovosti.

Navzdory tomu je ale dnes celý obor vnímán jako nestabilní. Banky odmítají dávat hypotéky, pokud jste kuchař nebo číšník. Takže mnoho lidí to vzdalo, šli za pás do fabriky nebo do Amazonu, za míň peněz, ale na jistotu. Teď je a bude obrovský problém shánět lidi zpátky do našich provozů. Budou se muset přeplácet, stáhnout ze zahraničí a podobně. Což se nakonec odrazí v ceně našich služeb, ty zdraží.

O kolik u nás mohou stoupnout ceny ubytování a stravování?

Jen letmý odhad, tak o dvacet třicet procent. Možná ještě ne tuto sezonu, protože to jsou zatím pořád jen takové střípky uvolnění. Ti, co otevřeli, jsou rádi, že vůbec nějakou klientelu mají, takže podlézají cenami. Ale jakmile se trh konsoliduje, dojde k nárůstu.

Zdražení se týká celého regionu?

Rakouska ne. Čechy a Slovensko půjdou cenově nahoru. U Poláků nevím, polský klient je doma strašně cenově senzitivní. Češi jsou možná citliví na cenu piva, celkově tolik jako v Polsku ne.

Pročistí covid v gastronomii českou šedou ekonomiku? Budou se vyplácet férovější mzdy a odvádět daně, když se teď řada podnikatelů i zaměstnanců se švarcsystémem spálila?

Nevím. Spíš ne. Aby lidi v oboru přežili a uživili se, budou spíš ještě víc platit v hotovosti, obcházet daně… V posledních letech se v oboru hodně změnilo, začalo to fungovat už dost standardně, i když neříkám, že žádné úniky nebyly. Ale teď jsme se vrátili o dvacet let zpět. Uvidíme.

Jaké dopady má covid na investice do cestovního ruchu?

Ze střednědobého hlediska, řekněme čtyři pět let, ten dopad bude enormní. Trh se zkonsoliduje. Nevím jen, jak to půjde rychle.

Čekala bych, že v tak zdecimovaném oboru, jak ho líčíte, bude spousta aktiv na prodej.

Nějak jsem nezaznamenal, že by někdo něco prodával. Na vysloveně vynucené prodeje ještě musíme počkat, každý teď nějak přežívá, dojíždějí kompenzace. Všechno se ukáže, až začne trh zase fungovat. Kdo přežije, tak asi zažije boom. Ale kdy, jak rychle to nastane a jak to bude intenzivní, to si nedovolím odhadnout.

Nezmění se spotřebitelské návyky? Třeba lidé po covidu odvyknou cestování, zjistí, že doma je dovolená také pěkná.

To si nemyslím, naopak. Časem to zase vylétne obrovským způsobem. Lidstvo má potřebu objevovat, zažívat.

Vy jste loni s několika dalšími investory začal chystat nový investiční fond určený k nákupům aktiv v cestovním ruchu. Pokračujete v tom?

Zatím tu nejsou možnosti, všichni jedou tak nějak na výpary, budeme muset počkat, až se situace zlomí a prodeje budou růst. Máme pohromadě základní investory, ale zatím jsme to nerozjeli. Dokončujeme jen rozběhnuté investice.

Takovou před covidem rozjednanou investicí byl květnový nákup střediska Muttereralm v Tyrolsku?

Ano, to jednání bylo strašně dlouhé a náročné.

Máte v Rakousku rozjednané další akvizice?

Rakousko je v areálech strašně podinvestované. Dá se tam snáz stavět, budovat ubytovací kapacity pro areály a tak dále.

I do toho bychom šli, jeví se to jako lepší snažit se kupovat nějaké areály, protože jsou nekoupitelné. Rakušané k nim přistupují jako k národnímu bohatství. Nejsou ochotni prodávat. Ale myslím, že řadu areálů bychom mohli provozovat obchodně, nabízet je klientům v rámci našeho systému.

Jednáte s konkrétními skiresorty?

Ano. My jsme už na tuto sezonu měli připravených sedm alpských areálů, které jsme chtěli prodávat přes naši aplikaci, přes náš Gopass, dohodli jsme se s nimi na obchodně-marketingové spolupráci.

Operujeme s naší českou, slovenskou a polskou klientelou, kterou chceme dostat do Rakouska. V tom chceme pokračovat, pokud to bude možné. To je podle mě cesta, kterou bychom do budoucna chtěli jít, vidíme se spíš jako operátoři lyžařského byznysu než jako vlastníci.

Jako investory vás zajímá jen Rakousko?

Nás zajímají lokality, u kterých můžeme dělat synergii z naší databází. Třeba Švýcarsko je pro nás neatraktivní, Čechy můžeme lákat do Rakouska nebo maximálně do severní Itálie. Nevím, s kolika z těch sedmi rozjednaných areálů se dohodneme.

Zkusíme samozřejmě překlopit ty předběžné dohody do smluv na tuto sezonu. Ale já dnes nevím, jaká bude. Nevím, jestli se bude lyžovat. Léto bude bídné a já si osobně myslím, že nás brzy čeká znovu lockdown. Na Slovensku určitě, v Čechách si to možná vláda nakonec nedovolí kvůli nadcházejícím volbám.

Jaká je vaše hlavní zkušenost z pandemie?

Že tady Evropská unie totálně selhala. Nevydala žádná společná pravidla, takže si je vydává každý stát po svém. Bude tu dvacet sedm nekoordinovaných pravidel. Katastrofa. Při opatřeních se vychází jen z dohadů, nemáme žádná čísla, která by ukazovala, kde jak vznikají zdroje nákazy. Podle mě to jen ukazuje absolutní zbytečnost Unie.

Ale víte, co je zajímavé? Ne všechny státy světa jsou tak blbé, že opatření dělají jen intuitivně. Některé nad tím přemýšlí – vyspělé státy jako Norsko, Švýcarsko, i Německo. Tyhle státy vydávají nařízení, která budou mít hlavu a patu. Takže já bych navrhoval: Česko i Slovensko, nevymýšlejte své vlastní „kolo“. To za nás už vymyslely moudřejší hlavy, zkusme to kolo někde odkoukat.