Hlavní obsah

Slováci v zahraničí: I my máme právo rozhodovat o budoucnosti naší země

Foto: Profimedia.cz

Slováci v zahraničí sledují domácí dění a chtějí volit.

Reklama

28. 2. 6:30

Visačku „zásadní“ mají sobotní parlamentní volby na Slovensku. Po několika volebních obdobích pravděpodobně nevyhraje vládní Směr a šance získat slušný výsledek mají mimo jiné extremisté. Jedním z hlavních předvolebních témat se stali Slováci žijící v zahraničí. K debatě, zda mají právo rozhodovat o zemi, ve které nežijí, mají dost co říci. Seznam Zprávy se na to ptaly Slováků v Praze, Velké Británii, Austrálii i Spojených státech.

Článek

„Tyhle volby budou trochu zvláštnější tím, že máme kolem 60 tisíc žádostí od lidí, kteří žijí v zahraničí, zažádali o volební lístky a chtějí volit korespondenčně. Já na vás skutečně apeluji, nedovolme takovým lidem, kteří celou dobu žijí v zahraničí a co se o obraze Slovenska dozvídají…“

Po sociálních sítích se začala několik týdnů před volbami šířit uniklá nahrávka, na které slovenská ministryně vnitra Denisa Saková (Směr) brojí proti Slovákům žijícím v zahraničí. Kritizovala iniciativu Srdcem doma, která vyzývá ke korespondenčnímu hlasování. Slováci totiž mohou v parlamentních volbách zasílat své hlasy poštou.

Denisa Saková, ministerka vnútra SR: „Tieto voľby budú troška zvláštnejšie tým, že máme okolo 60 tis. žiadostí ľudí,...

Zveřejnil(a) srdcomdoma dne Sobota 8. února 2020

Vždyť moje děti mají slovenské občanství

„Je to pro nás důležité,“ komentuje pro Seznam Zprávy pětatřicetiletá Petra, která už pět let žije blízko Filadelfie v USA: „Protože nám záleží na naší domovině, děláme to přece pro další generace, vždyť i moje děti mají slovenské občanství.“ Se svým manželem už odvolila a účastnila se všech voleb, pokud to bylo možné. V nedávných prezidentských volbách totiž korespondenčně volit nešlo.

S argumentem, že Slováci žijící v zahraničí nemají právo volit, nesouhlasí i další občané našeho sousedního státu. „Lidé v zahraničí vnímají politiku jinak a o Slovensko se zajímají, řekla bych, i víc,“ říká Zdenka, která sice žije ve Spojených státech, ale naplánovala si návštěvu domova tak, aby mohla volit osobně. Není jí jedno, jak to na Slovensku vypadá a jaká bude budoucnost.

Přečtěte si reportáž z předvolebního mítingu kotlebovců

„Lidé, kteří žijí venku, jsou hůře manipulovatelní, proto si myslím, že právě těchto lidí se politici bojí,“ dodává Zdenka. Přidává se k ní i šestadvacetiletý Jakub, který je aktuálně na pracovním pobytu v Austrálii: „Myslím si, že pokud momentálně někdo nežije na Slovensku, ale chce se tam vrátit, stále má právo přispět ke změně budoucnosti.“

Nevolím, protože nežiji na Slovensku

Jakub ale připouští, že ten, kdo je rozhodnutý se na Slovensko nevrátit, by volební právo mít neměl. Podobně se vyjádřil i Zdeno, který žije nedaleko Brna: „Na volby by měl mít právo jen člověk, který žil v dané zemi minimálně polovinu volebního období,“ odůvodnil. Říká, že v zemi nežije, a tak nevidí důvod zasahovat do dění.

Poslechněte si nový pořad Checkpoint, tentokrát o kampani před slovenskými volbami.

S takovým názorem ale nesouhlasí Slováci, kteří žijí v Praze. „Moc rád bych se na Slovensko vrátil, v mém městě bych si ale nevydělal ani na slanou vodu,“ vypráví Miroslav Surmánek, právník, jenž v Praze žije už osmnáct let. Přidává se k němu Brigita, která, také kvůli práci, žije v Praze už sedm let: „Na Slovensku máme svoje kořeny, rodinu, kamarády. Každý si hledá cestu, aby se mohl vrátit,“ říká s emocemi v hlase mladá Slovenka.

Bojuje se o lidská práva

Na čem se Slováci v zahraničí shodují všichni? Že jsou to volby důležité a přelomové. Témata kampaní byla především „antiFico“, lidé už u vlády nechtějí předsedu Směru Roberta Fica. Opakovaně ale jako témata jmenují boj za liberální hodnoty, postoj vůči sexuálním menšinám i Istanbulskou úmluvu, tedy smlouvu Evropské rady o potírání násilí na ženách.

Kvůli tomu se rozčiluje Petra z Filadelfie: „Když slyším politiky, jak šíří strach z ‚nového‘ nebo LGBT či imigrantů, mám velký vztek,“ říká. Podle ní, jak to sama vidí ve svém okolí, rozhodně imigranti ani sexuální menšiny nejsou hrozba. „Když spolužačku mojí dcery přivedou na kroužek dva tatínkové, kteří se starají a platí své dceři volnočasové aktivity, vidím, jak to funguje a jak by to mohlo klidně fungovat i na Slovensku,“ popisuje Petra.

Proč se z Istanbulské úmluvy stalo předvolební téma?

„Slovensko je na rozhraní,“ shodují se studentky Sára a Monika, které žijí v Praze právě kvůli vysoké škole. Tyto volby jsou podle nich klíčové, rozhodne se, jestli Slovensko půjde extremistickou cestou, anebo ne. Myslí tím velkou podporu Mariana Kotleby, kterou tento pravicový extremista na Slovensku má. V posledních průzkumech má jeho strana skoro 10 procent.

Aneta s nimi souhlasí: „Před volbami se objevila témata, která rozdělují společnost, jako je LGBT a Istanbulská úmluva. Spoustu stran to využívá jako propagandu,“ myslí si mladá studentka pražské VŠE, která žije v Praze teprve od září.

Slováci ale opakovaně zmiňují další témata, jež jsou podle nich v těchto parlamentních volbách zásadní. Zejména problémy školství a zdravotnictví. Na tom se shodují „expati“ v Praze, Spojených státech, Velké Británii i Austrálii.

Foto: Profimedia.cz

Na Slovensku se konaly hromadné modlitby za zrušení Istanbulské úmluvy.

Museli jsme si připlatit

Jedním z velkých problémů, které se Slováků v zahraničí dotkly velmi osobně, byly zmatky ohledně volebních lístků. Ti, co žijí v zahraničí sice mohou volit korespondenčně. Spousta lidí si ale stěžovala, že přestože všechny náležitosti dotyční splnili, lístky jim přišly pozdě anebo vůbec. Pokud přišly pozdě, museli si ti, kteří chtěli volby stihnout, připlatit za expres doručení.

„Žádost o volbu poštou jsem poslala už v listopadu, volební lístky mi přišly až 9. února,“ vypráví třiatřicetiletá Maria, která asi osm měsíců žije v Kalifornii. Mimo Slovensko už ale pobývá celkem patnáct let: „Poslala jsem to raději expresně, to mě stálo 38 amerických dolarů.“

Foto: Profimedia.cz

S korespondenční volbou byl problém.

„Lístky přišly na poslední chvíli, připlatili jsme si přes třicet dolarů, aby přišly včas na Slovensko,“ potvrzuje Petra.

Asi nejemotivnější příběh s volebními lístky vypráví Sabina. S několikaměsíční přestávkou je v zahraničí dva roky. Aktuálně je v Austrálii, kam jí obálka s volebními lístky vůbec nepřišla. „Možná se domů vrátím za měsíc, možná za dva roky, to ze mě ale nedělá menší Slovenku, které by byl osud naší země lhostejný,“ říká zklamaně.

Slováci v zahraničí jsou podle jejích slov hlavně studenti nebo lidé, kterým se třeba nepodařilo sehnat práci doma, lidé na kratší nebo delší dovolené. „Nebo lidé jako já, jenž poznávají svět skrze mezinárodní vízové programy, tedy možnosti, které naši rodiče během předchozího režimu neměli,“ vysvětluje dvacetiletá Sabina.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené