Hlavní obsah

Snížení emisí na 55 procent je opravdu minimum, říká vlivná unijní expertka

Foto: Institut Jacquesa Delorse

Geneviève Ponsová, ředitelka Institutu Jacquese Delorse.

Reklama

24. 11. 2020 8:36

„Změnit musíme opravdu vše, současná zdravotní krize nám ukazuje, že to jde,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy Geneviève Ponsová, generální ředitelka Europe Jacquese Delors, účastnice virtuální schůzky Prague European Summit.

Článek

Evropská unie ještě nerozhodla o snížení emisí skleníkových plynů, rozhodnutí se očekává na summitu v prosinci. Spokojila byste se s návrhem Evropské komise na snížení emisí na 55 procent (oproti roku 1990) do roku 2030? Je třeba jít dále, než je současný limit ve výši 40 procent, i když jsme daleko i od této mety?

Ano, samozřejmě, že je to potřeba. A vysvětlím vám proč. Když se podíváte na zprávu Mezinárodního panelu pro změny klimatu (IPCC), zjistíte, že aby Evropská unie mohla splnit uhlíkovou neutralitu v roce 2050, což je v souladu s Pařížskou klimatickou dohodou, bylo by třeba snížit emise dokonce o 65 procent. Z vědeckého pohledu je tedy potřeba snížení na tuto hranici.

Samozřejmě je třeba zvážit, co je žádoucí a co je reálné a splnitelné. Někteří lidé určitě řeknou, že to nejde a že těžké je už snížit emise na 40 procent. V této věci, která je důležitá pro nás pro všechny, je ale nutné být rozhodný. A doufat, že s touto rozhodností přijdeme i na způsob, jak toho dosáhnout. Doufáme, že nalezneme způsob života, který nám umožní vypouštět méně oxidů uhlíku.

Já jsem optimistka, protože si myslím, že je po tom dost velká poptávka, zvláště mezi mladými. Je to tak v Praze, Paříži, Londýně i Berlíně. Máme tu stovky tisíc mladých lidí, kteří vycházejí do ulic kvůli tomu, aby se udělalo, co je třeba pro záchranu planety. Ta tu zůstane miliardy let, ale pokud zničíme životní prostředí, budou naše děti a vnoučata žít v takovém, které bude stále nepříjemnější.

Kdo je Geneviève Ponsová

Server Politico ji považuje za jednu z nejvlivnějších žen v Bruselu, zvláště v oblasti životního prostředí. Absolventka Sorbonny, pařížské Sciences-Po a ENA pracovala v letech 1991-1995 v kabinetu předsedy Evropské komise Jacquese Delorse, na starosti měla klima a životní prostředí. Později zastávala několik různých pozic v EK a byla také šéfkou evropské pobočky Světového fondu pro ochranu divoké přírody (WWF). Organizaci Europe Jacques Delors vede od letoška, je také čestnou ředitelkou Evropské komise.

Emise by tedy bylo třeba snížit na 65 procent, těch 55 procent je skutečně minimum. 40 procent pak bylo schváleno v roce 2014, tedy před Pařížskou klimatickou dohodou. Toto číslo by Evropské unii neumožnilo splnit závazek, který přijala, nebylo by to dostatečné.

Je pravda, že se bude muset změnit průmysl, změnit se musí celé regiony a způsob života v nich, to se týká i pracovní síly. Ta se bude muset reformovat a spousta lidí musí změnit profesi. Nebude to jednoduché, věřím ale, že to půjde. Tento přechod by nám měly pomoci zvládnout i fondy, na kterých se dohodla Evropská unie.

Zmiňujete Pařížskou klimatickou dohodu. Jak se v této souvislosti díváte na výhru Joea Bidena v amerických prezidentských volbách? Biden se na rozdíl od Trumpa chce k dohodě vrátit…

Samozřejmě je to pro mě velmi dobrá zpráva. Víme už, že se USA znovu zapojí do Pařížské dohody. Pan Trump by ve skutečnosti potřeboval čtyři roky, aby dohodu fakticky opustil, potřeboval by tedy čas do konce svého druhého mandátu. Spojené státy se tak z dohody nestáhnou, ale okamžitě se do ní vrátí, což je skvělé. Na Valném shromáždění OSN nás navíc příjemně překvapila Čína, která oznámila svůj cíl dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2060. EU ho má v roce 2050, zbývají tedy Spojené státy, ty budou mít pravděpodobně cíl také v roce 2050.

Jedním z klíčových úkolů pro EU bude přesvědčit Polsko, aby se vzdalo své závislosti na uhlí. Kde vidíte další výzvy - doprava, zemědělství, energetika? Kde musíme jednat okamžitě?

Jednat je třeba ve všech sektorech. Co se týče Polska, to právě teď učinilo pokrok. V Polsku je vůle se změnit, pravděpodobně je to jen otázka termínů a finančních prostředků.

Oblastí, v níž se emise zvyšují i v posledních letech, je doprava. Ta je nyní silně zasažena zdravotní krizí a pravděpodobně se nedostane na předchozí úroveň před jejím ukončením. To je z hlediska životního prostředí dobrá zpráva. Doprava se musí změnit opravdu zásadně, abychom dostáli svým závazkům. Začít je třeba tou silniční, kde bohužel velcí evropští výrobci dlouho odolávali změnám a chtěli prodávat auta se spalovacími motory. Nyní je třeba urychlit změny a posunout se k elektrickým a hybridním vozům. Úřady by měly udělat všechno pro to, aby bylo stejně snadné dobíjet baterie, jako je dnes snadné natankovat si plnou nádrž.

Pak tu máme energetiku. Zrovna dnes eurokomisař Janez Potočnik připomněl, že 40 procent energie se v globálním měřítku stále vyrábí z uhlí. Energetika se proto musí transformovat, aby bylo stále více obnovitelných zdrojů. Jsou tu ty známé, jako solární a větrné elektrárny, existují ale i nové a velice slibné zdroje, jako je vodík nebo mořská energie… Tu samozřejmě nemohou využít všechny země, potenciál k energetické změně je ale obrovský.

Zmínil jste i zemědělství. Bohužel velké zemědělské lobby jsou v Evropě velmi mocné a jako Francouzka musím přiznat, že i ve Francii. Opět se postavily proti seriózní reformě společné zemědělské politiky, kde je třeba udělat ještě hodně, protože podle statistik je zemědělství odpovědné za třetinu vypouštěných emisí skleníkových plynů.

Myslíte, že lze zastavit či zpomalit klimatické změny, aniž bychom zcela zásadně změnili životní styl? Myslím například na létání na dovolenou nebo osobní využívání aut…

Tuto otázku jsem tak trochu předvídala… Je třeba, abychom se změnili. Myslím, že zdravotní krize, kterou nyní zažíváme, mnoha lidem ukázala, že můžeme žít jinak. Že můžeme konzumovat méně, že nemusíme tolik cestovat, že můžeme trávit prázdniny nedaleko domova, že se můžeme zásobit z domácích zdrojů. Vidím v tom i mnoho pozitivních změn, které tato krize zrychlila. I samotná krize je spojená s tím, jak se chováme k přírodě - myslím na odlesňování, urbanizaci, atd.

Myslím, že je třeba změnit všechno. Pokud budeme například jíst méně masa, uděláme velký krok pro záchranu přírodních zdrojů i pro snížení emisí metanu. Menší konzumace masa přinese také úsporu vodních zdrojů - na výrobu kila masa je třeba podstatně více vody než na kilo obilnin.

Náš způsob stravování i oblékání může být mnohem šetrnější k přírodním zdrojům.

Evropský parlament nedávno schválil reformu společné zemědělské politiky, ta ale podle svých kritiků mnoho nezmění. Velké firmy budou brát dotace jako dříve, strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku) byla opuštěna… Co si o tom myslíte?

Říci to takto je možná trochu přehnané. Nemyslím, že by strategie Farm to Fork byla opuštěna, naopak je to právě ona, která nám ukazuje cestu a která nás může zachránit.

Bohužel, jak se stává kdykoliv, když jde o snahu reformovat společnou zemědělskou politiku, jsme zklamaní. Pokaždé se v poslední chvíli ukáže, že zemědělské lobby jsou tím nejsilnějším hráčem, a nedaří se proto skutečně SZP reformovat. Jak jsem ale řekla, strategie Farm to Fork a také Evropská zelená dohoda nám ukazují cestu, já proto neztrácím naději. Moje organizace Europe Jacques Delors se pouští do nové série týkající se „zezelenění“ zemědělské politiky a potravinářství, protože tyto sektory jsou spojené.

Evropský parlament obvykle bývá tou nejzelenější institucí, tentokrát tomu tak ale při jednání o reformě společné zemědělské politiky nebylo. Europoslanci podpořili řadu pozměňovacích návrhů, které reformu oslabily. Proč k tomu došlo?

Navzdory evropským volbám v roce 2019, které přinesly velkou vlnu ekologického smýšlení, je stále v parlamentu zemědělská lobby velmi silně zastoupena. Je to už tradice, máme tam výbor AGRI, který zničí každou snahu o reformu. Stalo se tak v roce 2013 a letos rovněž. Ale ještě jednou - buďme optimisté, je tu poptávka ze strany občanů, Evropská zelená dohoda, strategie Farm to Fork, tímto směrem musíme jít.

Protože jste expertkou na životní prostředí v oceánech, zeptal bych se i na brexit. Jaký dopad bude mít brexit na Severní moře? Nehrozí jeho bezohledné využívání ve chvíli, kdy už se Britové nebudou řídit evropským právem?

Už od začátku jednání tu byl požadavek evropských neziskových organizací, který si vzali za svůj i vyjednavači EU, aby Britové nemohli v oblasti životního prostředí a zdraví jednat, jak chtějí. Je potřeba také připomenout jednu věc o Borisi Johnsonovi: jeho otec Stanley Johnson byl jedním z pionýrů v ochraně přírody na evropské úrovni. Myslím, že Angličané mají ochranu přírody ve svých genech, v této oblasti tedy nejsem nijak znepokojená. Veřejné mínění v Británii je ochraně přírody velice nakloněno.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované