Ferguson velel, United vítězili. Dnes Manchester žije jen z nostalgie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je 13. prosince 2005. V tréninkovém centru Manchesteru United se koná předzápasová tisková konference před utkáním s Wiganem. Sál je plný novinářů čekajících na manažera domácího celku Alexe Fergusona. Po chvíli přichází, tiskovka začíná.

„Takže, Silvestre má lehce natažené tříslo, ale mělo by to být v pořádku. Ostatní jsou v pohodě. Co se týče zítřka, Wigan je v téhle sezoně fantastický. Mám radost za ně, hlavně za jejich předsedu Davea Whelana. Šlape jim to s jejich současným trenérem. To je důvod, proč se jim daří. Tak jo, to je ode mě všechno. Mějte se, chlapi. Já mám práci.“

Při posledních větách se už Ferguson zvedal ze židle, a než se novináři stačili nadechnout, byl pryč. Tisková konference skončila. Trvala minutu a 14 vteřin a reportéři se nezeptali na jedinou otázku. Neměli příležitost.

Redaktor Daniel Taylor po letech vzpomínal, že jeden z jeho kolegů jel autem skoro tři hodiny až z Newcastlu. Než si vyndal laptop či poznámky, mohl vyrazit zpátky domů.

Udělat dnes něco takového Arne Slot nebo Mikel Arteta, čteme o tom v médiích týden. Podcasteři i televizní experti by rozebírali, jak si něco takového můžou dovolit. Skončilo by to pravděpodobně pokutou, možná i nepříjemným rozhovorem s klubovým vedením.

Tady to nikdo neřešil. Naopak, přítomní novináři se začali upřímně a pobaveně smát. Typický sir Alex, pomysleli si.

Stejně jako předzápasové setkání s médii, celé Fergusonovo působení na Old Trafford se odehrávalo v jeho vlastní režii.

Na lavičce slavného klubu strávil 27 let a jeho vliv na úspěchy United se nedá vyčíslit. Před příchodem zarputilého Skota šlo o populární klub, který získal sedm ligových titulů. Ovšem poslední v roce 1967 a v 70. letech dokonce sestoupil.

Během Fergusonovy vlády přišlo neskutečných 13 vítězství v Premier League, dva triumfy v Lize mistrů a devět domácích a ligových pohárů. O největším klubu v Anglii nebylo pochyb.

Když se legendární kouč s trénováním loučil, situace na ostrovech už byla jiná než dřív. United nebyli hegemon, objevila se ambiciózní Chelsea, růžky vystrkoval městský rival City. Zatímco předtím byl jediným reálným vyzyvatelem manchesterského klubu Arsenal, nyní byla liga o poznání vyrovnanější.

Přesto se Fergie, jak mu v Británii říkají, loučil na pomyslném vrcholu – mistrovským titulem. Od května 2013, kdy funkci opustil, už United nevyhráli ani jeden.

A zatímco předtím je vedl jediný muž po dobu 27 let, za 12,5 roku od jeho odchodu Rudí ďáblové vystřídali už osm trenérů.

Vše začalo Davidem Moyesem. Dlouholetý kouč Evertonu, který později vedl třeba Vladimíra Coufala a Tomáše Součka ve West Hamu, klub takové velikosti uřídit nedokázal. Nevydržel ani jednu celou sezonu. Byl to přitom sám Ferguson, kdo si ho vybral jako svého nástupce.

Díru do světa neudělali ani další trenéři – Louis van Gaal, José Mourinho nebo Erik ten Hag. Ten zatím poslední, Rúben Amorim, byl minimálně výsledkově ze všech nejhorší. United v minulé sezoně dovedl v lize na 15. místo a před deseti dny klub opustil s procentuální úspěšností výher 38 procent.

Mužstvo do konce sezony převzal Michael Carrick. Ten coby záložník pod Fergusonem odkopal sedm sezon. Ačkoli patřil mezi manažerovy oblíbence, ani on se nevyhnul Skotovu pověstnému fénu.

Hairdryer treatment. Volně přeloženo jako vyfénování. Pojem, který dokonce našel místo v anglickém slovníku frází. Vznikl, když v kabině United řval trenér na hráče tak nahlas a tak zblízka, že jste si připadali, jako byste si přímo u obličeje zapnuli vysoušeč vlasů. Zažili to Roy Keane, David Beckham i Gary Neville.

„Někdy jste věděli, co přijde. Špatný poločas, laciný inkasovaný gól. Ale nejhorší bylo, když jste to nečekali. Seděli jste v kabině a už jste ho slyšeli. A v hlavě jste si říkali: Cože? Dneska? Minulý týden, v minulém zápase, dejme tomu. Ale proč dnes? Nikdy to nebylo příjemné. Ani když to schytal někdo jiný a vy jste se museli dívat,“ vzpomínal po letech bývalý stoper.

Historka, kdy zuřící Ferguson po vypadnutí z FA Cupu trefil nakopnutou kopačkou Beckhama do obličeje a roztrhl mu obočí, obletěla celý svět. Bouřlivák Roy Keane zase po špatném zápase kritizoval spoluhráče v rozhovoru pro klubovou televizi. Na trenérův příkaz interview nikdy nebylo odvysíláno a záložník šel na kobereček.

O pár týdnů později se s koučem pohádal znovu a svůj výstup zakončil názorem, že hráči od Fergusona potřebují víc, že to kvůli němu prohrávají zápasy. V kanceláři na něj pak čekala dohoda o ukončení spolupráce.

„V momentě, kdy si nějaký hráč Manchesteru United začne myslet, že je větší než jeho manažer, musí odejít,“ zní jeden z památných trenérových výroků. V knize Leading později přiznal, že měl s majiteli jasnou a neporušitelnou dohodu: Žádný fotbalista v týmu nebude pobírat vyšší plat než on. Ani ty největší hvězdy.

Ačkoli skotský kouč klubu vládl pevnou rukou a neobešlo se to bez emocí, drtivá většina hvězd United (snad kromě Keanea) na něj vzpomíná v dobrém. Zmiňují, že byť to bylo někdy těžké, vše pod Fergusonem mělo svůj smysl. A vedlo to k vítězství.

Když byl na začátku ledna odvolán Rúben Amorim, na dva nejbližší zápasy vedení na lavičku povolalo Darrena Fletchera. Současný trenér týmu do 18 let je dalším z bývalých fotbalistů nejslavnější klubové éry, pod úspěšným koučem hrál 11 let.

Na první tiskovce po jmenování do funkce Fletcher prozradil, že když dostal nabídku United trénovat, šel si k Fergusonovi pro požehnání. „Nerad dělám zásadní životní nebo kariérní rozhodnutí bez toho, abych se zeptal sira Alexe,“ uvedl dočasný trenér.

Výrok vyvolal silnou vlnu reakcí. „Tohle je obrovská součást problému Manchesteru United. Ferguson stále vrhá na klub svůj stín,“ zněl jeden z fanouškovských komentářů.

Roy Keane, dnes televizní expert, si ve studiu Sky Sports servítky nebral už vůbec. „Kdo vlastně v United dělá rozhodnutí? Pořád tam máte Fergusona a Davida Gilla (jeho dlouholetý spolupracovník), kteří se tam drží jako smrad,“ šokoval bývalý kapitán Rudých ďáblů.

Spekulace, jak moc bývalý manažer do věcí v klubu zasahuje, létají vzduchem od jeho odchodu prakticky neustále. Oficiálně zastává funkci non-executive director, tedy v podstatě člen představenstva bez výkonných pravomocí. Zároveň působil 11 let jako globální ambasador, za což inkasoval dva miliony liber ročně. O ty ale přišel, když nový spolumajitel Jim Ratcliffe před rokem a půl snižoval klubové výdaje.

Vinit Fergusona ze současných špatných výsledků nebo z neschopnosti vedení vybrat správného trenéra by však bylo naprosto pošetilé. V managementu United jsou jiní lidé, kteří musejí nést zodpovědnost. Skotův odkaz klub přesto stále ovlivňuje.

Jakoukoli chybu či inkasovaný gól doprovází v televizním přenosu záběr na tvář sira Alexe. Když United na začátku roku remizovali v Leedsu, den před Amorimovým odvoláním z funkce, Ferguson byl na tribuně u toho. Zatímco Arsène Wenger se od Arsenalu víceméně odstřihl a s děním v klubu si ho nespojujeme, síla Fergusonova otisku je v United stále velká.

I přesto, že sportovní realita už je docela jiná. Dříve Red Devils bojovali o tituly v Lize mistrů, teď budou rádi, když se do ní vůbec dostanou. Před lety jezdili soupeři na Old Trafford už odevzdaní dopředu, teď naopak dobře vědí, že mají solidní šanci na body.

A poměry se změnily i ve městě. „Je to malý klub s nízkou mentalitou. Jsou to jen hluční sousedi,“ pronesl jednou Ferguson na adresu Manchesteru City. Později byl dotázán, zda se někdy může stát, že půjdou Citizens do derby proti United jako favorité. „Ne za mého života,“ reagoval drsně.

Skutečnost je taková, že od Skotova odchodu z trenérské židle skončil Manchester City v ligové tabulce vždy nad svým úhlavním nepřítelem. Platí to už 12 sezon v řadě a nezmění se to velmi pravděpodobně ani letos – světlemodří mají po 21 zápasech na United náskok už 11 bodů. Zítra po obědě si to oba kluby z Manchesteru rozdají v derby. Hraje se sice na Old Trafford, ale favoritem jsou hosté.

Nejvýznamnější trenér v historii anglického fotbalu si s klubem svého srdce příliš radosti neužívá. Fanoušci však stále věří, že se situace obrátí a tým s obrovským fotbalovým dědictvím znovu vystoupá na vrchol.

Občas je ale namístě odložit nostalgii a přiznat si, že nového Fergusona už na Old Trafford nenajdou.