Článek
Na Slovensku to byla dvojitá bomba. S trochou nadsázky atentát na vlastenecké cítění.
V létě 2017 převzal hokejovou reprezentaci Kanaďan, chlapík docela v letech. Tehdy šestašedesátiletý Craig Ramsay nedokázal ve slovenštině ani pozdravit, přesto za dalších pět let přivedl zprvu zbídačený tým k olympijskému bronzu.
Francesco Calzona, málo známý fotbalový expert z Itálie, dlouhodobě zaměstnaný jako asistent, pracuje pro slovenský svaz od srpna 2022. Anglicky mluví málo, slovensky vůbec, přesto chybělo pár vteřin, aby národní tým loni procpal do čtvrtfinále mistrovství Evropy. Před měsícem načapal nadupané Němce a slyšel komplimenty, že to byl nejlepší výkon Slovenska za posledních 20 let.
Proč to u sousedů jde a český fotbal pořád nenašel odvahu?
Je ideální čas do toho říznout.
Česká reprezentace si trapas na Faerských ostrovech vykousla se vším všudy. Schytala mohutnou kritiku za kvalifikační porážku 1:2. Manažer Pavel Nedvěd mluví o neakceptovatelném výkonu a lidé se v internetových diskuzích předhánějí v ironických rýpancích. Trenér Ivan Hašek to má podle všeho sečtené.
Nebojte se trenéra odjinud
Jeho tým srazil poloprofesionální soupeř a konkrétně dva druholigoví hráči, což je neslýchané. Hanus Sørensen kope ve Slovinsku za Triglav Kranj, Martin Agnarsson zase v Dánsku za Aarhus Fremad.
Už tenhle fakt je pádnou obžalobou.
„Nebojte se trenéra odjinud. Je přízemní si myslet, že všechno umíme nejlíp na světě, když chybí dostatečná konkurence. Je potřeba si pojmenovat, jestli máte doma na koho ukázat,“ míní slovenský sportovní publicista Peter Šurín.
Má Česko koho nabídnout, aby prošlo na mistrovství světa do Ameriky?
V kvalifikační skupině zůstane daleko za Chorvatskem, které postoupí přímo. Po listopadovém srazu (příprava s maličkým San Marinem plus závěrečná kvalifikace s podobně marným Gibraltarem) bude následovat složitá a nemilosrdná baráž, v níž budou číhat podstatně těžší soupeři než Faerské ostrovy se svou umělou trávou, nepříjemným větrem a neustálým deštěm.
Ne, nic nemůže obhájit nedělní selhání.
Slováci před lety ťali do živého. Slavný záložník Marek Hamšík, jehož budou navždy zbožňovat v Neapoli, poslal coby reprezentační poradce a takzvaný asistent audiozprávu předsedovi svazu, že na Slovensku (ani v Česku) není člověk, který by měl kvalitu na pozici státního trenéra.
Navrhl, aby se oslovil jistý Francesco Calzona, jehož znal z Neapole.
To víte, že se vyrojily mraky expertů a bývalých hráčů běsnících, že reprezentaci musí bezpodmínečně vést Slovák. Nebo aspoň Čech. Ale rozhodně ne cizinec! Mimochodem, na seznamu kandidátů byl tehdy také Karel Jarolím a ještě výš Ivan Hašek.
Předseda Ján Kováčik to vyřešil direktivně, silou funkce. Uvěřil Hamšíkovi, dosadil Itala a bylo.
Jenže Slovensko pod Calzonou pětkrát za sebou nevyhrálo. Fanoušky bolely oči po porážce s Ázerbájdžánem nebo remíze s Běloruskem.
Hanba!
„Šli jsme do neznáma a bylo naprosto zásadní, aby trenér dostal důvěru a trpělivost,“ vzpomene si Šurín na rozpačité začátky.
Calzona postupně změnil schéma, herní principy i náturu týmu. Nečekat, být aktivní. Výsledkem byl postup na mistrovství Evropy a následný thriller s hvězdnou Anglií o čtvrtfinále: „Najednou jsme přestali hrát defenzivní habaďúru a začali být atraktivní. Chtělo to jen čas.“
Slováci už dávno (tolik) nereptají, že mají Itala za trenéra. Nedávno si v kvalifikaci vyšlápli doma na Němce, obra senzačně povalili 2:0. A byť tu a tam přijde i kolaps jako minulý týden v Severním Irsku, celkově převládá pozitivní hodnocení. Stále jsou ve hře o přímý postup na MS.
Musíte se prostě trefit
Už i pyšní Brazilci, nejvášnivější a nejúspěšnější fotbalový národ ze všech, si s velkým sebezapřením přiznali, že domácí zdroj trenérů klidně může vyschnout. Od roku 2002 čekají na šestý světový titul, kvůli čemuž angažovali prvotřídní veličinu odjinud. Ital Carlo Ancelotti – jediný, kdo vyhrál titul ve všech pěti nejsledovanějších ligách Evropy (plus pětkrát Ligu mistrů) – nastoupil letos v květnu.
Ovšem zeptejte se vedle v Polsku, jak vzpomínají na dobu, kdy je vedl vyhlášený Fernando Santos, jenž své Portugalce posunul na evropský trůn. Poláci by se po tak drzé otázce honem pokřižovali a orosili. Vysoké náklady, nulové výsledky. Santos se pakoval jako zneuznaný žoldák.
„Musíte se prostě trefit,“ řekl Seznam Zprávám trenér Roman Pivarník, který poslední tři roky vykonával pozici technického ředitele Slovenského fotbalového svazu.
I tuzemský fotbal má nejvyšší čas, aby zboural svůj skanzen.
Proč?
A proč právě teď?
Protože v Česku není kde brát, pokud se vším respektem vůči odbornosti a kvalitám považujete Miroslava Koubka v jeho 74 letech spíše za překlenovací než koncepční řešení. Ano, po nedávném konci v Plzni, kde odvedl fantastickou práci, je volný, tudíž k mání.
Zasloužil by si prostor u reprezentace jako uznání za celoživotní dílo?
Uznávaný Jindřich Trpišovský má stále elán a dostatečné výzvy ve Slavii, kterou by rád dostal do vyřazovací fáze Ligy mistrů. Je zřejmé, že v českém trenérském rybníčku je tím vyvoleným, který se k národnímu týmu časem přilepí, bude-li sám chtít.
Aktuálně se jako nejméně bolavé řešení, které by navíc veřejnost respektovala, jeví návrat Michala Bílka. Překvapuje vás to?
U áčka už působil, a přestože z tribun slýchal spíše pískot, zahrál si čtvrtfinále mistrovství Evropy 2012. Hráči na něj nedali dopustit.
Ale zpátky k otázce: Je čas pro cizince?
Ano!
Nákladnější varianta
Samozřejmě mohou hrát roli finanční možnosti. Ale když se rozhoupaly prakticky všechny kolektivní sporty, proč fotbal nadále stojí stranou? Navíc pokud se liga v poslední době změnila na soutěž miliardářů? Mimochodem, Slováci platí italskému kouči zhruba 540 tisíc eur ročně čili něco málo přes 13 milionů korun.
I hokej, druhý z národních sportů, povolal (a úspěšně) na pomoc Fina Kariho Jalonena. Jazyková bariéra, která se dřív skloňovala jako největší potíž, neodradila ani basketbalist(k)y, volejbalist(k)y, házenkáře či házenkářky, florbalisty.
Ostatně na odborníka z ciziny nakonec vsadila i fotbalová Sparta, což je možná ten nejužitečnější argument ze všech.
Zahraniční trenéři u české reprezentace | Sport SZ
Hokej
Kari Jalonen, Fin
Zkušený finský kouč dovedl národní tým k zisku bronzových medailí v roce 2022 po dlouhých deseti letech čekání. Byl prvním cizincem u české hokejové reprezentace. Jenže další šampionát se nevydařil, mužstvo vypadlo už ve čtvrtfinále, celkově skončilo osmé, což bylo nejhorší umístění v historii. Jalonena nahradil Radim Rulík navzdory tomu, že Fin měl podporu hvězdy týmu Davida Pastrňáka. Kritici Jalonenovi vyčítali příliš defenzivní styl.
Basketbal
Diego Ocampo, Španěl
Dvouleté působení završil španělský kouč u české reprezentace mužů v září po zpackaném mistrovství Evropy v Rize. Pět zápasů, pět porážek, konečná. Ocampo, uznávaný především za práci s mladými hráči, nedotáhl generační přestavbu do konce. Absence opor se citelně projevila.
Jen velký pozor na to, aby odborníkem nebyl šarmantní italský kouč Andrea Stramaccioni, pak by to mohlo skončit průšvihem.
Až dánský švihák Brian Priske, jenž nečekaně přišel z Antverp, byl trefou. Za dva roky Spartu spravil, získal dva tituly a vysloužil si smlouvu ve Feyenoordu Rotterdam. Po roční přestávce je zpátky a znovu ligu vede.
Kéž by se stejný majstrštyk povedl šéfům reprezentace.
Přeplácet velké jméno nemá smysl. Přesto v souvislosti s národním týmem zaslechnete hvězdné varianty. Je libo Itala Roberta Manciniho či Turka Fatiha Terima? Manažer Pavel Nedvěd na ně jistě přímý kontakt má. Ale zaprvé by to bylo příliš líbivé a zadruhé zbytečně drahé.
Navíc i pro draze placeného trenéra (nebo světem otřelého) musí být minimálně osobní ctí pokusit se dostat na MS.
Je důležité mít na paměti, že trenér pracuje s materiálem, který má. A tam už je větší problém. Vlastně hned v systému. Když půjdeme úplně do nitra, pak třeba i v tom, že děti na prvním stupni základních škol mají jen hodinu tělocviku týdně a ještě mnohdy ne pod vedením aprobovaných tělocvikářů.
Dorostenecká liga v Česku má vizitku bojovníků, válečníků. Podobně jako dospělá soutěž.
Stejně by vás ovšem nadšení poloamatéři z maličkých a studených Faerských ostrovů neměli přehrát.
Nejde jen o výsledek. Ale především o to, jak jste k němu došli.
Ivan Hašek stále může splnit cíl – postup na světový šampionát přes baráž. Česko na největším turnaji nebylo 20 let. Jenže znamenala by taková radost celé jedné generace i nějaký posun, nebo jen odklad problémů kamsi do šuplíku vedle nesnězené plesnivé svačiny?
B je správně.
Proto se musí diskutovat o rázné změně.
A cizinec u fotbalové reprezentace musí být jednoznačně jednou z variant.
Kdo by mohl nahradit Haška
Vzhledem k tomu, že českou výpravu na Faerských ostrovech nejméně na jeden den zajala neproniknutelná mlha a z letiště poslala fotbalové ministry zpátky do hotelu, pustily se Seznam Zprávy do hledání za ně. A rozhodně nestojíme při zdi.
Posuďte sami. Co říkáte následujícím jménům?
Záměrně jsme vynechali severskou cestu, po které kráčí Sparta.
Edin Terzić, Německo, 42 let, bez smlouvy, naposledy Borussia Dortmund, se kterou loni hrál finále Ligy mistrů. Byl také asistentem v Besiktasi Istanbul a West Hamu, obě štace pod Slavenem Bilićem. Nově se stal expertem televize RTL.
Thierry Henry, Francie, 48 let, bez smlouvy, angažuje se jako investor v italském Comu. Naposledy loni dovedl Francii do olympijského finále. Byl trenérem její jednadvacítky či asistentem Belgie. Vystupuje jako televizní expert.
Adi Hütter, Rakousko, 55 let. Jméno si udělal ve Frankfurtu, Mönchengladbachu a Salcburku. Naposledy přivedl Monako do Ligy mistrů, před pár dny ho odvolali za nepovedený start do sezony. Je volný.
Marek Papszun, Polsko, 51 let, pod smlouvou v Čenstochové, kde vytvořil fenomén se značkou Raków. Pokud by to bývalo klaplo, mohl u reprezentace v roce 2023 nahradit Jaroslava Šilhavého. Byl vysoko na seznamu kandidátů.
Ralph Hasenhüttl, Rakousko, 58 let, bez smlouvy, naposledy Wolfsburg. Rakušan, jenž většinu života strávil v zahraničí. Respekt získal v Lipsku a nejvíce během čtyř let v Southamptonu.
Bernd Storck, Německo, 62 let, bez angažmá. Byl asistentem na známých adresách, vedl reprezentační týmy Kazachstánu a Maďarska. Nebo Dunajskou Stredu. V posledních letech ne a ne pevně zakotvit, žije v Berlíně.
Co vy na to?
