Hlavní obsah

Glosář: Kde se vzala anglická dominance

Foto: Seznam Zprávy, Profimedia.cz

Anglické kluby vládnou Evropě.

Reklama

29. 4. 10:00
aktualizováno • 29. 4. 14:40

Fotbalový komentátor Jaromír Bosák glosuje nadvládu, kterou ukazují anglické kluby v evropských soutěžích.

Článek

Anglie opět vládne. Minimálně když se podíváme na zastoupení klubů ve fotbalových evropských soutěžích. Respektive v jejich semifinálových bojích. V tomto duchu nemá letos nikdo z konkurentů takovou sílu jako právě stará dobrá Anglie.

V Lize mistrů se do poslední čtyřky propracoval Manchester City a Liverpool, tedy týmy, které se přetahují i o anglický ligový primát. Klidně se může stát, že se Klopp a Guardiola potkají i ve finále Champions League. Soupeření dvou v současnosti nejlepších mužstev Premier League je pro fanoušky za kanálem La Manche velmi vítaným vyplněním víkendových dní i večerů. Fotbaloví příznivci na evropském kontinentu mohou tiše závidět. V Německu nebo ve Francii je již o titulu rozhodnuto, náskok Bayernu a PSG dával již několik týdnů jasné znamení, kdo se bude radovat z první příčky. Ve Španělsku také nikdo nemůže pochybovat o mistrovské budoucnosti Realu Madrid. Pro fanoušky těchto klubů nastal jistojistě čas radosti a oslav, ale ti ostatní se mohou cítit poněkud ochuzeni. V posledních kolech se hraje jen o setrvání v soutěži nebo o pohárová místa, ale největší náboj, souboj o titul, chybí. Ne tak v Anglii.

City vs. Liverpool

Do hlavy se vkrádá myšlenka, že právě soupeření Manchesteru City a Liverpoolu, které pochopitelně zajímá celý fotbalový svět, je velmi důležitým faktorem jejich úspěšné cesty Evropou. Absolutní koncentrace na jednotlivá utkání je nutností, hráči ani trenéři nemohou ani na moment vypadnout z role, protože každá chyba či drobné podcenění by se mohly krutě vymstít. Zároveň mají oba trenéři k ruce skvělý personál. Činí se především útoky. Na jedné straně osmdesát pět vstřelených gólů, na té druhé o pět zásahů méně – to je ta nejlepší pozvánka na tribuny.

Liverpool se může opřít o těžko bránitelnou sílu. Salah, Mané, Díaz, Firmino, Origi, Jota – tihle pánové mohou rotovat dle libosti a vždy máte skoro jistotu, že se dočkáte gólových oslav. Pro obránce soupeře je to prakticky neřešitelný rébus, udržet zmíněné útočníky na uzdě, to by nedokázali ani superhrdinové z marvelovských komiksů. Stačí si vzpomenout na středeční utkání s Villarrealem. Španělský vyzyvatel se prakticky k ničemu nedostal, ale poměrně dlouho odolával ofenzivním pokusům liverpoolských. Jenže trpělivost nepřináší jen růže. I když Kloppovi muži hledali otevřená vrátka poměrně dlouho, nijak nepanikařili, neměnili herní systém a nakonec se mohli těšit z dvougólového vítězství. A nemuselo zůstat jen u dvou branek. Víra ve vlastní schopnosti se opět ukázala jako oprávněná. I když je Villarreal doma hodně nebezpečný, takový Bayern by mohl vyprávět, myslím si, že Liverpool už má nohu ve dveřích vedoucích k finále.

Málokdo asi počítal, že by se West Ham mohl dostat tak daleko. Bohužel pro Kladiváře začíná pro ně být sezona opravdu dlouhá. Zápas s Frankfurtem to ukázal docela jasně. Na anglické poměry velmi úzký kádr jede na rezervu. Nedaří se mu poslední dobou v lize, z boje o Ligu mistrů zůstala jen možnost prokousat se do Konferenční ligy.
Jaromír Bosák

Výrazně těžší to bude mít manchesterské City. Real už vyprovodil ze soutěže Chelsea a má chuť v nastoupeném trendu pokračovat. První setkání těchto soupeřů přinesl nejlepší fotbal, který jsem v této sezoně viděl. Hodně mu, čirou náhodou, konkuruje sedmdesát pět minut nedávného ligového mače mezi Liverpoolem a právě Citizens. V úterním semifinále mě kromě výtečných týmových výkonů zaujali i jednotlivci. Kraloval mezi nimi Kevin de Bruyne. To, že se dosud nedočkal žádného velkého individuálního ocenění na evropské scéně, mi hlava nebere. Hráč, který v podstatě nemá slabinu. Technická vybavenost na nejvyšší úrovni? Ale jistě. Rychlost pohybu a rychlost řešení herních situací? Pochopitelně. Schopnost zakončit? Nepochybujte. Čtení hry a taktická vyspělost? To se rozumí. Práce pro tým? Samozřejmě. Když to všechno sečtete, vyjde vám takřka dokonalý hráč. Bohužel s výjimkou Modriče měli v posledních sezonách v anketách vyhrazená místa na slunci pánové Ronaldo a Messi, ale pro mě zůstává de Bruyne jedním z nejlepších hráčů planety, ne-li v určitých obdobích tím vůbec nejlepším. Říká se, že každý je nahraditelný, ale o belgickém záložníkovi si to úplně nemyslím. Pokud ho ze hry vyřadí zranění nebo náročný program, nastává jisté trápení Citizens.

Článek je primárně věnován anglické klubové převaze nad zbytkem světa, ale musím ještě zmínit Benzemu. Popravdě, před začátkem sezony jsem si říkal, že už přichází do let a bůhví, jestli neudělal Real chybu, když nepřivedl kvalitního útočníka. No, vytrestal mě. Góly střílí jako o závod, i když třeba nedá v jednom utkání dvě penalty. A to nejen v domácí soutěži, ale i v Lize mistrů. Čtrnáct zásahů, to je něco, co se v této soutěži nepovede každému. K tomu ale dlužno přičíst, že není tím, kdo by jen někde kolem pokutového území čekal, až mu spoluhráči připraví šanci, kterou on promění a jede se dál. Naopak, naběhá toho tolik, že by mnozí o deset let mladší borci mohli závidět, z jeho hry těží i kolegové v útočné řadě. Upřímně, lidsky bychom si s Benzemou asi nesedli, ale když je řeč ryze o fotbalových kvalitách, nemůžu než smeknout.

Unavení Souček a spol.

Zpátky k anglické dominanci. Své zástupce má hrdý Albion i v semifinálových kláních Evropské a Konferenční ligy. Málokdo asi počítal, že by se tak daleko mohl dostat West Ham, ani Leicester nepatřil k největším favoritům. Bohužel pro Kladiváře začíná pro ně být sezona opravdu dlouhá. Zápas s Frankfurtem to ukázal docela jasně. Na anglické poměry velmi úzký kádr jede na rezervu. Nedaří se mu poslední dobou v lize, z boje o Ligu mistrů zůstala jen možnost prokousat se do Konferenční ligy. Tudíž jedinou šancí na opravdu jistou a dobře zaplacenou účast v evropské soutěži je vyhrát Evropskou ligu a proskočit do příštího ročníku Ligy mistrů. Ale domácí porážka s Frankfurtem není ideálním startem. Především ve druhém poločase mi přišli Kladiváři bez šťávy, přísnější měřítko snesl jen Rice, hrající ve velkém stylu. Pravda, kdyby se Bowenova střela přes hlavu těsně před koncem vešla do branky, asi by vypadalo hodnocení utkání trochu jinak. Ale pár centimetrů rozhodlo ve prospěch Eintrachtu.

Opravdu jsem velmi zvědav, jak si pánové Křetínský a spol. v barvách West Hamu povedou na letním přestupovém trhu. Není žádným tajemstvím, že Rice, Bowen či Souček jsou lovnou zvěří, do svého týmu by je chtěl kdekdo a nemusí jít jen o adresy anglické. Pokud někdo ze jmenovaných odejde, půjde o výrazné oslabení. Ve stávajícím kádru není náhrada ani za jednoho z nich. Tudíž se utržené částky za jednoho či dva transfery zřejmě neponoří na dno kasy, nýbrž budou reinvestovány. Zkrátka by měly být využity na smysluplné nákupy. Otázkou je, jak silný bude manažerský štáb WHU při vyjednávání s potenciálními novými tvářemi. Pokud nedojde ke kvalitnímu doplnění, mohou být pohárové příčky pro následující roky jen nesplnitelným snem.

Leicester si jede tu svou. V lize letos slávy pomálu, ale k finále evropského poháru nechybí moc. Je to jen zvýraznění anglické síly. Samozřejmě, nakonec se může stát, že všechna finále se budou muset bez anglických klubů obejít. Ale můj pocit je, že do finále se nakonec protlačí hned tři. Inu, nejlepší liga na světě celkem logicky produkuje i evropskou špičku. A nevypadá to, že by někdo měl v současnosti na to, aby sesadil anglický fotbal z klubového piedestalu. Ani do roka a do dne…

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované