Hlavní obsah

Glosář: Slavii by se v Plzni hodil Džeko, Slovácko padlo, ale s grácií

Foto: Profimedia.cz

Edin Džeko je pro plzeňskou obranu po léta neuhlídatelným hráčem.

Reklama

16. 9. 2022 8:46

Nejen o tom, jaká je po pohárovém týdnu situace před nedělním ligovým šlágrem Plzeň–Slavia, píše v glosáři Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Pro Plzeň i Slavii je ohromně důležité vyhrát ligu. Neděli 18. září a čas výkopu v 19:00 proto mají oba kluby i mnozí jejich fanoušci od rozlosování dozajista vyznačené v kalendáři červeně.

Proč? Je to ohromně jednoduché. Pro aktuální i příští sezonu platí, že pokud jste český klub a chcete hrát Ligu mistrů, nebo se o to alespoň v kvalifikaci pokusit, musíte nejdřív vyhrát českou Fortuna ligu.

Druhá příčka v domácí soutěži teď na víc nestačí, je vstupenkou leda do předkol Konferenční ligy. Pravda, může se to zlepšit. Ale ne hned. Pokud se v tomto ročníku české kluby vzchopí a v koeficientovém žebříčku se posunou výš, zatím to vypadá slibně, pak se to v nasazení do evropských pohárů odrazí nejdříve v sezoně 2024/25.

Abyste mohl vyhrát českou ligu, musíte nutně uspět ve vzájemných zápasech velké trojky. Body vám samozřejmě v průběhu 30 kol základní části a 5 kol nadstavby může sebrat kdokoli, v tomto ohledu je bezpochyby nejnebezpečnější Slovácko.

Ale body, které se rozdávají ve vzájemných duelech Plzně, Slavie a Sparty, mají prostě obrovský význam, ať už samy o sobě, nebo přinejmenším jako mentální vzpruha, či naopak závaží. To podle toho, zda jste vítěz či poražený.

Los domácí soutěže je specifikován tak, že v prvních ligových kolech na sebe pohároví zástupci nenarážejí. O to „hustší nářez“ nás čeká v této fázi sezony. A první z velkých šlágrů probíhajícího ročníku se hraje už v neděli ve Štruncových sadech.

Viktoria do něj půjde po dvou porážkách v Lize mistrů, teď v úterý se bez většího odporu nechala doma přejet Interem Milán. Týmu chybí Jan Kopic, proti Interu nemohl hrát ani Jan Kliment. V lize zatím Plzeň nastřádala stejný počet bodů jako slávisté, chybí jí ale odložený zápas proti Brnu.

Slavia potřebuje nějak dohnat ztrátu způsobenou porážkou s Hradcem Králové, z Konferenční ligy půjde posílena výhrou nad FC Ballkani 3:2. Nicméně i toto utkání ukázalo, jak citelně jí schází zraněný organizátor defenzivních prací a „přepínač“ rozehrávky Tomáš Holeš.

Otřesen opouštěl ve čtvrtek arénu Ivan Schranz, dnes ráno vyšlo najevo, že podle výsledků vyšetření má zraněnou hlavu a krční páteř a nebude k dispozici po celý podzim.

Vzhledem k tomu, že Slavia hrála „evropský“ zápas doma, nebude mít problém s únavou z cestování, takže rozdíl spočívající v tom, že Plzeň absolvovala zápas v úterý a Slavia ve čtvrtek, by v nedělním ligovém magnetu neměl hrát nijak zásadní roli.

Kasa cink a nazdar!

Pro fanoušky je samozřejmě podstatné, kdo opanuje ligu. To je sportovní cíl, o který se hraje. A jak už jsme nastínili, ligové umístění rozdává místenky do Evropy, což je místo, kde se dají vydělat peníze. A tohle je efekt, který kluby zajímá možná ještě o něco více než samotné příznivce.

Ti si mohou na sociálních sítích do aleluja debatovat o tom, jestli je lepší vyhrávat v Konferenční lize, nebo prohrávat s exkluzivními soupeři v Lize mistrů. Podstatné je, že v Champions League vydělá Plzeň bratru půl miliardy, zatímco pro Slavii platí, že má před sebou v Konferenční lize perspektivu výdělku z loňska, tedy zhruba 200 milionů korun. A to je rozdíl zhruba 300 milionů, který možná fanoušek až tolik nevnímá, ale klubový pokladník rozhodně ano. Kasa cink a nazdar. Takhle nějak to kdysi s břitkostí sobě vlastní glosoval Miroslav Pelta.

Samozřejmě mají pravdu ti, kdo upozorňují, že víc bodů do koeficientu lze nahrát v Konferenční lize. Ale podstatou společného úsilí je posun v koeficientovém žebříčku, který českým zástupcům usnadní boje o Ligu mistrů. Cílem tedy není koeficient pro koeficient, ale ona Liga mistrů.

Z toho plyne, že kvazi debaty o tom, jestli je lepší ji hrát, nebo ne, jsou opravdu navýsost liché. Nehledě na to, že už jen samotný postup do skupiny Ligy mistrů generuje čtyři bonusové koeficientové body, odpovídající dvěma výhrám.

Takže aniž by bodovala do reálné tabulky, zapsala zatím Plzeň ve skupinové fázi do koeficientu stejně bodů jako Slavia a Slovácko dohromady.

Co se týče koeficientů, výhra je za dva body, remíza za bod. V kvalifikacích se připisuje poloviční hodnota. Tento bodový zisk se pak vydělí počtem účastníků dané země, v českém případě v tomto ročníku čtyřkou. A v žebříčku se zohledňují hodnoty z posledních pěti let.

Všechno o koeficientech a nasazení do pohárů najdete zde. Ale teď už se pojďme alespoň krátce ohlédnout za pohárovým týdnem.

Džeko, kladivo na Viktorii

Plzeň – Inter Milán 0:2. Pro Edina Džeka je Plzeň opravdu oblíbeným soupeřem. Statistici spočítali, že jí nasázel už 10 gólů v 9 zápasech. Ať už hrál za Teplice, Manchester City, AS Řím, nebo teď za Internazionale.

Je mu šestatřicet, ale koncovku má pořád prostě „tutovou“, v úterý v utkání Ligy mistrů ve Štruncových sadech jednu branku vstřelil, druhou pak kolegovi naservíroval fenomenálně načasovanou přihrávkou, která prošla obránci v pohybu mezi nohama.

Mimochodem, Džeko má v hlavě správně nastavený i morální kompas. Když nedávno přišli šéfové bosenské asociace s tím, že by se mohl sehrát přátelský duel s ruskou reprezentací, vyřazenou ze soutěží po putinovském vpádu na Ukrajinu, reagoval Džeko jednoznačně. Vzkázal do Sarajeva, že on v žádném takovém utkání rozhodně nenastoupí. A bylo vymalováno.

Co se týče plzeňského výkonu proti Interu, nutno říct, že byl příliš ostýchavý. Trenér Bílek tentokrát zkusil rozestavení se třemi stopery a dvěma tzv. wingbeky, což v reálu znamenalo pětičlennou obrannou linii a příliš stlačené, pasivně defenzivní postavení na hřišti.

Po inkasovaném gólu sice přišel návrat ke klasické „čtyřce“ a oživení herního projevu. Ale Buchovo vyloučení následně viktoriány opět utlumilo.

Olayinka pohárovým lídrem

Slavia–Ballkani 3:2. Slávističtí fanoušci se chvályhodně naučili chodit do Edenu v první řadě na svůj tým, takže se na pěkné osmnáctitisícové návštěvě papírově menší atraktivita soupeřů v Konferenční lize nepodepsala.

Trenér Trpišovský po utkání vyjádřil názor, že jeho tým laxnost v utkání s kosovským šampionem netrápila. Mně to tak ale, upřímně řečeno, v první půli přišlo. Slavia dělala laciné chyby, po kterých šel soupeř dvakrát do vedení. A zápas byl tedy mnohem dramatičtější, než by asi bylo záhodno.

V domácí soutěži si v Edenu slávisté navykli rozdávat protivníkům šestigólové příděly, ale tým Ballkani byl z trochu jiného těsta než tepličtí náhradníci nebo českobudějovické Dynamo. Prokázal zřetelně vyšší fotbalovou kvalitu.

Slavia se tedy po remíze v Sivasu ujistila ve zjištění, že ani v této skupině se body neposbírají samy.

Při organizaci obrany a zakládání rozehrávky fatálně scházel Holeš. A soupeř moc dobře věděl, že bude-li v této fázi důsledně napadat Tiéhiho, může se mu to vyplatit.

Pozitivní otisk naopak v utkání zanechal Peter Olayinka, který svůj 51. start za Slavii v evropských pohárech opentlil 13. brankou. A osamostatnil se tak před Tomášem Doškem (12) v historické tabulce střelců červenobílých v pohárové Evropě.

Bravo, takhle se na to musí!

1. FC Kolín n. R. – Slovácko 4:2. Krásný zápas! A Slovácko k celému tomu zážitku výrazně přispělo, Svědíkův tým sice podlehl a body si do tabulky nepřipsal, ale jinak doslova rozdával fotbalovou radost. A i to se cení. Nebo by se alespoň mělo slovně ocenit.

Srovnání na dálku leckdy kulhají. A je mi jasné, že Kolín není Barcelona nebo Inter. Ale i přesto: Nemohu se zbavit dojmu, že do naplněné padesátitisícové bundesligové arény šli borci Slovácka s mnohem lépe nastavenou hlavou, než se to zatím daří ostýchavým viktoriánům v Lize mistrů.

Přinejmenším pasáž v úvodu druhé půle přinesla slovácký koncert, tam to borci z třetího nejmenšího města na evropské pohárové mapě rozbalili líp než doma u cimbálovky a německému soupeři z toho nestačil přecházet zrak.

Radostný záblesk v očích Milana Petržely, střelce jednoho ze dvou slováckých gólů toho večera, hovořil za vše.

Jak osobně nemám rád frázi „jdeme si zápas užít“, tak tady bylo vidět, jak si vítěz MOL Cupu opravdu užívá zápas tím nejlepším způsobem. Nikoli pouhou účastí, ale parádním výkonem, díky kterému se sám dostává do stavu fotbalové blaženosti.

Kdyby takhle precizní fotbal bylo Slovácko schopné předvádět pravidelně a v delších zápasových pasážích, hrálo by i doma o titul.

Ten záblesk euforické dokonalosti se u něj občas vynoří. V minulé sezoně v podobném laufu spráskalo Slovácko tým Sparty 4:0, nedávno sehrálo výborný remízový zápas se Slavií.

Je opravdu obdivuhodné, jak trenér Svědík dokáže probouzet druhou či třetí mízu ve veteránech typu Petržely, Kadlece či Kalabišky nebo jak posouvá kdysi průměrné borce typu Reinberka na úroveň hry vskutku elitních plejerů.

Škoda že reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý borce Slovácka takřka důsledně ignoruje. Třeba i Trávník s Havlíkem by se mu přitom hodit mohli.

Výprava Slovácka se hněvala na ukrajinského rozhodčího. Kalabiška avizoval, že mu při diskutabilním střetu uvnitř šestnáctky vyzul soupeř kopačku, nicméně penalta se následně nepískala. Nutno říct, že nikoli žluté, ale červené ohodnocení si asi zasloužil zákrok slovenského hráče v kolínských službách Ondreje Dudy.

Tady Konferenční liga samozřejmě doplácí na to, že se v ní neužívá systém VAR, tedy videorozhodčí. O důvodech můžeme spekulovat, pro UEFA jde přece jen o okrajovou soutěž, v níž startují i celky z Kosova, Arménie a dalších fotbalově méně rozvinutých destinací. A možná je ekonomicky a technologicky složité tam systém VAR instalovat a používat, nevím.

Jisté je, že UEFA nejde cestou, po níž jsme šli až donedávna v Česku, kdy v rámci jedné soutěže někde VAR byl a jinde ne. Což je dobře, pak je totiž taková soutěž trochu nakřivo.

Nicméně všechno zlé je pro něco dobré. Konferenční liga nám alespoň připomíná, jak dříve vypadal fotbal bez VAR. Na něj se sice také nadává, protože pochopitelně i on má svoje mouchy, jako všechno. Ale všimněte si, že ti, co nejvíc hudrají na VAR, jsou pak leckdy na sociálních sítích naprosto nepříčetní, když naopak zjistí, že VAR na stadionu schází.

Zápasy Konferenční ligy nás vracejí v čase, ukazují nám, co všechno VAR dokáže vychytat, co umí opravit. Že cesta s VAR je správná. A že se snad po ní už brzy vydá i Konferenční liga, protože – co si budeme namlouvat – české kluby bude i v příštích letech hostit především tahle evropská soutěž číslo 3.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované