Glosář: Vyvalte sudy, Bílek je s Plzní v Lize mistrů a už vyhlíží Messiho

S Viktorií Plzeň si velká část tuzemských fotbalových fanoušků spojuje negativní emoce. Renomé klubu poškodila aféra Křetínského tašky a vzpomínky na řadu pokřivených rozhodcovských verdiktů a křivd.

Zejména příznivcům Sparty či Slavie samozřejmě scházel každý titul, každý úspěch, který jim v uplynulé dekádě uzmuli Plzeňští.

V úterý ale z Doosan Areny po postupu týmu trenéra Michala Bílka přes Karabach sálala tak mocná magická síla, že pro tento večer bylo vše zlé takřka všemi zapomenuto.

Postup do Ligy mistrů je obrovským úspěchem nejen pro Viktorii Plzeň, ale pro celý český fotbal. Udržuje ho na dosah těch nejzářivějších hvězd, v galaxii, o níž si myslíme, že do ní snad ani nepatří.

Ale patří. Míček obsahující cedulku s nápisem Viktoria Plzeň bude ve čtvrtek po 18. hodině v Istanbulu spolu s 31 dalšími, jež určí složení osmi čtyřčlenných skupin Ligy mistrů. Nabídka je fascinující. V plzeňské kabině rezonuje touha po výletě do Paříže, oplátkou by pak odsud do Plzně přijeli Lionel Messi, Neymar či Kylian Mbappé. Přijet ale může kdokoli ze superhvězdných. Real Madrid, Barcelona, Liverpool, Chelsea, Bayern Mnichov, Manchester City… Račte si vybrat, Plzeň dostane po jednom soupeři z losovacích košů 1–3.

Messiho už Plzeňští na své slavné pohárové cestě jednou potkali. V roce 2011 přijel s Barcelonou, když Viktoria hrála Ligu mistrů úplně poprvé, tehdy si k tomu ještě musela půjčovat pražský stadion v Edenu. Ve skupině měla tehdy i AC Milán a běloruský Borisov.

O dva roky později hostila už na vlastním moderním stadionu se zhruba desetitisícovou kapacitou Bayern Mnichov, Manchester City a CSKA Moskva.

Potřetí se znělka Ligy mistrů rozléhala Štruncovými sady v sezoně 2018/19. Tenkrát přijel Real Madrid, AS Řím a opět „armějci“ z Moskvy. Ti letos nedorazí rozhodně, ruské kluby jsou kvůli agresi putinovských vojsk na Ukrajině ze soutěží UEFA až do odvolání suspendovány.

Pod všemi dosavadními účastmi západočeského klubu v nejluxusnější evropské klubové soutěži byl až dosud podepsán trenér Pavel Vrba. V prvních dvou případech se s týmem prodral kvalifikací. Poprvé přes trojici Pjunik Jerevan, Rosenborg, Kodaň, podruhé přidal triptych úspěchů proti Željezničaru Sarajevu, Nomme Kalju a Mariboru. Napotřetí vstoupil jako český mistr do soutěže přímo, díky tehdy vysokému postavení Česka v koeficientovém žebříčku.

Viktoria tehdy vydělala přes 800 milionů korun. Ale následně přišlo období zmaru a neúspěchů v předkolech evropských pohárů. Vydělané peníze mizely ve spotřebě, ekonomika klubu se propadla do záporných čísel, do dluhů.

„Už jsem byl mrtvej, pak polomrtvej,“ glosoval toto období Adolf Šádek, dlouholetý ředitel klubu, který se v těžké době ujal po Tomáši Paclíkovi i vlastnických práv.

I se Šádkem, mužem s pověstí všehoschopného šíbra, ale lomcovaly v úterý obrovské pozitivní emoce. Není divu. Nejprve se ve svém aktuálním partnerském vztahu dočkal odpoledne narození dcery Sofie, večer pak mohl slavit postup do Ligy mistrů, který ho zbavil ekonomických starostí.

Peníze hrají v souvislosti s Ligou mistrů obrovskou roli. A je jich tu k dispozici opravdu dost. Za postup do skupiny 385 milionů korun. To je pro Plzeň jistota. K tomu ale Viktoria získá i příspěvek za svůj desetiletý koeficient a podíl na TV právech. Ten se bude pohybovat někde mezi 56–140 miliony korun. V Plzni podle informací Seznam Zpráv reálně počítají se základním příjmem 515 milionů korun.

S třikrát vyprodaným stadionem ho dosáhnou stoprocentně. Účast v soutěži posílí atraktivitu klubu v očích fanoušků i sponzorů, navýší bonitu hráčů na trhu. Ale vedle těchto synergií ještě Viktoria může vydělat i další „tvrdé“ peníze.

Za každou případnou výhru ve skupině Ligy mistrů přiskočí do kasy 69 milionů korun, za remízu pak 23 milionů. Případný postup do osmifinále, tedy umístění na jedné z prvních dvou příček ve skupině, by generoval další „raketu“, konkrétně 236 milionů korun. Ale ani třetí příčka spojená s přeskočením do jarní části Evropské ligy by nebyla k zahození.

Chmury z nejistoty další budoucnosti klubu jsou tak přinejmenším na dvě tři sezony zažehnány, vrací se hodokvas.

Nenastal by nejspíš, kdyby Adolf Šádek nenašel trenéra, který jako jediný dokázal dorovnat laťku nastavenou odkazem Pavla Vrby.

Michal Bílek se stal v Plzni středobodem všeho dění, spolu s asistentem Pavlem Horváthem vytvořili magii soudržné kabiny. Těžkosti, v nichž se klub nacházel a mnohdy třeba hráčům nějaký čas jejich peníze dlužil, dokázali využít k pozitivní motivaci.

Spása ležela v úspěchu na hřišti. A ten se dostavil maximální možnou měrou, až zázračnou. Zásluhou zisku mistrovského titulu získali hráči jako Staněk, Hejda, Kalvach, Kopic či Chorý příležitost prorvat se ještě dál. A oni to v konkurenci Helsinek, Tiraspolu a Karabachu dokázali.

Ačkoli klub přivedl v létě, tehdy ještě ekonomické nejistotě navzdory, celkem 13 posil, sázel Bílek v kvalifikaci především na hráče ověřené mistrovskou sezonou. Třemi góly v předkolech mocně přispěl nově příchozí útočník Jan Kliment, jakési duchovní spojení s prvotními plzeňskými úspěchy obstarával Václav Pilař, který hrál proti Messimu při prvním plzeňském startu v soutěži a teď si to ve 33 letech třeba i zopakuje.

Po bezgólové remíze v Ázerbájdžánu byly karty před odvetou s Karabachem rozdány jasně. Výhra posouvala Plzeň do Ligy mistrů, remíza do prodloužení zápasu, porážka by Viktorii srazila do Evropské ligy.

V utkání sehrály veledůležitou roli dva vzdušné souboje a hlavičky Kolumbijce Mosquery, další z plzeňských opor. Ve 38. minutě jako obvykle obranný souboj ve vzduchu vyhrál, jenže jeho čelo balon špatně nasměrovalo, přímo do nebezpečného prostoru za šestnáctkou, odkud parádní ranou skóroval Ozobič.

Bylo zle, ale Viktoria na kolena nepadla. Měla k dispozici ještě celou druhou půli a využila jí. V 58. minutě Mosquera znovu vyhrál vzdušný souboj, tentokrát v ofenzivním zapojení. Brankář soupeře Magomedalijev se v tu chvíli vydal na příliš dobrodružný výlet na hranici šestnáctky, k balonu se přitom nedostal a Kopicova pohotová střela jej potrestala.

Rozdílné schopnosti brankářů obou týmů vypíchl na Twitteru Zdeněk Zlámal, někdejší úspěšný gólman, jako rozhodující faktor souboje. Na druhé straně totiž domácí Jindřich Staněk po celou kvalifikaci žádnou takovou chybu neudělal, ba právě naopak, zejména v ázerbájdžánském Baku svůj tým opakovaně podržel, stejně jako předtím v mistrovské sezoně.

Postupový gól Viktorie vstřelil dvacet minut před koncem po promáchnutí jednoho z obránců soupeře chladnokrevným zakončením Jan Kliment. Útočník, kterého mnozí po léta označovali za muže jediného zápasu. Jeho kariéra se totiž rozvinula po Euru hráčů do 21 let v roce 2015, kdy hattrickem odstřelil tým Srbska a získal angažmá v bundesligovém Stuttgartu. Přišly další štace v Dánsku či v Polsku a hlavně mnohá zranění.

Ve Wisle Krakov byl v uplynulém ročníku Kliment za otloukánka, ocitl se v nepřízni trenérů i fanoušků. V úterý večer musel cítit obrovskou satisfakci. Podobně jako třeba Václav Pilař, který si v uplynulých letech prošel se svými operovanými koleny také menším osobním peklem.

Zadostiučinění největší ovšem musel cítit trenér Michal Bílek. Přiznal, že po traumatických letech u reprezentace, kdy se ocitl v těžké nemilosti médií a fanouškovské veřejnosti, přemýšlel o tom, že s trenérskou profesí úplně skončí. Je dobře, že to neudělal.

Text o jeho životním osudu, popisující kořeny tehdejších animozit, i s mojí omluvou za případná trenérovi způsobená příkoří si můžete přečíst zde.

Dnes je namístě připojit navrch i velkou gratulaci: Trenére, s Plzní jste dokázal prakticky zázračnou věc, klobouk dolů. A všichni doufáme, že se zázraky ještě nekončíte.