Článek
/Od zvláštního zpravodaje v USA/
Paní Petra utekla v sedmašedesátém do Rakouska. Bylo jí sedmnáct. A než přijely sovětské tanky, už byla v Dallasu. Již jako Patricia, aby její jméno znělo víc americky.
„Nevěřím tomu, co jsem právě zažila. Moje maminka dokoukala sportovní přenos od začátku až do konce. Nikam neodešla. S nikým si nevolala. I reklamní přestávky zvládla na jednom místě. Ten váš evropský fotbal dělá divy, jen ten výsledek je naprd. Myslíš, že příště to bude lepší?“ zeptala se její dcera Andrea a konejšivě pohladila mámu po rameni, když se dopsal smutný fotbalový příběh s Jižní Koreou.
Na rozdíl od maminky mluví výhradně anglicky, nebaví ji měnit slovník, i když česky rozumí celkem bez problémů. Její syn Sebastian, který se ve dvaadvaceti vyučil na leteckého mechanika, se snaží daleko víc. Vyptává se, nechává si korigovat výslovnost, ukazuje palec jako poděkování za rady, rychle si vygooglí, co píšou Seznam Zprávy: „Protože mám rád čeština. Great.“
A teď si představte, že tahle rodinka, která o fotbalu skoro neměla páru, vyrazila do městečka Murphy u Dallasu, aby sledovala premiéru české reprezentace na mistrovství světa. Stylově kousek od místa, kde má národní tým základnu.
Vážně se bude hrát devadesát minut?
Na zahrádce sportovního baru Yard Dawgs obsadili krajané celý dlouhý stůl. Manželé Lukášovi, kteří pozítří slaví 47. výročí svatby, dorazili hodinu a půl před výkopem. Olda doma ve skříni jako zázrakem našel reprezentační dres z roku 2004, který dostal bůhví kdy a bůhví od koho, a na hlavu narazil čepici s nápisem CZECH. Eva si na ruku nalepila vlaječku a oblékla retro tričko Czech girl.
„My jsme všichni Američané a volíme Donalda Trumpa. Ale když jde o sport, vždycky vítězí české srdíčko. Semka do hospůdky chodíme za zážitky s kamarády,“ poví s brněnským dialektem, když si objedná druhou plzeň.
Kdy hrají Češi a výsledky na MS ve fotbale 2026
| Datum / Čas | Kde | Kdo | Výsledek |
|---|---|---|---|
| Pátek 12. 6. / 4:00 | Guadalajara | Jižní Korea – ČESKO | 2:1 |
| Čtvrtek 18. 6. / 18:00 | Atlanta | ČESKO–JAR | |
| Čtvrtek 25. 6. / 3:00 | Mexico City | ČESKO–Mexiko |
Tabulka základní skupiny A
| Pořadí | Země | Z | S | B |
|---|---|---|---|---|
| 1. | Mexiko | 1 | 2:0 | 3 |
| 2. | Jižní Korea | 1 | 2:1 | 3 |
| 3. | ČESKO | 1 | 1:2 | 0 |
| 4. | Jihoafrická republika | 1 | 0:2 | 0 |
V podniku se točí padesát druhů piv a česká komunita si vyprosila, že plzeňské ve výběru nebude chybět. Majitel podniku, jistý Tim, nelituje. On to počítá na galony, ale Češi by mu řekli čtyři sudy týdně po čtyřiašedesáti pivech: „Než zaparkujeme a dojdeme na zahrádku, máme pivo na stole.“ Fanouškům šmakuje, jen si neodpustí poznámku, že ze skla by chutnalo ještě líp. Jenže to by si před lety nesměla americká holčička pořezat nohu o střepy. Rodiče křičeli, že jim hospodský musí vyplatit tisíce dolarů jako odškodné, jinak to dají k soudu. A tak se od té doby točí do plastu.
„Ale mně plzeň stejně nechutná. Je moc hořká,“ namítne paní Petra, upovídaná dáma z Vojnic u Loun. Pustí na sebe větráček, který si přinesla s sebou, a zeptá se vnuka: „Jak dlouho ještě budou hrát?“
„Teď začali. Ještě devadesát minut, babi.“
„Tolik? To nemůžou vydržet. Podívej, jak jim teče pot z čela. Anyway, mají aspoň přestávku?“
Mají, půjdou do ní za stavu 0:0, což je pro český tým celkem milosrdné.
Ta naše hymna je tak krásná
Pětadvacet hostů kolem české vlajky zapíchnuté ve džbánku se náramně baví. Klábosí o životě, trnou při šancích Korejců, houfně si objednávají quesadilla steak se sladkými hranolky a vzpomínají, kdy naposledy slyšeli hymnu. Všichni u stolu povstali, když z velké obrazovky u parkoviště zazněly první tóny.
„Ta je tak krásná,“ zasnil se Olda Lukáš, toho času majitel malířské firmy z nedalekého městečka Nevada.
Než se nadechnete, odvypráví příběh, jak s manželkou a sedmiletým Danielem na druhý pokus utíkali z Jugoslávie do Itálie: „Kdo ví, co by s námi bylo, kdyby se nad námi jeden celník neslitoval.“ V Americe začínal na stavbách, ale když dorazily mrazy, nedalo se pokračovat. Opravoval mercedesy, pak velké trucky, skončil u malování. S manželkou vydělali, koupili ranč, chovali krávy a ovce.
Z nedalekého Rockwallu u jezera, do kterého by se to Máchovo vešlo přesně dvaatřicetkrát, dorazila Leona. V Americe se naučila tenis a na přiléhavé rudé tričko si našila vlajku s modrým klínem. Kdysi žila v Českém Těšíně a fotbal se jí zprotivil. „Můj první manžel hrál jako amatér. Já byla mladá maminka, a když jsem ho chtěla vidět, musela jsem s kočárkem až ke hřišti. A on si pořád dával pivo. Když se vyhrálo, tak na oslavu. Když se prohrálo, na žal. Ale tihle vaši boys jsou moc pěkní,“ zadívala se na obrazovku, kde zrovna kapitán Krejčí přiváděl mužstvo do druhé půle.
Češtinu zapomínají, ale Čechům fandí náruživě.
Jakmile je sport bez gólů, Američany to vůbec netankuje. Chtějí adrenalin, emoce, výkřiky. Proto tolik milují basketbal, který je plný bodů a akcí, nenudí ani chvíli. V krvi mají americký fotbal a baseball, čili svoje sporty, na které nedají dopustit. Soccer, jak říkají fotbalu z Evropy, je až pátý v pořadí, což poznáte docela snadno.
Když dorazíte do sportbaru, poběží tam na většině obrazovek páté finále hokejové NHL, které kolidovalo se zápasem Česko–Jižní Korea. Ale partička Čechů byla postupně tak hlasitá a vášnivá, že se i místní přidali. Nejdřív se na monitorech měnily programy, pak se bouchalo do stolů a vstávalo při šancích. Celá hospoda doufala, že ti neznámí cizáci v bílých dresech kdesi na stadionu v mexické Guadalajaře urvou vítězství nad Koreou.
„Kluci, aspoň jeden dejte,“ zavelela paní Petra do dusného večera, kdy se potíte i vsedě, a znovu pustila svůj větráček.
Chodili na Jágra. Tři měsíce
Naděje na české vítězství trvala přesně osm minut, když Ladislav Krejčí nekompromisní hlavičkou skóroval. „Ty vole, my vedem,“ zakřičel malíř Milan z České Třebové. A než to dořekl, všichni si plácali, juchali a poroučeli další rundu piva. Pozorovatel s tužkou a papírem, který seděl uprostřed toho křepčení, jim přišel divný, když se neraduje s nimi. „Aha, ty pracuješ,“ rýpli si po česku.
Bude hymna. Vstáváme! Na hlavní televizi běží fotbal, na menších finále hokejové NHL.
Servírky nosily plastové skleničky s pěnou a naučeně vybízely: „Nadzdravi.“ Dorazil Bohouš, taky Gabriela s přítelem a tričkem Born in Czechoslovakia. Mohutný Petr se představil jako Pítr, protože rodiče ho do češtiny nikdy netlačili. Milanovi, jenž v šestadevadesátém odešel za štěstím a vždycky si vydělával jen rukama, nakonec přišla i dcera Eliška a manželka, které kvůli léčbě rakoviny vypadaly vlasy. Ti všichni – a ještě spousta krajanů – si v minulosti nenechali ujít hokejového mistra Jaromíra Jágra, když se na tři měsíce mihnul na soupisce Dallas Stars. Teď ale řeší fotbal. Emotivně. Jadrně.
„Oooo! Shit!“
Korea vyrovnala.
„Oooo! Shit!“
Součkův gól neplatil kvůli ofsajdu.
„Oooo! Shit!“
Korea vítězí.
Nemyslete, že nepadaly taky české vulgarity. A že jich bylo. Ale když sakrování uslyšíte v angličtině, nevyzní to až tak drsně. Zvlášť od dámy, která u toho bouchá lokty o dřevěný stůl.
Ne, tenhle večírek pro českou partu u Dallasu nedopadl dobře. Korejci zápas otočili, euforie vyšuměla, zaplatit účty a rychle spát. Mezitím v Česku se lidé probouzeli s tím, že premiéra na mistrovství světa dopadla pod psa. „Dva dny nebudu chodit do korejského obchodu. Potrestám je. Oni mají nejlepší bio potraviny, které se dají v Americe sehnat, ale tohle jim nedaruju,“ poví Olda Lukáš, na rozloučenou sundá kšiltovku s nápisem CZECH, za hosta zatáhne útratu a poděkuje za návštěvu.
Tak zase jindy. Snad s lepším výsledkem.
