Má nervy gamblera. Trenér, který zařídil překvapení ve čtvrtfinále MS

Žádný flám, po kterém by se sotva doplazili na pokoj a druhý den jim bylo špatně. Nic takového. „Měl jsem jedno pivo. A přetáhl jsem večerku o půl hodiny,“ vzpomínal Murat Yakin na největší smůlu svého fotbalového života.

Rok 1994, luxusní hotel Dolder Grand v Curychu. Partička švýcarských fotbalistů vyhlíží mistrovství světa ve Spojených státech a Yakin to schytal. Přišel o šampionát, pro výstrahu ostatním.

Kruh se nyní uzavřel prakticky dokonale. Rok 2026, fotbal má zase srdce v Severní Americe - a z Yakina je kouč, který dotáhl Švýcarsko po penaltové výhře nad Kolumbií do čtvrtfinále turnaje, což je pro zemi nejlepší výsledek od domácího MS v dávném roce 1954. Z Yakina je hrdina a ve čtvrtfinále čeká Argentina s Lionelem Messim.

A ona stará křivda kvůli jednom pivu navíc? „Trenér Ray Hodgson se mi po dvaceti letech omluvil, čehož si cením. Vím, že to nebyla jeho vina. Toho člověka nechme odpočívat v pokoji,“ řekl Yakin pro list Tages-Anzeiger. „Jasně, že jsem si tam zasloužil jet. Jasně, že to bolelo. Ale ničím jsem se neprovinil. Udělal jsem jedinou chybu, když jsme si tehdy objednali tajně na hotel kadeřníka a když se mnou jel ve výtahu, narazili jsme na trenéry.“

Což není samoúčelná vzpomínka. Murat Yakin je pro Švýcarsko dávno veřejná figura a řeší se nejen jeho výsledky s reprezentací, i vzhled. Není divu. Výrazné brýle, dlouhé kotlety, perfektně padnoucí oblek (ale jindy i ležérní teplákovka). Jelikož je fotbal show a při MS vše graduje, Yakin je pro konzervativní zemi svého druhu sexsymbolem.

Což došlo tak daleko, že bulvární web 20 Minuten nechal módní expertku rozebrat koučův styl a vzhled. Její resumé: „Dělá všechno správně, vždycky je skvěle ostříhaný a upravený, ovšem nejde ani tak o oblékání, spíš o to, že Yakinova tvář je extrémně symetrická.“

I to kupodivu symbolicky souvisí s fotbalem. Švýcarsko s Yakinem totiž přesně ví, co chce. Proti Kolumbii to nebyla třeskutá zábava, ale óda na taktickou preciznost ano. Svého druhu fotbalová symetrie. Žádný z hráčů neběhal tam, kde neměl.

„Neuvěřitelná bitva. Potřebujete k nim chytrost i trpělivost,“ popisoval trenér vítězů.

Pokud jsou Švýcaři čistě fotbalově týmem pro fajnšmekry, pak Yakinův příběh vtáhne každého. Mixuje rodinná dramata, vznětlivost, kritiku a čekání na úspěch, který najednou přišel.

V centru všeho dění stojí Emine, matka Murata i jeho mladšího bratra Hakana, mimochodem taktéž později švýcarského reprezentanta. První manžel paní Emine tragicky zmizel a jeho tělo našli v roce 1972 v Ženevském jezeře. Aby mohla přivést zbytek rodiny z Turecka, Emine se rychle znovu vdala za Mustafu Yakina, ale divoké a nepovedené manželství skončilo rozvodem v roce 1982. Muratovi nebylo ani osm let. Přičtěte turecké kořeny a tím pádem zvýšený důraz na rodinné vazby - a je jasné, jak moc mají stále fotbaloví bratři k mamince blízko.

Ve zmíněném rozhovor pro Tages-Anzeiger proto Murat Yakin se širokým úsměvem vzpomínal, jak vypadaly jeho profesionální začátky: „Za podpis první smlouvy s Grasshoppers Curych jsem dostal deset tisíc franků. Máma mi je všechny zabavila.“

I proto údajně oba bratři příliš neprahli po angažmá mimo Švýcarsko, aby mohli být matce nablízku. Kariéra Yakinů gradovala, i když starší z bratrů přišel kvůli jednomu pivu navíc o účast na mistrovství světa. Murat a Hakan ovšem v reprezentaci ne vždy vynikali jen v dobrém slova smyslu.

Švýcarský novinář Christian Andiel v roce 2004 popisoval jejich roli následovně: „Murat je hlava klanu, Hakan k němu vzhlíží. Oba potřebují být milováni a oceňováni a cítit absolutní důvěru trenérů. S některými spoluhráči mají problematické vztahy, nelíbí se jim, že Yakinové podle nich mají výjimečný status. Murat místo reprezentačních teplákovek nosí civilní oblečení, někdy se vrací pozdě na hotel. To je dětinské.“

O takových hráčích zpravidla nepřemýšlíte jako o adeptech trenérského cechu. Ani Murat to prý neměl v plánu, chtěl odpočívat, užívat si života. Místo toho se v roce 2006, okamžitě po ukončení hráčské kariéry, stal asistentem v Basileji. Vedl Thun a Lucern, s Basilejí už jako hlavní kouč v Lize mistrů vyřadil Chelsea a chválil ho velikán José Mourinho.

Ale taky se mu vůbec nepovedlo angažmá ve Spartaku Moskva a dál střídal švýcarské kluby. Jenže v roce 2021 po covidem odloženém Euru u reprezentace skončil Vladimir Petković. Že za něj přichází starší z Yakinů, se bralo spíš jako přechodné řešení.

A vida! Tentýž Petković mu teď ve Vancouveru po osmifinále gratuloval jakožto trenér poražených Alžířanů. Yakin není žádný rychlokvaška, nýbrž muž, který stvořil mašinu. „Předloňské Euro jsme klidně mohli vyhrát,“ tvrdí sebevědomě. Ani na MS si neklade menší cíle. Mužstvo s kapitánem Xhakou a jistým gólmanem Kobelem ví, čeho je schopné.

Ví to už i Yakin. Švýcarsko si zrovna nepotrpí na okázalost, ale fotbal je natolik silný fenomén, že Yakina dokonale zrentgenoval. Nejvlivnější bulvár Blick označil jeho manželku za „první dámu švýcarského fotbalu“ a Anya Yakinová o svém o jedenáct let starším manželovi prozradila první poslední.

Jelikož je ona vegetariánka, nejí Murat doma maso (ale dvěma dcerám občas dopřeje nugetky z McDonald's). Své děti zbožňuje prý až nekritickou láskou. Učí je lyžovat a hraje s nimi šachy. Je klidný a trpělivý. Jen o fotbalových tazích se u Yakinů nemluví ani s manželkou: „Nikdy mi nepopisuje, co chystá s reprezentací. Přehrává si svoje partie v hlavě a já věřím, že tam má vždycky nějaké žolíky.“

Švýcarský spisovatel Pedro Lenz, který rád veřejně komentuje fotbal, o Yakinovi dokonce napsal: „Je absolutně nebojácný. V tomhle mi připomíná gamblera.“

Na to sám kouč zareagoval střízlivěji. „Radši bych místo gambler použil slovo taktik,“ usmál se. „Fotbal je složený ze strategie, kreativity, struktury a principů. Vždycky si ponechávám místo pro improvizaci, ostatně proti mně pokaždé stojí jiný trenér se svým plánem a já ho potřebuju nějak překvapit.“

Na šampionátu se to daří. Úvodní remíza se slaboučkým Katarem zapůsobila jako výstraha. Švýcaři následně zničili Bosnu, porazili domácí Kanadu, přehráli Alžírsko a proti Kolumbii vytáhli jeden z takticky nejvyspělejších výkonů turnaje.

A on - jak byl zvyklý už jako hráč - všemu šéfuje. Pečlivě plánuje své takticky hry i mimo trávník. „Manuel Akanji se rád potkává u kávy, sedí mu to do jeho denního režimu. To náš kapitán Xhaka má radši, když se o fotbale pobavíme večer u lahve vína,“ popisuje a hledí na každý detail: „Třeba na používání mobilních telefonů. Pro hráče je to svého druhu pracovní nástroj, taky máme skupinu na WhatsAppu. A já celkově nejsem pro žádné zákazy.“

Jak o něm ostatně řekl někdejší švýcarský reprezentant Fabian Frei: „Jsem si jistý, že pokud by nás viděl půl hodiny po večerce venku, přimhouřil by oko.“

Na Yakina byli v 90. letech tvrdší. Tím spíš si nyní vychutnává, co se Švýcary dokázal.