Muž na odstřel? Koubek dělal chyby, ale problém je jinde

/Od zvláštního zpravodaje v Mexiku/

Stál pět metrů od střídačky, na sobě sváteční sako, pod ním bílou košili, na krku mu nehybně visela akreditační kartička s nápisem World Cup 2026. Poslední minuty mistrovství světa hleděl Miroslav Koubek s rukama v bok na fotbalovou marnost, pod kterou se podepsal.

Daly by se použít i expresivnější výrazy ohledně toho, jaký dojem Češi na MS zanechali: zkáza, paskvil, trapas, nekonečná nuda. Zároveň je ovšem potřeba zdůraznit, že reprezentační trenér nezdědil kvalitní materiál.

Český fotbal se těšil, že si po dvaceti letech zahraje na velkém šampionátu, ale neměl mu co nabídnout. A titěrné šance, jak svůj osud změnit, naprosto promrhal. V prvních dvou zápasech vedl 1:0, nakonec i s Mexikem měl první vážnější příležitost – a nic, nic, nic. Víc si nezasloužil.

Vlastně by ani neměla překvapit okamžitá reakce Patrika Schicka, nejuznávanějšího z českých útočníků, který končí reprezentační kariéru.

Anglický list The Guardian to napsal jednoznačně: „Můžete mít smůlu, nadávat na rozhodčí anebo na osud, který vám nepřeje. Můžou vás ztrestat komické chyby, vlastní góly, červené karty. Nebo se můžete odplížit, aniž byste po sobě nechali stopy. A to byla přesně česká cesta.“

Už když bezmála pětasedmdesátiletý trenér Koubek vykročil na dně masivního Aztéckého stadionu pogratulovat rozjařenému mexickému kolegovi Aguierovi ke třetímu vítězství ve skupině, musel vědět, že na šampionátu se nepovedlo lautr nic.

Jemu ani jeho týmu.

Všechno šlo šejdrem.

Pozitivní energie, na kterou spoléhal po zázračně zvládnuté baráži, se vytratila. Chtěl si hýčkat tým, jak sám zdůraznil, jenže za dva měsíce se toho hodně změnilo. Vytratilo se nadšení. Hráče nejdřív brzdila nervozita a nezkušenost s tak monumentální akcí, pak vlastní chyby a ztráta sebevědomí. Nakonec chytili sami ze sebe depresi. Ale to je i práce trenéra a jeho štábu, aby tolik malérů najednou nedopustili.

K tomu se přidala třikrát jiná sestava, což je na krátkém turnaji vyloženě obžaloba toho, že Koubek a spol. neodhadli aktuální formu hráčů.

Co další přešlapy? Rozhodně trenérovi uškodilo zavádějící hodnocení utkání s Jihoafrickou republikou o „pozitivním výkonu“. Byť se po pár dnech omluvil a uznal omyl, reprezentace tím přinejmenším u fanoušků ztratila glanc. Přidat můžeme podivné tahy v závěrečném duelu v mexickém kotli. Obránce David Douděra na levém kraji hořel, kazil, ale dohrál až do konce. Zato záložník Denis Višinský, jediná světlá pozice v sestavě, střídal jako první. Kouč ho viděl unaveného, nejlepší český hráč na hřišti se cítil čerstvě.

Klíčoví borci Schick, Šulc nebo Souček se nepotkali s formou, zbytek týmu vesměs působil malátně, bez energie - a trenérovy zásahy do sestavy se míjely účinkem.

Když už jich udělal tolik, proč nesáhl taky do branky a neposlal do ní Lukáše Horníčka po jeho báječné sezoně v Braze? Zkrátka všechno špatně, což vyvrcholilo porážkou 0:3, po které snad celé Mexiko vyrazilo slavit do ulic, zatímco bývalý kapitán Tomáš Souček mířil za doktory s podezřením na přetržené vazy v kotníku. Na turnaji byl stínem užitečného fotbalisty, který si vybudoval úžasné renomé ve West Hamu. Nebo ho Miroslav Koubek neuměl dobře využít?

O tom všem musí trenér přemýšlet, pokud chce pokračovat. A on jasně řekl, že chce: „Nikdy neutíkám z boje. Nikdy se nevzdám. Mám platnou smlouvu.“

Nebylo by spravedlivé drtit trenérského matadora v mixéru. Na konci roku přebíral silně rozladěný výběr a před sebou měl baráž o všechno. Zásadní úkol zvládl, byť měl při penaltových rozstřelech s Irskem a Dánskem z pekla štěstí. Na mistrovství světa ho kouzlo opustilo. Doplatil především na to, že český fotbal nenabízí zboží první třídy.

Už od žáčků se v tréninkovém systému zohledňují především výsledky a kreativita se systematicky zadupává, pokud není opravdu výjimečná. Trefně to na síti X popsal fotbalový influencer Zdeněk Folprecht, někdejší špílmachr reprezentačních výběrů: „Bylo mi 18, když jsem se stal členem áčka Sparty. Přišel jsem s přívlastkem Nový Rosický. Ofenzivní střední záložník, extrémně kreativní. Během následujících tří let jsem tisíckrát slyšel věci typu: Hraj jednoduše, nehraj patičky, hraješ moc finálky, žádný kudrlinky! A tak se ze mě během těch let stal jiný fotbalista. Čistou kreativitu a sebevědomí, které jsem v sobě měl od dětství, už jsem v kariéře nikdy nenašel. Možná jsem v tom období měl jenom smůlu na trenéry, možná jsem nebyl až tak dobrý, možná jsem si měl za svojí přirozeností víc stát, ale zkuste jít v devatenácti proti zdi.“

Nejde o plačky za časy, které se už nevrátí, Folprecht vážně platil za velkou naději. Ostatně jako teď sparťan Hugo Sochůrek, který v osmnácti, po pár zápasech v lize, dostal pozvánku na mundial. A na něm ani minutu, načež trenér vysvětlí, že by to považoval jen za zbytečné gesto, kdyby teenagera poslal do utkání s Mexikem. Ale kdy jindy to udělat? Koubek už přece neměl co ztratit a přesně takové gesto se hodilo.

V týdnu, kdy školáci dostávají vysvědčení, si česká reprezentace vysloužila pětku. Když zohledníme celé Koubkovo období, tak z pěti ostrých soubojů nezvítězil ani jednou, protože v baráži se hrálo dvakrát nerozhodně. Mužstvo pokaždé dostalo gól, od Mexika dokonce tři (a v obou barážových duelech po dvou). Rovněž oba přípravné zápasy před šampionátem měly sestupnou tendenci, byť je Češi těsně vyhráli.

Zastaralý fotbal plný nepřesností a alibismu nikoho nebaví. Patrik Schick i kvůli tomu přes svůj Instagram zamával na rozloučenou: „Odcházím hrdý na to, co jsem v reprezentačním dresu dokázal. Zároveň ale s pocitem, že český fotbal má na mnohem, mnohem víc, než v posledních letech ukazuje. Je potřeba se podívat pravdě do očí a změnit řadu věcí, které dlouhodobě nefungují.“

Zpětně lze řešit, proč se do výběru nedostali levonozí šikulové Václav Černý a Adam Karabec, ale víc toho český fotbal prostě nenabízí. Dá se předpokládat, že velké zlepšení nepřinese ani podzimní Liga národů, v níž se Češi v elitní skupině utkají s Anglií, se Španělskem a s Chorvatskem. Reálně platí, že za každý jeden bod budou hodně rádi.

Chyba je v systému, ne v Koubkovi. Zatímco svět v posledních dvaceti letech vymýšlel stále zajímavější styl, který vyloženě upřednostňuje kreativní, drzé a rychlostní typy, Češi si lhali do kapsy, že se nemusí přizpůsobit. A teď vidí výsledek.

Na Strahově sami od sebe výměnu trenéra iniciovat nebudou, vždyť to byl generální manažer Pavel Nedvěd, kdo Koubka k národnímu týmu vybral. Nejlepší klubový trenér Jindřich Trpišovský s díky odmítl, protože se chce věnovat Slavii, kterou si může šlechtit podle svého. A fotbalisty s českým pasem k tomu ani tolik nepotřebuje, ve velké míře mu pomáhají cizinci. To oni přinášejí dovednosti s nadstavbou. I Sparta nakupuje vesměs venku, protože to logicky považuje za užitečné. Reprezentace tuhle možnost nemá, a tak uvadá.

Hráči, kteří byli na mistrovství světa, se nejspíš po takových slovech budou cítit dotčeně, protože jsou nejlepší v republice, ale sami by měli uznat, že zaostávají. Není jejich chyba, že v mládí poslouchali pokyny, ať radši udělají skluz, a ne kličku. Doplácejí na to, že fotbal zanedbal systém výchovy.

Trenérské vizionáře dosud nikdo moc neposlouchal a s pompou otevřené mládežnické akademie talenty rozhodně nechrlí. Fatální problém na chvíli zakryl senzační postup do Ameriky, ale jestli nechce český fotbal dál ztrácet, musí se už z gruntu změnit. Hned od žáčků. Aby se na další mistrovství světa nemuselo čekat dalších dvacet let.