Nová éra reprezentace: nejdřív impotentní, pak odvážná a bez bodu

Těžko jste na hřišti mohli čekat velkou fotbalovou revoluci po pár trénincích. Nový šéf Santi Denia, historicky první cizinec na české lavičce, vymyslel praktickou taktiku: v obranném bloku zahustit prostor před pokutovým územím a zkusit nedostat gól. Odvážné, pestré a zajímavé začalo být jeho mužstvo až po přestávce. Snažilo se kombinovat, postupovat přihrávkami po zemi. Hlavně neodkopávat nazdařbůh, tak zní první Deniův zákon. Nicméně reprezentace znovu narazila na svůj limit v míčové kvalitě a šikovnosti ve finální fázi hřiště. S Chorvatskem prohrála 1:2.

„Jsme prostě v procesu učení. Když půjdete na pět dní k Pohlreichovi, taky se nenaučíte vařit hned. Dejte nám čas,“ prohlásil zastupující kapitán Vladimír Coufal do kamery ČT.

Češi krátce po pauze prohrávali 0:1, když je pokořil nesmrtelný 41letý chorvatský šéf Luka Modrić. Pak domácí vyrovnali a totéž se jim málem podařilo za stavu 1:2, jenže gól teplického záložníka Matěje Radosty, jednoho z debutantů, neplatil kvůli těsnému ofsajdu.

Upřímně, remíza by zápasu slušela. Zároveň by byla vítaným povzbuzením do nové a dosud neprobádané éry, která právě v sobotním večeru odstartovala. „Samozřejmě nás mrzí, že jsme prohráli, ale myslím, že jsme ukázali, čím bychom se chtěli prezentovat. I proti silným soupeřům,“ slíbil křídelník Adam Karabec.

Jen bláhový snílek mohl předpokládat, že po zkaženém mistrovství světa spustí národní tým koncertní šňůru. Nemá na to materiál. Navíc nejlepší útočník Patrik Schick se českého dresu vzdal, protože došel k závěru, že mu reprezentace spíš bere než dává, a bývalý vůdce Tomáš Souček ještě nevyléčil zranění kotníku. Ke všemu se hned sedm nominovaných hráčů omluvilo kvůli zdravotním lapáliím a kapitán Ladislav Krejčí s lehce namoženým lýtkem raději zůstal v civilu.

Jestli chtěl španělský kouč Denia zahájit své dobrodružství s tím nejkvalitnějším kádrem, pak měl prostě smůlu. „Až mi ho bylo líto, jak mu to odpadávalo,“ zmínil Coufal.

První poločas ho musel vyloženě zklamat, protože Češi byli pasivní a impotentní. Bez jediné šance. Dokonce bez jediného střeleckého pokusu. Zato se spoustou chyb v přechodové fázi a s neúčinným presingem. Kdyby brankář Lukáš Horníček těsně před pauzou nechytil Sušićovu tutovku, favorit by vedl.

Prakticky všechno bylo nové. Sestava, rozestavení, bílé dresy adidasu nebo působivá světelná show. Systém se čtyřmi obránci ještě těsně před výkopem modeloval trenérský asistent Radek Bejbl, když si všechny zadáky pozval do rohu a na přeskáčku jim házel míče a nutil je do rozehrávky. Druhý asistent Pablo Amo vzrušeně tleskal, když si základní sestava ťukala balon na malém prostoru. Na závěr rozcvičky se všichni sešli v klubku, kde se chvíli motali, načež se hráči rozprchli jako vyplašení zajíci. Naposledy si zahřáli svaly a mohlo se začít.

Moderátoři se toporně snažili rozhicovat atmosféru španělským pokřikem Vamos!, který se moc nechytil, a  bázlivý český výkon s tím dlouho korespondoval. Na první poločas zapomeňte, pokud ho nechcete považovat za odstrašující. Tým se vyloženě hledal a Denia se v černé sportovní soupravě s kapucí mohl před střídačkou uběhat. Často se pohyboval mimo vymezený obdélník. Občas se prohnul jako luk, když sledoval, jestli se obranná linie posouvá dostatečně rychle. Jindy poklekl, pak složil ruce křížem na hruď nebo si dal zadumaně prst pod nos jako filozof. Jedno prudké písknutí a dva ukazováčky mu leckdy stačily, aby hráče upozornil na taktické nedostatky.

Jasným gestem poslal Karabce víc do levého křídla, pak si dlaní nervózně ulízl vlasy a co chvíli nutil tým k většímu zápalu. „Jsem velmi pyšný na tým, co předvedl. Zkoušíme vybudovat něco jiného, než tu bylo, a tohle byl první krok. Rozhodly ho malé detaily,“ prohlásil po utkání.

Druhý poločas byl naopak velmi dobrý, odvážný, pozitivní, sympatický. Češi cíleně rozehrávali od zadní řady, nenakopávali, snažili se hrát rychleji než dřív a na méně doteků. Jen kdyby je nesrazily zbytečné nevynucené chyby. Nejprve Karabec od levé postranní čáry poslal riskantní přihrávku, kterou Chorvaté zblokovali k Modrićovi, který zatancoval nad míčem a pálil prudce pravačkou 0:1. „Luka, Luka, Luka,“ znělo Edenem ve 47. minutě. Modrić skóroval po třicáté ve svém 203. reprezentačním startu, což je impozantní.

Teprve pak Češi našli kuráž, o které tak často vyprávěli. Na levé straně se chytil překvapivý jablonecký debutant Jiří Sláma, hromadu kilometrů nasprintoval ve středu hřiště Michal Sadílek, solidní záblesky měla trojice ofenzivních nájezdníků Pavel Šulc, Adam Hložek a Adam Karabec.

K vyrovnání, jak jinak, pomohlo autové vhazování, což je symbolicky největší česká zbraň posledních let. Coufal mrsknul míč po lajně, Hložek silou bizona přetlačil dva chorvatské beky a přihrávkou přes celou šestnáctku dokonale našel Karabce, který měl spoustu času zamířit a odčinit chybu před inkasovaným gólem.

„Chybami se člověk učí, to bychom si všichni měli uvědomit. Až budeme schopní vychovávat takové hráče jako mají Chorvati, pak budeme moct hrát i takový fotbal. Zatím jsme v procesu. Trenér nám zadal systém a způsob hry, teď je na nás, abychom to plnili a byli odvážní. Potřebujeme čas a důvěru,“ zdůraznil Coufal.

Byl to zrovna on, kdo se nachomýtl k rozhodujícímu okamžiku. V 77. minutě se na středu hřiště nechal přeskočit v hlavičkovém souboji a zprvu vcelku fádní akce rozjásala Chorvaty: Perišić utekl po levém křídle, nacentroval a Pašalićova hlavička zapinkala Horníčkovi mezi nohama a doplula pár centimetrů za lajnu. „Mít kousek víc štěstí, všechno mohlo být daleko krásnější,“ litoval Lukáš Horníček.

Za chvíli se euforicky sklouzl po kolenou Matěj Radosta, který už měl jednu vyloženou šanci, v níž přestřelil. I vyrovnání slavil předčasně. Sprintující Hložek, jenž mu parádně asistoval, byl totiž předtím pár centimetrů v ofsajdu. Gól byl od videa zrušen.

První lekce od španělského profesora Denii skončila porážkou, po které Eden tleskal. Fanouškům se líbilo zanícení ve druhém poločase a snaha o kombinační fotbal. Ocenili touhu po vítězství a ohromný zápal. Mnozí hráči končili vyčerpaní a v křečích. Výsledek 1:2 se ovšem zařadil do série, na kterou je Česko bohužel zvyklé. Poslední soutěžní zápas reprezentace vyhrála před rokem v listopadu, za provizorního trenéra Jaroslava Köstla. Tehdy na závěr světové kvalifikace převálcovala slaboučký Gibraltar. V baráži pak dvakrát remizovala a pokaždé postoupila až po penaltách. A fiasko na mistrovství světa si jistě všichni pamatujeme: tři zápasy, jediný bod a konec. Za posledním velkým triumfem se musíme vrátit do března 2023, kdy v Edenu padlo Polsko.

Aktuální soupeři v Lize národů jsou neobyčejně silní. Už v úterý vypukne sváteční souboj proti nadupané Anglii, příští týden se hraje ve Španělsku proti mistrům světa. Těžko byste hledali obtížnější zkoušky.