Článek
Klubový kronikář, pan Jiří Rádl, si moc nepamatuje časy, kdy Hradec Králové coby nováček ligy senzačně vyhrál fotbalový titul. Poprvé a naposledy. V šedesátém roce na rudé škváře. Ještě mu nebylo osm, o fotbale neměl šajn. A kdyby náhodou chtěl s ostatními dětmi zabrat místo na zídce, odkud byl nejlepší výhled, stejně by ho rodiče na starý stadion u řeky Orlice kousek od nemocnice nepustili.
To až později, kdy se Čechoslováci vrátili z mistrovství světa v Chile se stříbrem, se Rádl nadchl pro fotbal. Začal chodit do knihoven, kupoval knížky, zpětně pročítal fotbalové referáty, sám si dělal zápisky, což mu vydrželo dodnes. V pětašedesátém pak do Hradce Králové navezli drny, dnes by se vznosně řeklo živý koberec, fabriky vyhlásily brigády a během půldruhého měsíce vzniklo travnaté hřiště. „První zápas byl se Spartou a hráli jsme 3:3. Bylo mi dvanáct. Nezapomenutelný zážitek,“ vykládá Rádl emotivně.
Nic moc krásnějšího už fotbal na východě Čech nepřinesl. Dnes večer může do kronik připsat úžasnou kapitolu: pakliže Hradec, jenž v prvním utkání s obrovskou klikou uhrál remízu 2:2, porazí slavný Panathinaikos Atény, čeká ho šest zápasů v Konferenční lize. „Když se toho nedočkáme teď, tak nevím, jestli se toho někdy dožiju,“ povídá Rádl, který se pochopitelně chystá do hlediště.
Dávno to není stařičká aréna u nemocnice. Na následném Malšovickém stadionu si nejprve lidé museli vydupávat ďolíky v navezených písčitých valech, aby neklouzali dolů. Všechno bylo provizorní. „Na druhou stranu jsme konečně měli spoustu místa. Do té doby jsme byli v šatně zvyklí na jednu sprchu a strojit jsme se museli na etapy. Všech jedenáct se nás tam nevešlo,“ vzpomínal záložník Ladislav Pokorný.
Nakonec vyrostl stadion, který v květnu 1975 dostal vysokánské stožáry s osvětlením, kterým se kvůli kulatým tvarům přezdívá „lízátka“. Pod nimi Hradec prožil návrat do evropských pohárů. V květnu 1995 totiž vyhrál finále českého poháru na penalty, takže byl přizván do tehdejšího Poháru vítězů.
Pohárový čtvrtek | Sport SZ
Plzeň – CZ Bělehrad 19.00, Nova Sport 5
Po výbuchu 0:3 v Srbsku by se musel stát zázrak, aby Plzeň otočila výsledek a zahrála si Evropskou ligu. Prozatím aspoň narychlo změnila trenéra a Martina Hyského vyměnil Radoslav Kováč. Když revoluci nezvládne, má jistotu podzimu v Konferenční lize.
Jablonec – Glasgow Rangers 18.00, TV Tipsport
Jablonec byl rád za milosrdnou porážku 0:1, pochopitelně je v posledním předkole Konferenční ligy nadále outsiderem. Jakmile výsledek neotočí, končí.
Hradec Králové – Panathinaikos, 19.00, TV Tipsport
Po remíze 2:2 má nejlepší výchozí pozici, i tak je ovšem pořád hodně obtížná. Hradec díky senzačnímu závěru stačil v Aténách vyrovnat a při odvetě očekává frenetickou atmosféru. Takový zápas nebyl v Hradci přes 30 let. Hraje se o podzim v Konferenční lize.
Slavia se dozví osm soupeřů pro Ligu mistrů. Losuje se od 18.00, živě na Nova Sport 3.
To už se ovšem betonový stadion drolil a rozkládal před očima. Fanoušci hleděli na zápasy přes nevzhlednou a stále víc zarostlou atletickou dráhu. Jaký rozdíl proti dnešnímu zážitku. V moderní aréně bude vyprodáno. Černobíle puntíkaté sedačky, nad kterými se tyčí čtyři rekonstruovaná a rozsvícená lízátka, budou svědčit hradeckému pokusu o návrat do Evropy.
V létě 1960 to východočeská fotbalová trvalka prožila poprvé. Jako československý šampion vletěl Hradec do Poháru mistrů a rovnou proti Panathinaikosu. Ostatně jako dnes. Z pamětníků už nikdo nežije. Ten poslední, míčový hračička Pokorný, líčil před pár lety, kterak se slavilo po vítězství 4:0 nad Nitrou, který titul pečetil: „Pane, fanoušci nás nesli na ramenou přes celé město až do Avionu. Když mě konečně nechali seskočit, měl jsem tak odkrvené nohy, že jsem málem upadl. Na oslavu nám v hotelu připravili hrnek čaje a housku.“
Dvojzápas s Panathinaikosem se pak protáhl skoro na měsíc. Rozhodl ho jediný gól Bedřicha Šonky v prvním utkání (6. listopadu) a při odvetě heroický výkon náhradního brankáře Milana Pauluse, který musel zaskočit za jedničku Jindru, jenž si při posledním tréninku zranil rameno. „Soupeř nás vnímal jako totálního outsidera. O Hradci neměli tušení. Mysleli si, že je to nějaké mužstvo z Karlových Varů,“ vyčetl Rádl.
Brankář Paulus býval flegmatik, kterého velká výzva nerozhodila. Po kariéře vyměnil trávník za prostředí zábavných atrakcí a dělal technika v cirkuse. Panathinaikos byl jeho památný okamžik.
Jdou do boje. Vlevo hradecký trenér David Horejš, vpravo kapitán Vladimír Darida.
Zatímco dnes se jeden pohárový zápas i s cestou dá zvládnout klidně za dva dny, Hradec tenkrát za odvetou odletěl 2. prosince a domů se vrátil, po zastávce na přátelské utkání v Boloni, až dvanáct dní poté. Mezitím hráči mastili karty u moře, absolvovali několik večírků s červeným vínem, viděli Akropolis nebo tabákovou továrnu v Pireu. A klubové kroniky na závěr konstatují: „Vřelým přivítáním před hotelem Avion od několika desítek fanoušků pak skončil nejúspěšnější rok hradeckého fotbalu.“
Jarní čtvrtfinále poháru proti slovutné Barceloně (0:4, 1:1) bylo až do roku 1995 posledním v evropských soutěžích. Pak si Hradec střihnul dva duely v hlavní fázi Poháru vítězů, přičemž ten poslední proti Dynamu Moskva ukončila televize Nova těsně před penaltovým rozstřelem, protože vůbec nepočítala s variantou, že by zápas mohl vyplašit diváky Televizních novin.
A dalších jednatřicet let nic!
Hradec Králové je přitom více než stoletá značka. Dokonce vznikl o tři roky dříve než Panathinaikos, dvacetinásobný mistr Řecka. Mezinárodní věhlas však nikdy nezískal. Nemohl se pyšnit ani tím, že na mistrovství světa 1958 vyslal mladé útočné torpédo Zdeňka Zikána, který vstřelil hned čtyři góly. Hradec ho přivedl až po turnaji ze sousedních Pardubic. Vůbec prvním hradeckým fotbalistou na mundialu se tudíž stal až letos Vladimír Darida, kapitán týmu.
Je cítit, že lidé se ve městě o fotbale baví. Když jsem potkal někoho známého nebo i cizího, tak mi každý říkal, že nám drží palce. Všichni doufají, že to zvládneme.
Mezitím klubem prošla řada fotbalových osobností, leckdy už polozapomenutých. V šedesátých letech třeba fantastický stoper Jiří Hledík nebo střelec Milouš Kvaček. Návrat do evropských pohárů symbolizovaly góly pohotového útočníka Petra Samce nebo finesy mladého drzouna Ivo Ulicha. Z Hradce se do světa vydal také vysoký forvard Vratislav Lokvenc. Výborné kariéry díky hradeckým začátkům rozjeli Karel Piták s Rudolfem Skácelem, před nimi byl kultovní postavou útočník Pavel Černý. Z aktuálního týmu trenéra Davida Horejše zatím mezi legendy neaspiruje nikdo, pomineme-li bývalého reprezentačního záložníka Daridu, kterého nota bene vychovala Plzeň.
Odvetný souboj s Panathinaikosem však může leccos změnit. Stačí vyhrát.
