Presuj, uhraj, střílej! Hroťák do vápna, na kterého dře tým, je na vymření

Česká fotbalová hvězda Patrik Schick, autor 21 branek v uplynulé bundesligové sezoně, splňuje prakticky všechny nejvyšší nároky top hrotového útočníka moderního střihu. „Je hodně komplexní - dostatečně rychlý, má dobrou techniku, umí zakončit. Není to útočník jen vyloženě do vápna, umí pracovat s míčem, udělat kličku, překvapivé řešení. Tohle všechno ho zdobí. Oplývá i dostatečným sebevědomím,“ chválil jej pro Seznam Zprávy bývalý reprezentant Tomáš Hořava.

Snad jen v presinku by mohl být místy aktivnější, záleží dost i na Schickově rozpoložení. To je po vydařeném ročníku a zájmu z mnoha světových adres ideální. Ostatně nový trenér Leverkusenu Erik ten Hag má s českým snajprem počítat jako s útočníkem číslo jedna.

Stejně jako Ivan Hašek v reprezentaci. Kvalifikaci na světový šampionát rozjel Schick skvěle - tři zápasy, čtyři góly. Trefil se také v pátek proti Černé Hoře, když zády k bráně usměrnil hlavou do sítě centr Černého a uzavřel skóre na 2:0. „Gól padl ze strany boxu, kde je moje území, kde bych měl dominovat,“ pronesl.

I když Chorvaté mají nabitou sestavu hráči z top lig, pokud má na nějakém postu Česko navrch oproti pondělnímu soupeři v kvalifikaci na světový šampionát, pak na devítce. Se vším respektem k třicátníkovi Andreji Kramaričovi z Hoffenheimu. I v obci Krámy se stovkou obyvatel kousek od Slapské přehrady, kde má Kramarič český fanklub, to nejspíš uznají.

Klasičtí hroťáci-zabijáci, kteří se sunuli do vápna, kde udeřili, ale jinak týmu zase tolik platní v práci bez míče nebyli, vlastně tým dřel na ně, pomalu končí. Jsou ve fotbale vymírajícím druhem.

„Je škoda, že ti kluci mizí,“ říká Seznam Zprávám s mírnou nostalgií někdejší reprezentační obránce Jan Rajnoch, nyní expert stanice Oneplay Sport. „Typických devítek do vápna už tolik není. Fotbal se změnil. V té době se na tyto hráče většinou pracovalo, dnes už útočník musí pracovat i pro tým do defenzivy.“

Rajnoch rychle doplní jména dvou velikánů fotbalu, kteří díky absolutní výjimečnosti zase tolik pracovat na hrotu nemusí a pořád jsou pro své země důležití. „Fotbal je dnes postavený na organizaci hry, presinku, represinku. A pokud to útočník nedělá, a nejste Ronaldo nebo Messi, tak do koncepce úplně nezapadá.“

Na světové úrovni zmíní ještě poslední z tradičních devítek, co stále hrají prim hlavně díky mimořádnému zakončení a čichu na góly. „Útočníci mají spoustu i jiných úkolů než jen dávat góly, ale je to i škoda. Máme dost útočníků, kteří jsou vyloženými střelci, ovšem je pravda, že to jsou všechno starší hráči jako Lewandowski či Kane,“ přemítá Rajnoch.

Pryč jsou časy, kdy za Chorvaty sázel góly Davor Šuker, nejlepší střelec mistrovství světa v roce 1998 ve Francii. Narazil už v dalších sezonách po přestupu do Arsenalu. Přes komplexnějšího Henryho s Bergkampem se neprosadil. V devadesátkách však patřil k nejlepším útočníkům planety.

Fanoušci, ale ani trenéři neměli na střelce takové nároky. Měřili je výhradně góly. To samozřejmě platí pořád, akorát se ke gólům přidaly i další doprovodné atributy v presinku nebo odskakování do meziprostorů.

„Celý fotbal se ubírá víc do atletična, hodně napadání, represinku. To se teď musí,“ doplní pro Seznam Zprávy někdejší reprezentační záložník Marek Matějovský.

Ostatně mění se nároky na všechny pozice počínaje brankářem. „Dřív se stoperům říkalo: Vybojuj a odevzdej. Teď se chce mnohem větší konstruktivita v rozehrávce a stejně se vyvíjí i další posty,“ přemítá Rajnoch. „Úkoly se pro devítky mění, ale nerad bych, abychom to změnili v něco, kdy zmizí úplně a nebudeme mít takové kanonýry, modly pro kluky.“

Je to až k nevíře, že už to je sedmnáct let, co hrál v národním týmu naposledy Jan Koller, jeho nejlepší střelec v historii. Habán na hrotu, o kterého se mohl opřít nejen běhavý parťák Milan Baroš, ale celý tým včetně ikonického trenéra Karla Brücknera.

„Honza Koller nebyl prototyp moderního fotbalisty, ale svou robustní postavou dokázal podržet míč, sklepnout ho a hlavně dávat góly, prostě jste ho chtěli mít v týmu,“ shrne Rajnoch.

I současná reprezentace má ve slávistovi Tomáši Chorém typickou věž, beranidlo. Přes mnoho podob s Kollerem byste však našli i mnoho odlišností. Koller byl větší střelec, Chorý operuje na větším prostoru, je platnější i v napadání.

„Choras se vyvíjel. Když byl mladý, byl to takový floutek a hlavně hráč jen do vápna, ale teď už je komplexní, konstruktivní,“ všímá si Rajnoch. „Měl mouchy v mezihře, hodně faulů loktem, ale to už také odboural. Dokáže pomoct v mezihře míčem i bez míče při napadání.“

Ve Slavii Chorého po přestupu z Plzně ještě víc rozběhal náročný trenér Jindřich Trpišovský. „Styl Slavie je jiný než Plzně, která má organizaci v určitém bloku, nepouští soupeře do tlaku, mají střední postavení opravdu vymakané. Vědí, kde mají stát, takže nemusí tolik běhat. Zatímco Slavia má celoplošné napadání, kdy útočník musí napadat,“ srovnává Rajnoch. „Zaběhá si ve Slavii víc, což ale není o tom, že by v Plzni neběhal.“

Když si má Matějovský při posezení u kávy ve Vinohradech vybavit šutéra, na kterého musel mančaft dřít, okamžitě vypálí: „Komli!“

Ruský forvard Nikolaj Komličenko byl rovněž na společné štaci v Mladé Boleslavi svůj. I na tréninku. Kolikrát jej kápo Matějovský ostře nabádal k větší pracovitosti. Více méně zbytečně.

„Na tréninku mě fakt štval, několikrát jsem se s ním chytil, když tomu nedával všechno, ale když nám to pak vrátil na hřišti a vyhrál nejlepšího střelce, tak člověk přimhouřil oko,“ vzpomíná. „Kdyby neměl přidanou hodnotu, bylo by to horší. Člověk takovým hráčům odpustí hodně, když to pak vrátí týmu góly.“

V české lize v minulosti běhalo, tedy spíš hlavně střílelo, takových hroťáků do šestnáctky víc. Většinu zápasu o nich nebylo vidu ani slechu, avšak trenéři moc dobře věděli, že stáhnout je z placu by bylo ukvapené, že jejich chvíle teprve přijde. Stačí jeden dva balony do vápna, malinká nepozornost obránců, změna směru, odskočení a suverénní zakončení.

Z ikonických ligových bombarďáků tahle pověst předcházela například pány Horsta Siegla, Radka Druláka nebo Vítězslava Tumu, ten měl na čele snad kovou destičku, jak razantně dokázal hlavou zatlouct míč do sítě. Do této kategorie spadá i legenda David Lafata, i když ne tak úplně.

„David Lafata byl poctivý. Vím, že se o něm povídalo stejně jako o mně, že má rychlostní limity, ale vždy nechal na hřišti všechno. Měl to hodně vydřené. To byl pracovitý kluk,“ vzpomíná Matějovský na parťáka ze Sparty.

„David Lafata byl ohromně pracovitý v poli, ale jak dostal balon ve vápně, byl to z 80 procent gól,“ doplňuje Rajnoch.

O tom, že sledujeme postupné odcházení hroťáků vyloženě do vápna, svědčí i nedávné události z domácí ligy. S profesionální kariérou se při mistrovských oslavách rozloučil slávista Milan Škoda.

Olomoucký trenér Tomáš Janotka se zase rozloučil s Lukášem Julišem, třebaže počítá i s prodejem nejlepšího střelce soutěže Jana Klimenta (18 gólů za 21 zápasů) a třebaže Sigmu čeká minimálně deset zápasů v evropských pohárech. Přesto třicetiletý kanonýr, jehož kariéry brzdí četná zranění, nedostal nabídku na novou smlouvu a jako volný hráč se upsal slovenské Žilině.

Dvanáct gólů z předchozího ročníku za Hanáky už je zapomenuto. Nároky pedanta Janotky na práci hroťáka jsou větší. Juliš je přesně ten typ, na něhož musí tým pracovat a on pak míče uklidí.

„Takové zkušené kluky je ale dobré mít v kádru, pokud jsou správně nastaveni a mají roli vykomunikovanou. Když tým prohrává a dáte tam takového hráče v 70. minutě, tak jsou platní a je škoda se jich zbavovat,“ míní Rajnoch. „Není jednoduché být kanonýr. Víme, kolik hráčů se dokáže do šance dostat a spálit ji. Lukáš Juliš je charakterově super kluk, který by i kabině pomohl.“

Jako další příklad uvede končícího Michaela Rabušice v Liberci. „Musí být však se svou pozici srozuměni jako byl teď Rabušic v Liberci. Věděl, že bude chodit na pár minut. Trenérovi pomohl. I proto, že je takový, dostane další pozici ve Slovanu po konci kariéry. To je správně, protože pro klub dýchá a je to charakterově skvělý člověk.“

Jako prototyp moderního, komplexního útočníka se všemi potřebnými parametry z ligy vypíchne Rajnoch olomouckého Klimenta, o něhož usiluje Slavia. „Honza Kliment je klasická devítka, ale kloubí v sobě i atributy moderního fotbalisty. To je vzor pro mladé hráče.“

Než Rajnoch odpoví na závěrečnou otázku, zda raději střežil neustále dotěrného útočníka, jenž mu nedopřál chvíli klidu, anebo tichého zabijáka, co se místy jen ploužil, zamyslí se. „Oboje má pro a proti. Když útočník tolik nenapadal, měl jsem víc klidu na rozehrávku, ale zase jsem mohl ztratit koncentraci a o to těmto útočníkům šlo. Obránce uspí a v ten moment udeří,“ popisuje. „Zase útočník, který je nepříjemný, napadá vás, tak vás drží v obezřetnosti.“

Nuže?

„Radši jsem bránil tyhle, kontakt s nimi byl po celý zápas, než ty kanonýry, kteří se pohybovali tak, že se nic neděje, a pak vám dali dva góly a byl jste za blbce.“