Rozdrtili Mourinha, trenér jako Trpišovský. Slavii vyzvou svérázní Norové

Norské město Bodö leží za polárním kruhem a má něco málo přes 40 tisíc obyvatel. Kdyby všichni vyrazili na stadion Tottenhamu Hotspur, naplní ho sotva ze dvou třetin. Přesto se tyto dva týmy na jaře potkaly v semifinále Evropské ligy.

Klub, který ještě do konce roku 2017 hrál druhou norskou ligu, se už s přehledem zařadil mezi respektované celky kontinentální Evropy. V posledním ročníku Evropské ligy Bodö postupně porazilo Porto, Besiktas, Olympiacos nebo ve čtvrtfinále římské Lazio.

V sezoně 2021/22 předtím v základní skupině rozdrtilo AS Řím 6:1 nebo v celkovém poměru 5:1 vyřadilo skotský Celtic, jemuž šéfoval pozdější trenér Spurs Ange Postecoglou. Italský tým tehdy vedl jiný velmi známý kouč, jenž měl vůči norskému soupeři výhrady.

„Když od nás dostali 6:1, José Mourinho prohlásil, že je to kvůli umělému povrchu a špatnému počasí. To jsou jen výmluvy. Prohrál, protože Bodö/Glimt je skvělý fotbalový tým,“ prohlásil v reportáži BBC s úsměvem, ale i hrdostí člen klubového fanklubu Thomas Solberg.

Specifika umělé trávy a chladného klimatu roli jistě hrají. Podobné podmínky ale mají i další norské kluby a žádný z nich semifinále evropských pohárů nehrál. Hlavní důvod úspěchů Bodö je třeba hledat jinde. Je jím trenér Kjetil Knutsen, který mužstvo vede už osmou sezonu.

Převzal ho po postupu z druhé ligy mezi elitu, v prvním roce tým stabilizoval ve středu tabulky a pak to začalo. Během šesti let čtyři tituly a dvě druhá místa. Z klubu, jenž v letech 2005, 2009 a 2016 sestoupil, rázem bylo nejlepší mužstvo v zemi.

Ihned po jmenování projevil odvahu, když i přes úspěšnou sezonu ve druhé lize zcela změnil herní systém. Bodö, léta známé jako mužstvo spoléhající na brejky, najednou začalo hrát na balonu a dominovat statistice držení míče. Společně s realizačním týmem začal pracovat na podobě tréninků, měl vysoké nároky na disciplínu, od hráčů požadoval konzistentní a soustředěnou práci. Laťku postupně zvyšoval, jak se zvedala i výkonnost mužstva.

Start do angažmá přitom neměl vůbec dobrý – z úvodních pěti zápasů prohrál čtyři. Jeho budoucnost však v klubu nepřišla na přetřes ani na chvíli. „Nikdy o tom nebyla řeč, ani interně. Viděli jsme, že je tým na dobré cestě, že v zápasech začíná dominovat, jen ještě nebyly výsledky. Byli jsme stoprocentně přesvědčení, že Kjetil je tím pravým trenérem. A on to věděl,“ líčil sportovní ředitel Havard Sakariassen.

Filozofie, že výkony jsou víc než výsledky a cesta může být cíl, se v klubu drží dodnes. Ačkoli je z Bodö/Glimt nejlepší tým Norska a pravidelný účastník evropských pohárů, výsledek na hřišti stále hraje sekundární roli.

„Nezměnilo se to ani po postupu do semifinále Evropské ligy. V Bodö se o výsledcích nemluví, řeší se jen výkon a to, jestli se tým každý den zlepšuje. V tomhle jsou prostě specifičtí,“ říká pro Seznam Zprávy norský fotbalový novinář Mats Arntzen.

Jeho slova potvrzuje i editor Livesportu David Pávek, který byl před měsícem společně s dalšími zahraničními novináři v klubu na pracovní cestě. „Kladou důraz na udržitelnost při vedení klubu, ale i CSR aktivity. Důležitá je pospolitost, celek je vždycky víc než jednotlivec. Výjimečné je i samotné nastavení – vedou úspěšný fotbalový tým na místě, kde se spousta lidí může divit, že se vůbec něco hraje,“ vysvětluje.

Image místa, kde se přece špičkový fotbal nemůže hrát, mělo město odjakživa. Věc dokonce zašla tak daleko, že až do roku 1972 nesměly týmy ze severu Norska hrát v nejvyšší soutěži. V roce 1975 se ale týmu podařil nevídaný kousek, když v Oslu vyhrál domácí pohár.

Členové tehdejšího mužstva, dnes již pánové přes sedmdesát, se na stadionu každý den scházejí na kávu a popovídání. Další důkaz výjimečného sepětí, které v klubu panuje. „Sever Norska musel o svá práva vždy bojovat. Na konci šedesátých let jsem hrál v Oslu. Když jste tam otevřel noviny, našel jste inzeráty se zněním: Pronajímáme byt, ale ne pro lidi ze severu,“ líčila pro The Guardian někdejší opora klubu Jacob Klette.

Teď už si právo Bodö/Glimt hrát fotbal na nejvyšší úrovni nikdo nedovolí zpochybnit. Otázkou zůstává, kam až se výkonnostní laťka dá posunout. Má tým na to, dostávat se do posledních fází evropských pohárů pravidelně? „Uplynulá sezona byla skvělá, ale dvojzápas s Tottenhamem byl přece jen trochu návratem do reality, takže přehnaně velká očekávání asi nehrozí,“ myslí si novinář Arntzen.

Roli také bude hrát, jak dlouho v klubu vydrží trenér Knutsen. Jeho práce si logicky v Evropě všimli, údajně kolem něj kroužily Ajax nebo kluby Premier League včetně Brightonu. Nechá se dřív nebo později zlákat?

„Cítím tam velkou podobnost s Jindřichem Trpišovským. Oba měli nabídky ze zahraničí, ale zůstali a budují dynastii. Knutsen je v dobrém slova smyslu posedlý tím, co dělá, velmi zakořeněný v Bodö. Pokud nepřijde opravdu obrovský projekt, který by ho odlákal, nebo nějaký velký dlouhodobý průšvih, nedokážu si představit, že by v blízké budoucnosti odcházel,“ říká Pávek.

Teď Knutsena čeká velký úkol: zabojovat o postup mezi nejlepší čtyřiadvacítku v Lize mistrů. Vzhledem k losu, jenž k norským šampionům nebyl zrovna milosrdný, nepůjde vůbec o snadnou misi. Tým čeká repete s Tottenhamem, ale také Juventus, Borussia Dortmund nebo Atlético Madrid. A jako třešnička Manchester City.

„Los mají dost náročný. Potřebovali by nasbírat výhry proti Monaku a Galatasarayi, možná i Juventusu, což bude velmi obtížné. Bookmakeři jim dávají na postup třicetiprocentní šanci, což je za mě až moc optimistické. Já bych jim dal tak dvacet,“ je skeptický Arntzen.

Zároveň dodává, že v ideálním případě by měl Knutsenův tým vyhrát hned svůj první zápas – tedy proti Slavii. Pro Pražany i jejich norské vyzyvatele totiž platí, že pokud chtějí pomýšlet na postup, moc snazších soupeřů během ligové fáze nepotkají. „Asi by potřebovali vyhrát, minimálně získat bod,“ doplňuje místní novinář.

Ve finále je faktorem pro určení favorita zápasu výhoda domácího prostředí. „Pokud by se hrálo v Norsku, jsou favoritem oni. Takhle věřím víc Slavii. I venku budou hrát svůj styl fotbalu, ale přece jen je to z hlediska úspěšnosti trochu jiný tým. I když se zřejmě budou snažit nemít defenzivní linii tak vysoko,“ myslí si Arntzen.

Slavia tak může být ráda, že namísto cesty za polární kruh, kde i Mourinhův Řím vyfasoval šest gólů, pohostí svérázné Nory ve Vršovicích. „Venku jim zkrátka odpadá výhoda, co mají doma proti evropským týmům – umělka, zima, vítr. Navíc jsou v lize zvyklí dominovat, za posledních pět let jim průměr držení míče nespadl pod šedesát procent. Evropa je v tomhle jiná. Určitě budou chtít venkovní zápasy zlepšit, ale rozhodně to nepůjde nikdy srovnat jedna k jedné,“ myslí si Pávek.

Pro zajímavost – před zahájením hlavní části nového ročníku Ligy mistrů vydal renomovaný web The Athletic žebříček všech šestatřiceti účastníků seřazených podle kvality. Bodö zařadil na 33. místo coby čtvrtý nejslabší celek. Českého mistra pak na 30. příčku, když mezi oba soupeře vklínil Kodaň a řecký Olympiacos.