Vítaný i nechtěný. Nový trenér fotbalistů Ivan Hašek má dvě tváře

Profil Ivana Haška jsme aktualizovali o rozhodnutí, že se stává trenérem fotbalové reprezentace

Jako fotbalista byl Hašek výraznou osobností, do 21 mezistátních střetnutí vedl československou reprezentaci jako kapitán včetně čtvrtfinále mistrovství světa 1990 v Itálii. Byl jeho mluvčím, vyjednávačem prémií, partnerem pro vedení či novináře.

Velký předpoklad – nikoli ovšem jistota –, aby se stal i úspěšným trenérem. Hašek ho ovšem naplnil. Ač absolvent právnické fakulty, po skončení aktivní profesionální kariéry – amatérsky pro radost hraje dosud – se vydal na dráhu fotbalového trenéra a rovněž funkcionáře.

Z fotbalového dresu se vysvlékl a usedl na trenérskou lavičku vlastně plynule. Po návratu ze zahraničních angažmá do Sparty, kde se stal hráčskou a posléze i trenérkou legendou, naposledy oblékl rudý dres v říjnu 1997 ve věku 34 let a jednoho měsíce, následující ročník už seděl na lavičce, kde vystřídal Zdeňka Ščasného.

Sparta pod jeho vedením obhájila mistrovský titul s náskokem osmi bodů před Slavií, následující ročník ještě s větší dominancí o 16 (!) bodů. Fanoušci rudých svého Ivana IV. Hrozného milovali, všeobecně si však příliš pověst zdatného kouče prozatím nevydobyl.

V roli sportovního ředitele totiž na Letné působil Miroslav Pelta (1999–2005), jehož umění „cinkat“ soutěže bylo proslulé, i když na některé podivné ročníky nebyly nasazeny policejní odposlechy. „I kdybychom vyhráli bez ztráty bodu, pořád bych jen slyšel, že to bylo koupené,“ povzdechl si Hašek nad českým fotbalovým prostředím.

Renomé si vydobyl až v zahraničním angažmá. V letech 2001–2003 vedl francouzský Racing Štrasburk, kde působil dříve (1990–1994) jako hráč, jako asistenta si vzal k sobě Karla Jarolíma. A Haškovo propojení s tímto alsaským klubem je široké, v roce 2011 odkoupil devět procent akcií a pomohl k odvrácení bankrotu.

Vydal se pak do Japonska, kde rovněž hrál a vydobyl si silnou pozici, vedl Vissel Kóbe.

A pak přišla jeho nejvěhlasnější klubová štace – usedl na lavičku AS Saint-Étienne, desetinásobného francouzského mistra, finalisty Poháru mistrů evropských zemí 1976. Od této události se váže i jeho přátelství s Michelem Platinim, legendou klubu a francouzské reprezentace, pozdějším předsedou UEFA.

Poznal však, že prosadit se na takové úrovni není jednoduché, tlaky na výsledky – i jeho funkci – byly velké. Podlehl těm zákulisním, na jeho místo byla dosazena další legenda klubu Laurent Roussey, jenž v Saint-Étienne vyrůstal odmalička. Byla to však cenná zkušenost a hlavně si ho povšimli v zahraničí. A přišla i první nabídka z Arábie.

Solidně rozjetou dráhu byl však ještě před štací u francouzského klubového skvostu ochoten přerušit a vydat se na funkcionářskou. Jako sekretář fotbalové asociace pracoval krátce v roce 1998, pak vyslyšel výzvy, aby převzal velení nad fotbalovým prostředím, které se pod vládou Vlastimila Košťála dostalo do hodně zakaleného stavu.

Všeobecně se věřilo, že vzdělaný právník, někdejší fotbalová modla a nyní úspěšný trenér dokáže sjednotit síly a český fotbal vyčistit. „Dělat byznys pro fotbal, a ne fotbal pro byznys,“ znělo jeho krédo.

V roce 2005 ve volbách neuspěl, Košťálova klika založená na oddaných delegátech, kteří si museli volební lístky ofotit, aby dokázali svou loajalitu, pozici uhájila, na místo prvního muže byl dosazen nevýrazný brněnský funkcionář Pavel Mokrý.

Hašek usedl opět na trenérskou lavičku a zažil mj. vzpomínané angažmá v Saint-Étienne. Po neúspěšném vystoupení české reprezentace na mistrovství Evropy v roce 2008 mu byla nabídnuta česká reprezentace, kterou však vzhledem k okolnostem odmítl.

O čtyři roky později už slavil jasné volební vítězství, když na podzim 2008 složil Košťál veškeré své funkce, neměl konkurenci. Hlasovalo pro něj 167 delegátů z celkového počtu 202. Přesto nadále prohlašoval, že se cítí víc trenérem, hlavně pak ne spasitelem, a jednou se na lavičku vrátí.

To se mu povedlo poměrně brzy a dosti netradičně. Když se stal nejvyšším mužem českého fotbalu, nabídl post reprezentačního trenéra Karlu Jarolímovi s vizí, že jeho přítel a kolega ve Štrasburku, který dovedl po letech Slavii ke dvěma mistrovským titulům (2008 a 2009), zachrání špatně rozehranou kvalifikaci na mistrovství světa 2010 v Jižní Africe, v níž se nedařilo Petru Radovi.

Jarolím ovšem odmítl, načež 7. července 2009 Hašek oznámil, že bude působit jako hlavní reprezentační trenér sám. Ve funkci setrval až do 14. října, kdy po domácí bezbrankové remíze se Severním Irskem ztratil český výběr poslední šanci se na šampionát kvalifikovat.

Objevily se kritické hlasy, které nebyly ojedinělé, že místo očekávané očisty a přijetí systémových protikorupčních opatření se raději věnuje trenérskému řemeslu.

V červnu 2011, v polovině mandátu, Hašek z místa předsedy asociace odstoupil. Oficiálním prezentovaným důvodem bylo, že splnil svůj úkol a vrací se k trenérskému povolání, byl však krajně rozhozen z poměrů, které se vytvořily.

Stále větší vliv získával „náčelník“ Roman Berbr, který pomocí bývalých rozhodčích ovládal veškeré struktury od okresů až po výkonný výbor, pomocí současných pak zápasy ve všech soutěžích. Kdo se mu stal nepohodlný, byl vytěsněn, klub, který zastupoval, šikanován.

Hašek se cítil proti jeho praktikám bezmocný. Delegáti mu do orgánů navolili lidi, které nechtěl a nesouhlasil s jejich postupy, ale proti demokratickým principům spolku nemohl nic dělat. „I kdybych stokrát prokázal, že jsem s nekalými praktikami neměl nic společného, jsem předseda a odpovědnost tedy nesu,“ uvědomoval si svou pozici.

Náhlý odchod, často označovaný za zradu, nebyl přijat příliš kladně, jeho kritikům navíc vadilo propojení na Sazku a jejího ředitele Aleše Hušáka, konfidenta StB, který jeho kampaň a pak i pozici prvního muže fotbalu financoval.

V českém fotbale skončil na všech úrovních, stal se nevítaným. Sám rovněž cítil, že se do něj nemůže vrátit, dokud budou u vedení lidé, proti nimž se vymezoval. Hlavně náčelník Berbr, který navíc pronikl z pozice místopředsedy za Čechy do výkonného výboru a ovládal už naprosto všechno včetně reprezentace.

Pohyboval se opět v arabském světě, vedl další kluby. Jeho odpůrci sice dokladují, že nebyl nikterak úspěšný, často končil angažmá po několika měsících. Ale poslední, u libanonské reprezentace, je vzhledem k podmínkám (nedostatek peněz, nemá domácí hřiště, slabá domácí soutěž) považováno za poměrně zdařilé.

Během této doby se několikrát spojovalo jeho jméno s nástupem do Sparty, kde se několik let budoval silný, konkurenceschopný tým, ale vždy odmítal. Stejně jako potenciálně jiné kluby. Vysvětlení bylo jednoduché – dokud bude u moci Berbr a jeho lidé, v českém fotbale pracovat nemůže, to by se zpronevěřil všemu, co hlásal.

Zatčení Berbra na podzim 2020, jeho postavení před civilní soud – hrozí mu mnohaleté vězení za zločinné spolčení – a volby nového vedení v létě 2021 tuto překážku odstranily.

Ivana Haška zvolil výkonný výbor trenérem národního týmu jednomyslně. Střídá v této roli Jaroslava Šilhavého, který sám rezignoval na konci kvalifikace o Euro v Německu.

Jeho asistenty budou Jaroslav Köstl ze Slavie a Jaroslav Veselý z Bohemians. Slavia už na svých stránkách oficiálně poděkovala Köstlovi za šest let veleúspěšné práce pro červenobílé.

Roli manažera národního týmu v předvečer hlasování o Ivanu Haškovi odmítl Pavel Nedvěd.