Český lídr pro MS hrál s McDavidem. NHL opustil kvůli reprezentaci

Stačilo jít s Davidem Tomáškem v Ängelholmu pár metrů k autobusu a lepilo se na něj dost lidí kvůli podpisu. Jeden sběratel mu dokonce dal novou edici hokejové kartičky, na které byl český útočník v dresu Färjestadu.

Ve Švédsku se stal jednou z hlavních hvězd nejlepší soutěže Evropy. Novou éru by měl rozjet v Pardubicích, ale teď ho čeká mistrovství světa.

Na něm bychom mohli vidět nejlepší verzi Davida Tomáška. Vyhovuje mu hokej na velkém hřišti, umí pracovat s prostorem, dobře vidí věci kolem sebe. Dovede chystat šance pro spoluhráče i pro sebe.

„Tenhle šampionát bude hodně o týmu, máme sestavu bez velkých hvězd,“ říká. On by se jí klidně mohl stát.

Splnil si sen, že konečně mohl zkusit NHL. Několikrát si zahrál s Connorem McDavidem a Leonem Draisaitlem přesilovku. Ale nakonec Edmonton z vlastní vůle opustil. Kdyby se nevrátil dohrát ročník do Švédska, nejspíš by nejel na olympiádu.

Splnil jste si sen s NHL. Byl to pro vás velký rok, nebo spíš těžký, když jste v Edmontonu nezůstal a na olympiádě jste nakonec odehrál jen pár minut?

Byly to super zkušenosti. Zahrál jsem si trochu NHL, mohl ji vidět zblízka, olympiáda to samé. Jenže taky vím, že jsem nebyl v pohodě, chyběl mi rytmus. V Edmontonu jsem hodně trénoval, chyběly mi zápasy, což jsem na sobě postupně cítil a bylo to na mně znát i na olympiádě. Tam jsem taky nehrál tolik, ale tu roli jsem pochopil.

Před rokem jste Evropu opouštěl jako jeden z nejlepších hráčů, kteří tady hrají. Teď byste sezonu popsal jedním slovem jak?

Složitá. Bylo tam hodně přesunů, navíc kolem olympiády kolem mě bylo hodně mediálních věcí, což úplně nemusím.

Začínala olympiáda, vám ten den bylo třicet a Sparta měla potřebu se vyjádřit, že jste odmítl být nejlépe placeným hokejistou historie klubu. Míříte sem?

Mířím, prohlášení ohledně financí jsem nepochopil, jeho načasování už vůbec ne. Naštvalo to mě i lidi kolem. Upřímně mám pocit, že si tím někdo v klubu chtěl zachránit vlastní pozici. Ale víc to komentovat nechci, třeba jednou přijde správný čas. Celkově byla sezona dost složitá, protože jsme řešili i dost věcí doma, čekáme rodinu, manželka to se mnou měla celkem náročné. Řekli jsme si, že Edmonton zvládneme. Jenže pak jsem manželku táhl zase do Evropy. Termín máme na konci června, teď jsem s nároďákem. Nedělám to doma jednoduché.

Byla varianta, že zůstanete doma, MS odpískáte, abyste ženě vynahradil těžký rok?

Měli jsme spolu tuhle debatu taky. Ale moje paní je úžasná, sezona byla pro ni náročná šíleně. Řekla, že to teď ještě zvládne a mám jet. Vážím si, co pro mě udělala. Reprezentace taky není automatická, nevím, jestli budu za rok zdravý, budu se zrovna trenérům hodit a budu hrát, jak si představují. Nechtěl jsem urazit štěstí, když jsem se cítil dobře. Doufám, že doma bude hlavně všechno v pohodě.

Musíte ze Švýcarska přivézt dezert typu čokolády se šlehačkou a nakládačkami?

Ne, ne, chutě už nejsou takhle strašný. (směje se) Ale nějaký menší dáreček určitě vymyslím.

Zkuste ještě více přiblížit přechod do NHL. Odcházel jste tam na totálním hokejovém vrcholu, dovednosti máte, zkušenosti taky. Je vážně takový rozdíl v rychlosti a práci na menším hřišti?

U mě byl největší rozdíl v čase na ledě. Asi si na všechno lépe zvyknete, když pravidelně hrajete. Ve výsledku ale záleží, co si na malém hřišti můžete dovolit, a co ne. Když chodíte na led ve čtvrté lajně, nesmíte nic pokazit. Dlouho sedíte, než tam skočíte příště, nemáte tempo. Jsou tam nejlepší hráči na světě, hraje se hodně rychle, to je pravda. První dvě lajny si z toho ale udělají hokej, zvládnou to, další už nemohou.

Když vymýšlel v Edmontonu hráč ze třetí a čtvrté formace, stalo se co?

No co, posadí vás. (usměje se)

Takže jste zkoušel riskovat?

Párkrát ano, když ten jednoduchý hokej k ničemu nevedl a nic se neměnilo. Říkal jsem si, že v první třetině se dá něco vymyslet, když jsou nohy po rozbruslení ještě nějak ready. Jinak to nešlo, musel jsem zkusit něco vymyslet. Pak mě tam trenér ale poslal třeba až ve třetí třetině. Byly to těžké momenty. Tohle se ale zkrátka stane, management podepíše hráče, trenérovi se tolik nehodí. Být mladší, můžete se otrkat v AHL, dát si čas. Poznal jsem, jak je strašně těžké, když máte v Evropě roky velké minuty, chodíte na led pořád a najednou se to změní.

Stálo za to opustit jistotu, pozici hvězdy švédské ligy a zkusit od nuly získat místo v Edmontonu?

Jasně! Víc bych byl naštvaný, kdybych to nezkusil. (usměje se) Můžeme se samozřejmě bavit, že kdyby jednocestných smluv bylo víc, třeba si nevyberu Edmonton, ale to jsou jen kdyby. Takhle to bylo. Určitě jsem rád, že jsem do toho šel. Dostal jsem možnost být v kabině s nejlepšími hráči na světě, zažít NHL, dát tam nějaký gól. Tohle mi nikdo nevezme.

Pamatuji si třeba ale momenty, kdy jste zadovkou přihrával Leonu Draisaitlovi na gól. V přípravě vás zkoušeli jako parťáka ke Connoru McDavidovi. Byly to chvíle, kdy jste si říkal, že máte, co chcete, a NHL se otevře naplno?

Ta nahrávka se povedla hned v prvním zápase sezony.

Právě, začátek snů.

Bylo to ještě brzy po kempu, kdy jsem byl docela rozehraný. Věřil jsem si víc. Ono to vypadá dobře, když se podíváte, že jsem i pak chodil na přesilovky. Ale je brutálně těžký, když nehrajete, skočíte na přesilovku, musíte mít jistotu, věřit si. Mně tohle dělalo problém, potřebuju mít zápřah. Upřímně jsem vůbec nevěděl, jak reagovat, když si celý zápas pořádně nesáhnu na puk a pak jdu s Connorem (McDavidem) a Leonem (Draisaitlem) na přesilovku.

Potřebují vedle sebe kreativitu, improvizaci, někoho, komu mohou sami totálně věřit?

Jo a z mého pohledu nastávaly až bizarní situace, kdy tam na lavičce koukáte na hokej, nehrajete. Najednou s nimi jdete něco zkusit. Někdy se to ale stane, i tohle je hokej. Mrzí mě, že na začátku sezony pár šancí bylo. Kdybych cítil situace lépe, třeba by tam něco spadlo a věci by se taky vyvíjely jinak. Ale zase, jenom kdyby. Faktem je, že byl zraněný Zach Hyman, jeden z nejlepších hráčů NHL, který hraje na brankovišti. Bylo jasné, že se vrátí, s ním pak logicky zase můj čas na ledě klesal.

Co se pak musí stát, abyste přišel do kanceláře a generálnímu manažerovi řekl, že letíte domů a končíte?

Kolem Nového roku mě chtěli posílat na farmu. V tu chvíli jsem věděl, že manželka je těhotná a do Bakersfieldu v Kalifornii ji tahat nechci. Řekl jsem jim narovinu předem, když jsme řešili smlouvu, že na farmu nepůjdu, bude mi třicet. Současně jsem si říkal, že jestli mám šanci myslet na olympiádu, potřebuju hrát. Sezení neprospívá nikomu, i když je to NHL.

Jak v Edmontonu reagovali?

Byli trochu překvapení. Ale takhle jsme se domluvili před sezonou. Šel jsem tam jako hráč z Evropy, který má něco za sebou a udělá všechno, aby se do NHL dostal. Ale současně jsem říkal, že pro mě není varianta hrát v tomhle věku na farmě.

Nezvažoval jste ale možnost, že kdybyste na farmu šel, v šesti zápasech posbíral patnáct bodů, hrál dvacet minut, vletíte zpátky nahoru? Dát tomu třeba dva týdny čas.

Taky mě to napadlo. Ale bylo tam strašně špatný načasování. Říkal jsem si, že tímhle bych definitivně přišel o olympiádu. Farma Edmontonu má zase svoje mladé kluky, kteří potřebují hrát. Nezměnili by jejich pozice jen proto, že jsem přišel já. Ani mi neřekli, co by mě na farmě čekalo, protože to v Edmontonu nevěděli. V prvním týmu přesně neznali roli, kterou bych dole dostal. V tu chvíli mi přišlo, že nejlepší variantou bude, když se vrátím do Färjestadu. Můj klub ve Švédsku byl mimo play off, potřeboval pomoc. Já vlastně taky.

Ještě hůř dopadl před sedmi lety Jan Kovář, který odcházel jako nejlepší centr Evropy do New York Islanders. Tam nedostal ani jeden zápas, trenér byl překvapený, že není Rus. Znal jste tenhle příběh?

Znal, zjišťoval jsem si toho hodně a počítal jsem i s variantou, že to může dopadnout podobně. Chtěl jsem tomu obětovat, co můžu, nic nepodcenit. Omluvil jsem se i před rokem z mistrovství světa, abych si doléčil zranění, dobře se nachystal přes léto. Když jsem v Edmontonu nehrál, nebo hrál málo, dával jsem si tréninky navíc. Trenérovi jsem se úplně nehodil a tak to zkrátka je. NHL je těžký byznys, politika. Když se nesladí věci mezi managementem a trenérem, tak se takové věci prostě dějí, že přijde hráč, kterého trenér úplně nepotřebuje a nevyužije. Je dobré věci vzít, jak jsou.

Na mistrovství světa poprvé pojedete v pozici hráče, který by měl hrát hodně. Uvědomil jste si, jak se vaše role teď změnila?

Něco za sebou už mám, ale takhle o tom nepřemýšlím. Faktem je, že kolem jsou najednou mladší kluci, kterým chcete pomoci. Navíc před mistrovstvím se hrálo hodně zápasů. Chcete hrát dobře, snažíte se, ale současně víte, že to hlavní je pořád před vámi.

Nebojoval jste tolik o místo, ale spíš jste ladil formu?

O místo taky bojujete, pořád. Nemůžete se na nic vykašlat. Spíš je důležité, že musíte pracovat s vlastní psychikou, když reprezentační srazy trvají nějakou dobu. Všechno míří k mistrovství světa, ale víte, že je klíčová akce pořád ještě daleko. Nejlepší musíte být tam, ale než se začne, potřebujete mít určitou výkonnost taky, hrát naplno.

Roman Červenka měl před MS volno po dlouhém play off. Ale dovedete pochopit, jak se na velké akce chystá on, když mu je čtyřicet a na turnaje jezdí už pomalu dvacet let?

Je fenomenální. Když se na něj díváte, jednak se na vrcholy sezony chystá, ale současně je i využije. Což je lekce i pro nás.

V čem?

Na každý velký turnaj jezdí neskutečně nachystaný, ale jako kdyby ten velký turnaj využil vždycky k tomu, aby byl dál ještě lepší. Někde třeba ve vlastní přípravě trochu přidáte, trochu se zadřete, abyste vyloženě ukázali to nejlepší v pravou chvíli. Tohle má Červus geniální.

Časování formy není jen taková fráze?

Ani náhodou, on to prokazuje už několik let. Musíte dokonale znát svoje tělo a současně potřebujete i silnou pozici, kterou on má. Ale taky je důležité vidět, čím a jakou prací si ji vysloužil.

Vnímáte jako spoluhráči, že by MS ve Švýcarsku mohlo být jeho poslední?

Myslíte, že skončí? (usměje se)

Spíš se to nese zákulisím, že by mohlo jít o poslední reprezentační turnaj.

Jako spoluhráč spíš vidím kluka, který má týmu pořád co dát. Je důležité brát mladé hráče, říká se to často. Ale současně tam musíte mít i hráče, jako je Červus. V těžkém zápase potřebujete mít v týmu vždycky někoho, ke komu můžete vzhlížet. Hrát za reprezentaci během sezony je supr a je to taky těžké. Jen na mistrovství světa je úroveň ještě výš a navíc nastupuje i větší tlak. Tady jsou hráči jako Červus zásadní.