Obránci dávají sílu. Česká dvacítka má i mínus: dře, ale chybí góly

Tři medaile v řadě jsou pro český hokej úspěch, na který při šampionátu do dvaceti let nikdy v historii nedosáhla. Útok na čtvrtý poklad za sebou? Papírově se přesně takový výsledek čeká. Nejdřív musí ale soubor trenéra Patrika Augusty zvládnout páteční čtvrtfinále.

Nabízíme pohled, v jakém stavu se tým před klíčovou bitvou turnaje nachází.

O každém zápase základní skupiny lze říct, že pozitivní dojem ze způsobu české hry převažuje. Pokud vypnete v televizi komentář a přestanete vnímat jména hráčů, všichni dobruslí každou akci. Ať je na ledě kdokoliv, hodně se pracuje a bruslí.

Neexistují momenty, kdy někdo vypustí akci a sleduje, jestli se objeví někdo další, kdo provede špinavou práci.

Je vidět tlak do branky v podání Tomáše Poletína nebo Václava Nestašila. Velcí hráči jsou silní u mantinelů, vyhrávají souboje. Kdo neboduje v zápase tolik, snaží se vybojovat puk, zastavit soupeře.

Od prvního utkání s Kanadou tým hýří pohybem, vysoko napadá, prolínají se řady. Když vyletí dva obránci Galvas s Mrtkou do útoku, nepůsobí to jako akce s rizikem. Vždycky se někdo zatáhne za ně.

Ale? Efektivita v zakončení neodpovídá tlaku, do kterého se tým dostal. Herní dominanci, která trvá klidně přes 40 minut, se nedaří potvrdit góly. Pak vyskočí pasáž, která se objevila proti Finům i naposledy s Lotyšskem. Jak se blíží závěr zápasu, aktivita upadá a soupeř dostává prostor k otočení těsného náskoku.

Po základní skupině vstřelili Adam Benák, Petr Sikora a Adam Novotný dohromady jen jeden gól. Bojovnost nikomu upírat nelze. Ale současně se od tak výrazných útočníků čeká i nebezpečnější koncovka.

Navíc se pořád hledá ideální složení útočných formací. Pohromadě zůstala od začátku MS po konec s Lotyšskem jen první, jinde se nedaří trefit ideální složení.

Takhle hraje budoucí hráč NHL. Jestli se vývoj Adama Jiříčka nikam neodkloní, nejlepší ligu na světě si zahraje. Musí.

Nejjasněji samozřejmě svítí jeho zakončení v prodloužení proti Finům, kdy strčil hokejku drze za nohu a zvedl puk nad brankáře. Paf z jeho zakončení byli i za mořem, video na sociálních sítích obletělo hokejový svět. Třeba na Silvestra oficiální účet TSN na síti X ukazoval 625 tisíc zhlédnutí. Výjimečný gól přitahoval.

Jenže jeho výjimečnost je úplně jinde, tohle byl pouze bonbonek.

Jiříček blokuje střely, hraje obětavě, soupeře sroluje čistým hitem, když je potřeba. Přijel na turnaj jako hvězda, nechová se tak, ale jako hvězda hraje. Ideální stav.

Ve stručnosti, jestli chcete medaili, takhle komplexního a chytrého obránce potřebujete.

Plynule se dá navázat na předchozí bod. Jeden rozdílový hráč v defenzivě je samozřejmě fajn. Ale velké týmy potřebují víc silných individualit. Tím spíš, pokud na sebe nežárlí a nemají pocit, že si vzájemně kradou pozornost.

Česko na turnaji velkým týmem je, protože pokud je Jiříček výrazný, Galvas je výjimečný taky. Nejvíc baví, jak si je jistý svými dovednostmi. Jako kdyby ani nezapínal mozek a čistě se řídil instinkty.

S Kanadou udělal v jednom střídání několik špatných rozhodnutí, nakonec se před střelou otočil, zaclonil brankáři a soupeř dal gól.

Přirozenost velí pitvat chybu, za určitých okolností se i sesypat, stát se jedním z davu a hlavně už nedělat další chyby. Galvas ale dál hrál, jako kdyby před chvílí vstřelil hattrick. Následně jeden gól zařídil, když Kanadu vyškolil v držení puku, další pak dal. Tenhle obrázek jeho hokej vystihuje nejlépe. Má schopnosti, nemá nervy. Dobře si uvědomuje, co umí a každou chvíli se snaží dostat puk do útočné třetiny.

Když Česko kulhalo na startu zápasu s Lotyšskem, on tahal ofenzivní akce. Držel si svůj vysoký standard a i celý tým brzy naskočil.

Zlepšil se i v defenzivě, jeho třetí turnaj na MS do 20 let je i jeho nejlepší. Dozrává postupně, jednou se mu stoprocentně z NHL někdo ozve, aby zkusil bojovat o místo.

A teď? Klidně se může stát nejužitečnějším hráčem turnaje, pokud Česko dojde až pro medaili. Po základních skupinách patří mezi nejvýraznější hráče šampionátu.

Jeho bruslení a rychlé změny směru v útočné třetině jsou zážitek. Je snadné hledat v jeho hře chyby, ale ty k takhle výjimečným hráčům patří. Pokud je výrazně víc přečíslení a akcí, které vytvoří dopředu, je všechno v pořádku.

Zápas s Kanadou vyvolal otazníky. Brankář se zásadně při hokejovém turnaji veřejně nekritizuje, už vůbec ne po prvním zápase. Taková je mantra všech týmů.

Ale Michal Oršulák dostal šest gólů, hlavně prostor kolem lapačky nevypadal zrovna ucpaně.

Jasnou jedničkou týmu měl být Jakub Milota, ale do startu turnaje nevyléčil zranění. Oršulák dostal pozici po něm a v první bitvě nezářil. Porážka se na něj svalovat nedá, jen aby se takhle silného soupeře podařilo přetlačit, je k tomu potřeba i výjimečný výkon brankáře. Ten se zkrátka nedostavil.

Oršulák se najednou dostal do pozice, že proti Finsku musí mít zavřeno. Chytal pod tlakem a uspěl. Hlavně ve třetí třetině tým držel. Inkasoval jen jednou, Česko vyhrálo 2:1 v prodloužení.

Působil klidnější, chytal dobře.

Poslední tři šampionáty mělo Česko na MS do 20 jasného prvního brankáře. Tomáš Suchánek i Michael Hrabal odchytali minimálně tři zápasy ve skupině a z velkého zápřahu šli i do medailových zápasů.

Teď je situace jiná, dva zápasy dostal Oršulák, dva Matyáš Mařík. Vzhledem k tomu, že silné soky Kanadu s Finskem dostal Oršulák, dá se předpokládat, že i pro čtvrtfinále nastoupí on.

Kdyby zápas s Finy nevyšel, patrně by se dostalo ve vyřazovací fázi na Maříka. Ale takhle další plán vypadá jasně – příště s Oršulákem.

Od porážky s Kanadou český tým vždycky něco musel.

Musel porazit Dány, protože to byla povinnost.

Musel porazit Finy, aby si řekl při nejhorším o druhé místo ve skupině a dokázal si, že dovede složit i někoho ze silnější skupiny.

Musel porazit Lotyše, aby se naladil na čtvrtfinále a udělal maximum pro druhé místo.

Celek Patrika Augusty misi třikrát splnil, což je zásadní. Nejvíc zaujalo, jak se vypořádal s finskou výzvou. Soupeři povolil za 40 minut jen sedm střel a dupal do útoku.

Jenže hodně šancí končilo na brankáři Rimpinenovi. Dvacet sekund před koncem Finsko vyrovnalo. Reakce? Tým se nesložil, ale Jiříček rozhodl v prodloužení.

Lotyšsko sebralo bod Kanadě, proti Česku snížilo na 2:3. Ani tady nepřišel kolaps. Národní tým naopak ubránil power play soupeře a do prázdné brány potvrdil výhru Václav Nestrašil.

Mentálně je tým silný, což dává před vyřazovací fází turnaje dobrou zprávu. Jen mužstvo má takovou sílu, aby nemuselo řešit tolik těžkých situací.