Článek
Pardubice si Filipa Pešána najaly, aby narovnal klikatou cestu, která má mířit k titulu. Nic menšího se po něm nechce, byť klub o nějakých ultimátních metách teď nemluví a komunikační strategii si nastavil jinak. Častěji je slyšet spojení o nejvyšších cílech a že všichni vědí, co je jejich práce.
Úkol tedy zní? Vyhrávat co možná nejčastěji to půjde.
První kolo pod Filipem Pešánem vyšlo Pardubicím náramně, rozprášily největšího rivala ze sousedního Hradce Králové 7:1.
„Máme tři body, není to víc, není to méně. Neznamená to nic víc, než že jsme vyhráli první zápas,“ glosoval první extraligový výsledek na novém pracovišti Pešán.
Trénoval Liberec, se kterým vyhrál titul v roce 2016, vedl reprezentaci do 20 let, pak i dospělý národní tým. Současně působil v roli šéftrenéra Českého hokeje, kdy měl sestavit playbook pro celé hnutí, jakou cestou má Česko dojít k titulu.
Na svaz přišel v roce 2020 s aurou spasitele, ale nereálná očekávání nesplnil. Po dvou letech na svazu skončil a přes krátkou anabázi ve Švýcarsku se vrátil do Liberce.
Letos v létě převzal Pardubice. Už ne jako spasitel, „pouze“ trenér. Tady jsou základní body, které zatím ukázal.
1. Nemění se
Když trénoval reprezentaci, cloumala hokejovým národem zvláštní kauza, že se Filip Pešán po gólech málo raduje a neukazuje emoce.
Přitom tenhle trend je ve světě běžný a trenéři se nehodnotí podle vykřičených hlasivek, počítají se výhry.
Tady Pešánova práce začala znamenitě, výsledek 7:1 je určující. První zápas za jedna, konec diskuze.
Gólové tornádo Pardubic přijal s velkým nadhledem. Pěstí si ťukl s asistenty. Do jeho štábu patří i Karel Mlejnek, do konce minulé sezony hlavní trenér Litvínova, což je také hodně důležitý muž. Možná mu na veřejnosti chybí Pešánova slovní střelba a přímost, ale odborně se jedná o schopného trenéra.
Velkým oslavám báječného startu se hlavní kouč Pardubic záměrně vyhnul: „Podívejte se na ostatní výsledky. Na startu sezony je to vždycky trochu krkolomné, neadekvátní výkonům na ledě, padá hodně gólů.“
Jeho pohled na drcení Hradce tedy zní: „Je to vidět i v NHL, začátek bych nepřeceňoval. Ať jste první zápas vyhráli, nebo prohráli, neznamená to do dlouhé sezony nic fatálního.“
Kdybyste věty četli bez znalosti výsledku, možná zaváháte, jestli 7:1 Pardubice vyhrály, nebo ne.
Nejde o omyl, ale o záměr. O téma s koučovým obličejem a emocemi. Hrálo se první kolo, nemá smysl z věcí, které vyšly nebo nevyšly, dělat vědu.
2. Tah s obránci
Trendem poslední doby je, že přesilové hry hrají často čtyři útočníci a doplní je nejtalentovanější bek. Takový, který má dobrou a rychlou střelu nebo je kreativní, nepotřebuje kotouč zpracovávat, ale bleskově ho posune na spoluhráče.
Kometa dokonce hrála v minulé sezoně s pěti útočníky, stane se.
A když jich tolik nemáte? Dejte tam obránce. Klidně víc. Pešán postavil už v přípravě unikátní přesilovkovou sestavu, ve které je víc zadáků než útočníků.
Najednou se na ledě sešli Jan Košťálek, Daniel Gazda a Miguel Tourigny, tedy tři obránci. Početní výhodu pět na tři proměnili v gól.
„Při zranění Martina Kauta nemáme vyloženě přesilovkového útočníka praváka. Naši obránci s držením hole na pravé straně jsou natolik kvalitní, že jsme vsadili na tuhle variantu,“ odvětil na dotaz Seznam Zpráv Pešán.
Sice se jedná o určitý tah proti konvencím, ale i tady je zásadní výsledek. Kouč vytáhl originální a funkční plán. Pardubice daly z přesilovek tři góly.
3. Tvrdost
Pod Pešánem uměl hrát Liberec hodně agresivně. Ve stylu Tygrů vynikal třeba ranař Jaroslav Vlach, sem tam gól, strkanice, bitka také nikdy nebyla tabu.
Pardubice měly s tímhle nastavením v minulé sezoně problém. V kádru bylo hodně velkých hráčů, ale nehráli nijak ostře.
První zápas sezony ukázal, že aktivita na přestupovém trhu může přinést kýžený efekt.
O emoce se dřív často staral kapitán Lukáš Sedlák. Teď nebyl důvod, aby zapaloval ohně, místo toho posbíral čtyři nahrávky.
Zaujal metrákový svalovec John Ludvig, který přišel ze zámoří a jehož táta Jan působí v trenérském štábu klubu od minulé sezony. Ludvig junior v soubojích dvakrát zahodil většího Lukáše Radila. Jednou ostře přejel Radovana Pavlíka.
Důrazně si počínal další nový obránce Ondřej Mikliš, tvrdé dohrávání předvedl Jakub Lauko. Na konci zápasu pak zmydlil Kevina Klímu pardubický bek Tomáš Dvořák.
Podobné aktivity Pešán nebude dávat na zakázanou listinu, pokud budou mít smysl pro vývoj zápasu. Dobře to bude pro Sedláka a spol. Protože nová skupina brousků dokáže nejšikovnější hráče Dynama ohlídat a současně jim dopřát na ledě větší volnost.
4. Síla na papíře, síla na ledě
Začátek zápasu připomínal starou éru Pardubic, kdy mívali tradičně silné první minuty. Tohle kouzlo se vytrácelo s rokem 2012, postupně mizelo.
Ale když v klubu ještě pracoval Miloš Říha starší, nástup byl vždycky zásadní. Rozjet zápas, jako když se hraje o život.
Vysoké tempo nejde udržet dlouho, vždycky nakonec opadne, ale start jako kdyby dávnou éru přivál zpět. Pardubicím tedy nahrála hradecká nedisciplinovanost a to, že brankář Stanislav Škorvánek zrovna neměl zářivý den.
Nicméně výsledek 5:0 po 20 minutách byl z pohledu Dynama impozantní. „Skvělý start, ale objektivně řeknu, že nám tam napadalo všechno, co jsme měli. Nechci to znehodnocovat, ale ne pokaždé tohle vyjde,“ zůstal v klidu útočník Jan Mandát.
Do hlavy mu už při zápase naskočil jiný silný zážitek: „Hned se mi promítl sedmý zápas s Kometou, když jsme podle mě ve finále začali úplně stejně, jen jsme gól nedali a teď jich padlo pět.“ Zmíněné sedmé finále Pardubice prohrály.
5. Styl, který se čekal
Dobrý trenér nenosí do nového klubu desky s roky starými plány, kterých se drží. Dobrý trenér dokáže taktiku naplánovat podle toho, co má zrovna v ruce.
Tady je Pešán silný, se zkušeným týmem by si měl umět v dlouhodobějším horizontu poradit. „Bylo to podobné jako v NHL, všichni blízko u sebe, rychlé otáčení hry,“ glosoval způsob hokeje útočník Jakub Lauko.
Stěžejní pro Pardubice je, že si Pešán uvědomuje potenciál ofenzivních obránců a neuděluje zákazy. Nechává je řádit. „Už v přípravě bylo vidět, že nám beci hodně pomáhali dopředu. U nás je zase důležité, abychom se my útočníci vraceli zpátky a zajišťovali je,“ vypočítává útočník Jan Mandát.
„Spokojený jsem,“ přikývl i Pešán u tématu, jak se mu líbila ofenzivní produkce Tourignyho, Košťálka, Gazdy nebo Čerešňáka.
„Ale zase nám Hradec dělal trable v našem obranném pásmu, takže bych výsledek nijak nepřeceňoval,“ ihned kouč vracel i malinký záblesk euforie do reality.
Pardubice mají hodně ofenzivních hráčů, kteří nebudou hrát pod Pešánem se zataženou ruční brzdou.
