Sparta zametla s Grossem. Ale spíše ukázala na vlastní slabost

Je to koloběh čekající na každého trenéra. Žádný se mu nevyhne, záleží, jak se mu poslední fáze podaří posouvat a oddalovat.

Vítá ho nadšení, úsměvy a věty, že on je ten pravý. Někdy se přidají hlášky o modrém, červeném, rudém (záleží na klubových barvách) srdíčku. Příběh končí, když trenér kolem sebe vidí mrzuté výrazy a slyší, že neměl klubu už co dát. Špatné to bylo.

Ano, stává se. Někdy dřív, jindy později, ale vždy se plní pořekadlo „najat, aby skončil“.

V hokejové extralize jako první zvolila trenérský vyhazov Sparta a odpálila Pavla Grosse.

V tomto případě ovšem zaráží, jak rychle se pozice od úsměvů k propadáku proměnily.

Na konci února aplaudovalo přes 12 tisíc lidí v O2 areně videu, které oznamovalo, že klub prodloužil s Grossem smlouvu.

Sparta dominovala, působila jako nejzábavnější klub extraligy, jako kdyby měla všechno pod kontrolou. Její zápasy nevypadaly jako blázinec, kde druhého utlučete jen ofenzivní silou a přehlížíte problémy.

Fanoušci se v tu dobu právě pošklebovali Pardubicím, jak velký rival neustále trenéry točí, zatímco v Praze je stabilita, nadhled.

Pozor, navíc Sparta vyřadila v play off Třinec, démona, na kterého nikdo nenašel zbraň. Všechno růžové, ideální.

Celý rok ale zlomil jeden zápas. Porážka v sedmé semifinálové bitvě s Kometou. Gross vzal vyřazení na sebe, že tým špatně připravil a Sparta zase nedošla do finále.

Najednou prosakovaly zprávy, že pozice kouče není pevná a důvěra v jeho práci není tak silná, jak se přes jednotlivá prohlášení zdá.

Jedna série, jeden zápas.

A stejně se kádr tvořil podle Grossova přání. Do jeho koncepce se nehodili Oliver Okuliar nebo Radim Zohorna, hráči na nejvyšší evropské úrovni, takže se Sparta z vyjednávání stáhla.

Tak silné slovo měl kouč, kterému se přestalo věřit a v prostředí se od léta řešila témata typu, jak mu nevěří kabina, jak má problémy s lídry.

Z toho vychází tři scénáře:

Ani jedno není dobře.

Najednou ti samí fanoušci, kteří v 50. kole oslavovali Grossův podpis, mají jasno, že klub ho měl vyhodit už dávno. Vždyť Sparta hrála děsně a je to trenérova vina.

Jenže její velkou část nese i vedení v čele se sportovním ředitelem Tomášem Divíškem a dalšími lidmi, kteří mají právo mluvit do skladby kádru. Pokud tenhle klub už v prvním kole musí při lehčí personální nouzi sahat pro čtyřicetiletého Jakuba Klepiše, je něco špatně.

Nic proti veteránovi, který se stále dovede držet na úrovni extraligy. Ale klub typu Sparty má být připravený jinak.

Na trhu má fungovat agresivněji a mnohem lépe. Přivede Adama Rašku, ale nechá se předběhnout Pardubicemi v souboji o Jakuba Lauka, který je zkrátka silnější a kvalitnější posilou.

Případný argument, že Pardubice Spartu přeplatí a Sparta se nechce účastnit finančních závodů, je jenom alibi. Stejně do kádru vždycky nakonec investuje, když cítí, že se titul vzdaluje. Nechala si utéct hráče, kterého potřebovala víc než Dynamo a který klidně mohl být tváří její nové budoucnosti.

Místo toho vyhodila kouče Grosse.

Tím pádem Sparta řekla, že letní přestupové okno, kde se plnila hlavně jeho přání, se moc nepovedlo.

Není náhoda, že extraligu vyhrávají poslední dobou kluby, které sice taky mají krizi, ale vedení se za trenéra jasně postaví. Kabina pak rychle chápe, že šéf se v žádném případě odvolávat nebude.

Na jaře 2023 prohrál Třinec 12 ze 16 posledních zápasů základní části. Fanoušci na tribunách vyvolávali, že má skončit Zdeněk Moták. Každý byl namlsaný aurou generála Václava Varadi, který v předchozím období vyhrával tituly. Vedení Ocelářů na kouče nesahalo a klub vyhrál titul.

Před rokem se zase do děsivého maléru dostávala Kometa a ani s Kamilem Pokorným to na pohled nevypadalo dobře. Místo nejsnadnější cesty, že se najde nový kouč, se začalo nakupovat, zkvalitnil se kádr. I když Pokorného odvolávali fanoušci, majitel Libor Zábranský ho podržel.

Z maléru se narodil titul.

Když si teď začala procházet malérem Sparta, který vlastně byl prvním malérem v Grossově éře, může za něj trenér. Nedostal příležitost ho vyřešit, přitom do play off postupuje dvanáct týmů ze čtrnácti. Takže s lehkou nadsázkou lze říct, stačí vidět na jedno oko, trefit na stadion a hrajete o titul.

Před rokem se jako jedna z příčin, proč Sparta prohrála semifinále s Kometou, bralo, že si neprošla kritickou situací. Celou sezonu válela.

Teď si jí kabina prochází, ale hráči dostali vzkaz, že za ni mohl trenér.

Není náhoda, že od roku 2007 nevyhrál titul nikdo, kdo v sezoně trenéra vyměnil. Paradoxně to vyšlo tehdy Spartě.

Teď tedy Jaroslav Nedvěd převzal úřad po Grossovi.

„Cítili jsme, že je současná situace vyžaduje změnu. Angažovali jsme do čela nového trenérského týmu sparťanského srdcaře a kouče, který v našem partnerském týmu ukázal, že je na novou roli skvěle připraven,“ komentoval změnu generální ředitel Petr Vosmík.

Ano, je tam srdce. Takže začátek je v pořádku.

Teď záleží, jak dlouho Nedvěd zvládne s týmem stoupat, než se zase vrátí do tváří jeho nadřízených kyselé výrazy. Protože jednou přijdou, bez titulu, nakonec i po něm, kdyby Sparta ligu jednou vyhrála.