Článek
Nerovný přístup romských dětí ke vzdělávání v Česku přetrvává, a to navzdory řadě kroků, které byly v posledních letech přijaty. Tak zní oficiální varování Výboru ministrů Rady Evropy z letošního června, kdy se naposledy projednával stav výkonu rozsudku „D. H. a ostatní“.
V této přelomové kauze Česko před 17 lety prohrálo u Evropského soudu pro lidská práva, který konstatoval, že v českém vzdělávání dochází k diskriminaci romských dětí. A dodnes se nám nepovedlo problém vyřešit. Stále máme asi osm desítek škol, kde tvoří Romové více než polovinu celkového počtu žáků, a část romských dětí končí bezdůvodně ve speciálních školách.
Česko je tak pod přetrvávajícím dohledem evropských orgánů. Už nám ale dochází čas. Země tak má poslední šanci, abychom se skutečně významně posunuli vpřed, než se dostaneme do daleko větších problémů.
V těch je už Slovensko. Naše sousedy v podobném případu zažalovala Evropská komise u Soudního dvora Evropské unie. Výsledek se očekává v následujících měsících.
Česko tak může být po Slovensku další na řadě. Dodatečné formální upozornění jsme totiž obdrželi od Evropské komise už v roce 2024. Není to ale tak, že by nám hrozila vysoká pokuta hned. Po rozhodnutí Soudního dvora EU přichází povinnost přijmout nápravná opatření; teprve pokud bychom ani je neplnili, přicházely by na řadu případné finanční sankce prostřednictvím další žaloby.
„Zkušenosti z jiných případů ukazují, že sankce mohou dosahovat významných částek. V obdobných řízeních jsou ukládány jednorázové paušální částky v řádu desítek milionů eur a zároveň opakované sankce rovněž v řádu desítek milionů eur za každé další pololetí prodlení s nápravou,“ říká Kateřina Radová, právnička Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva.
Pomůže změna zákona?
Tomuhle všemu se ale ještě můžeme vyhnout. Musíme ale výrazně přidat. Ale máme k dispozici i nápovědu, jakým způsobem to udělat. Výbor ministrů nám doporučuje, abychom segregaci explicitně zakázali v zákoně. Čímž by pak stát získal sílu vymáhat konkrétní kroky i po obcích, které by s vyčleňováním romských žáků nic dělat nechtěly – a právě obce jako zřizovatelé základních škol mají v tomto ohledu v Česku největší sílu, daleko větší než stát samotný.
Seznam Zprávy se proto ptaly Ministerstva školství, jestli se hodlá tímto doporučením řídit a skutečně segregaci zákonem zakázat. Mimochodem, i zmíněné Slovensko před rokem tuhle změnu v zákoně zavedlo.
„MŠMT v současnosti připravuje nový akční plán opatření k výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti ČR na období po roce 2026,“ říká zatím bez bližších podrobností mluvčí Ministerstva školství Ondřej Macura.
Dokument má navázat na dosavadní akční plán z roku 2023. Ten měl tři pilíře – reformu poradenského systému, aby nekončily romské děti chybně ve speciálních školách, podporu desegregace ve vybraných lokalitách a zavádění pozice sociálního pedagoga.
Prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti hodlá Ministerstvo školství nový plán předložit Radě Evropy letos na podzim. A jak vyplývá z informací z červnového jednání, Ministerstvo školství chce razantněji zakročit a skutečně snížit počet segregovaných škol.
Dlouhodobě jich je zhruba 130 (tam, kde je alespoň třetina žáků romských). Jedním z kroků, který se nabízí a Seznam Zprávy o něm už dříve psaly, by bylo zrušení speciálních škol, kam dochází skoro výhradně romští žáci. Situační zpráva Národního pedagogického institutu mluví o 20 školách, jejichž zrušení by mohlo vyřešit část problému a navíc by to bylo ekonomicky efektivní, protože okolní školy mají míst dost, a takto by se i ušetřilo.
„Společně s Ministerstvem školství považujeme za důležité, aby nový akční plán obsahoval přípravu legislativních opatření, která jasně vymezí odpovědnost zřizovatelů škol za předcházení etnické segregaci ve vzdělávání a zároveň vytvoří vymahatelné nástroje pro její řešení. Zakotvení povinnosti předcházet segregaci v běžném i speciálním školství proto vnímáme jako jedno z klíčových opatření pro následující období,“ dodává Radová.
A stejně to vidí i další státní orgány. Výslovný zákaz segregace ve vzdělávání v zákoně podporuje také dětský ombudsman.
„Jasná zákonná úprava by mohla posílit právní jistotu. Měla by také přesněji určit, jaké povinnosti mají stát, zřizovatelé a školy. Musí být zřejmé, kdo má segregaci předcházet a kdo má jednat, pokud už vznikla,“ je přesvědčený dětský ombudsman Martin Beneš.
„Obce by měly sledovat, zda se romské a sociálně znevýhodněné děti nesoustřeďují jen v některých školách. Pokud segregace už existuje, měly by přijmout konkrétní desegregační plán. Důležité je také správné nastavení školských obvodů. Nevhodně nastavené obvody mohou segregaci přímo podporovat,“ dodává Beneš.
Všude diskriminace, píše soud
Segregace je sice nepřípustná jako forma diskriminace už dnes, žádný zákon ji ale výslovně nepojmenovává. Aby stát mohl některá opatření klidně tvrdě vymáhat, mohlo by pomoci právě její zanesení do legislativy.
„Jde o správný krok. Nestačí si ale vepsat do zákona, že segregace je špatně. Je nutná funkční odpovědnost, to znamená, že zřizovatel se musí z tohoto pohledu o své školy starat. Zadruhé stát musí nastavit nejen mechanismus kontroly, ale také dozoru,“ vysvětluje analytik vzdělávání Karel Gargulák z PAQ Research.
Nedávno k problémům českého školství představil analýzu, ve které ukazuje, že český stát dlouhodobě školství neřídí – nestanovuje cíle, neměří výsledky a ani tak nepožaduje zlepšení po školách nebo jejich zřizovatelích.
Důsledkem tohoto stavu je dlouhodobé přešlapování českého vzdělávání na místě. A jedním z průvodních jevů je také nekonečné krčení ramen nad přetrvávajícími diskriminačními tendencemi českého školství směrem k romským dětem.
Jestliže má Česko konečně zabránit jejich vylučování z běžného vzdělávacího proudu, je podle Garguláka nutné, aby obce na jedné straně převzaly zodpovědnost. Ale také, aby stát nekompromisně zakročil v případě, že se tak neděje.
„Stát má mít možnost správního dozoru nad segregační situací v území a případně tomu danému zřizovateli udělit nějakou pokutu, nebo eventuálně zrušit alespoň spádovou vyhlášku, pokud je nastavena segregačně,“ dodává Gargulák s tím, že to samé platí pro odvolávání ředitelů, pokud selhávají – stát má mít v tomto ohledu pojistku; dnes rozhodují ale vždy obce.
Na závěr je potřeba připomenout, že diskriminace netrvá jen v českém školství. Seznam Zprávy nedávno informovaly o novém rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, ve kterém šlo o případ romského muže pod vlivem návykových látek, který zemřel po zásahu policistů.
České orgány došly k závěru, že za smrtí muže nestálo jednání policistů, ale drogy. Evropský soud pro lidská práva dal ale naopak za pravdu sestře mrtvého muže a označil smrt za selhání autorit, zatím nepravomocně.
Co je ale důležité obecně, že evropští soudci přímo v rozsudku jmenují i kauzu D. H. a ostatní a dávají ji do souvislosti s tímto případem. Čeští Romové totiž podle soudu čelí diskriminaci téměř ve všech oblastech života, a to včetně policejního násilí, diskriminačních veřejných výroků a segregaci ve vzdělávání.
Z pohledu Česka tak není ve hře jen hrozba výše zmíněné obrovské pokuty za diskriminaci romských dětí ve školách, ale také pověst naší země jako místa, kde si lidé od dětství až po dospělost nejsou rovni, a to jen na základě svého etnika.
