Z baráže až do NHL. Mazec, bez trenéra Rulíka by se to nestalo, říká Kunc

Na sezonu plnou dobrodružství se ještě připravuje s olomouckými hokejisty. Michal Kunc brzy odletí za oceán za životní výzvou - poprat se o místo v Utahu, se kterým podepsal roční dvoucestnou smlouvu, a naskočit do NHL. Čtyřiadvacetiletý útočník na sebe upozornil zámořské skauty navzdory tomu, že s Hanáky zachraňoval extraligu až v baráži. Líbil se totiž také v reprezentaci.

Získat smlouvu v NHL po sezoně, ve které jste s Olomouci uhájili extraligu až v baráži, je unikát.

Samozřejmě jsem to nečekal. Kolem ledna jsem zaslechl, že by něco takového mohlo přijít. A ono se to povedlo. Je to úžasný. Když jsem viděl, jak se začala vyvíjet sezona ke konci, že jsme hráli baráž, výkony nebyly takové, jaké jsem si představoval, tak jo - je to mazec, že to vyšlo.

Myslíte týmové výkony Olomouce, anebo i vaše? Vždyť jste měl čísla, dobré statistiky, vynikal jste například v průnicích do útočného pásma, nebo s rozehrávce z vlastní třetiny.

Je to tak, ale na konci sezony bych i od sebe očekával trošku lepší výkony, než jsem předváděl. Někdy se to tak sejde, že to nejde týmu, nejde to nikomu a deka je na světě.

Jaké to je mít životní sezonu v týmovém sportu, když se týmu nedaří?

Zrovna jsem nad tím nedávno přemýšlel. Všichni říkají životní sezona, ale ona to tak hezká sezona prostě nebyla. Po každém zápase jsme se koukali na tabulku a třepali se, jestli nebudeme poslední. A nakonec to dopadlo tak, že jsme byli poslední. Závěr bych si představoval jinak.

Oddychl jste si, že se neloučíte s Olomoucí sestupem, že jste extraligu v baráži proti Jihlavě uhájili?

To je pravda, mohlo to skončit ještě mnohem hůř.

Vraťme se na přelom roku, kdy jste zjistil, že se o vás zajímají skauti Utahu. Jakou roli hrály vaše starty v reprezentaci?

Když jsem se bavil se skauty Utahu, říkali mi, že se jezdí dívat vyloženě jen na repre srazy. Byl to ten hlavní faktor, proč se to událo, že jsem hrál v repre. Kdyby nebylo pana Rulíka, který mi dal tu možnost, tak se nic takového nestalo.

To ano, ale hlavní byly vaše výkony. Také v reprezentaci jste ukázal, že s mezinárodním tempem nemáte problémy. Jste důkazem, že extraliga je lepší, než si mnozí myslí?

Extraliga se spíš podceňovala, teď už je na takové úrovni, že výkonnostně se dá úplně v klidu srovnat se švédskou, finskou nebo švýcarskou ligou. Rok od roku je extraliga těžší a těžší. Podíl na tom má i KHL, že kvůli válce jdou hráči radši do Česka. Extraliga je kvalitní.

Bylo pro vás důležité utvrzení, že stíháte i v národním týmu, nebo máte sebevědomí nastavené tak, že pochybnosti si do hlavy nedáváte?

Když jsem jel poprvé na Karjala Cup do Finska, tak obavy byly, jestli mi to půjde, jestli budu stíhat, stačit. A tam jsem zjistil, že by to šlo. Potom ve Švédsku mě chytla i forma na turnaji. Je to hratelné pro každého, kdo dostane z extraligy nominaci. Velký rozdíl už tam není.

Byl rozdíl v tom, co po vás chce trenér Radim Rulík?

Systém pana Rulíka si zakládá na tom, aby ti kluci hráli podobné věci, co v týmu. Přesilovku jsem hrál stejně, i oslabení.

Díky dobrému bruslení a celoplošné hře jste prototyp hráče pro NHL. Co vám pověděli skauti Utahu?

Říkal mi to samé, že je zaujalo mé bruslení a hladovost po puku. Na tom si zakládám odmalička, díky tomu jsem se dostal do extraligy. Nemíním od toho ustupovat a něco na tom měnit. Taková hra mi vyhovuje, cítím se v ní dobře.

Když vám agent řekl, že je možnost udělat kontrakt v NHL, jak jste reagoval?

Kdyby mi to někdo řekl před sezonou, tak se tomu zasměju. První kontakt jsem měl ve Švédsku. Když jsem šel na rozhovor se skautem Utahu, říkal jsem si, že je to mazec, že je to splněný sen. A dopadlo to podpisem.

Jak tyto rozhovory chodí? Nechal si vás zavolat po tréninku: Ahoj, já jsem skaut Utahu, dáme kafe?

Víceméně takhle to bylo, ale oslovili mě i přes agenta. Popovídali jsme si. Rozhovor na mě udělal dobrý dojem. Pak jsme se potkali také po zápasech v extralize. Bylo hezké, že se na mě jeli podívat.

Zaskočila vás nějaká otázka?

Zatím ne, ale myslím si, že to brzy přijde, až tam přiletím. Vím, že takové otázky umí položit. Nechám se překvapit, co na mě chystají. Je něco jiného dělat rozhovor v angličtině než v češtině. Doučuju se.

Když jste měl kontrakt s Utahem v kapse, jak jste to oznámil rodině?

Jsem takový, že nechci nic zakřiknout. Dokud to nebylo jisté, nic jsem nikomu neříkal. Přítelkyně něco tušila, ale nechci se o tom bavit, dokud to není hotová věc. Pak jsem to řekl rodičům, přítelkyni. Myslím si, že na mě byli pyšní.

Spadla jim brada?

Spadla.

NHL je sen mnoha kluků. Jste jí blízko i daleko. S jakým mentálním nastavením do zámoří vyrazíte? Zatnout zuby na farmě?

Každý známe příběhy hráčů, co měli za sebou výborné sezony, přišli tam a trenéři si s nimi hráli. Tohle se dá očekávat, že se možná stane i mně. Doufám, že budu na to připravený. Určitě tam nejedu s tím, že si ze mně všichni sednou na zadek. Budu dělat všechno pro to, abych nakoukl do hlavního týmu.

Liší se v létě vaše příprava, když víte, že vás čeká kvalitnější tým na užším kluzišti?

Doteď jsem si myslel, že letním přípravám dávám maximum, trénuji na víc, že už to nejde posouvat. Ale letos jsem to ještě úplně posunul. Doufám, že se mi to vyplatí. Trénuji s Olomoucí a strávil jsem čas i na ledě ve Vyškově s Ríšou Kovaříkem. Kluziště tam má parametry NHL. Uvidíme, jak na to budu připravený.

Přidal jste si i železa v posilovně?

Spolupracuji ještě s kondičákem z Olomouce. Jedeme spolu třetí rok, ví, co mé tělo potřebuje. Dupli jsme do toho ještě víc než roky předtím. Snad se to zúročí.

Nechcete nic podcenit.

Ano, jsem typ hráče, co dbá na životosprávu, na připravenost, kvalitu tréninku. Věřím této cestě.

V Brně jste se ještě potkal Karlem Vejmelkou, brankářem Utahu. Vyptával jste se co a jak?

V Brně jsme se potkali na pár zápasů, samozřejmě se známe, ale ještě jsem se nevyptával.

Nový olomoucký asistent Petr Svoboda nakoukl do NHL v Torontu. Dal vám nějakou radu na cestu?

Trávíme teď spolu čas na ledě. Když má připomínku, tak mi ji řekne. Ale nic velkého.

V Olomouci jste zlepšoval každou sezonu, rostla vaše role v týmu. Tolik vám to prostředí sedlo, anebo je přirozený vývoj ve vašem věku?

Byl to přirozený vývoj, o tom žádná. Ale když jsem přišel do Olomouce, tak jsem přecházel z juniorky do áčka a tento krok je v celé hokejové kariéře nejtěžší. Nějaký čas trvá, než se hráč rozkouká, než si navykne na věci, které má dělat. Potom už to je jen o detailech a aby byl na ledě produktivní. Před rokem jsem měl zranění, které mi sezonu narušilo. To je hokejový život.

Těžký krok je také z extraligy do NHL. Vyrážíte na první zahraniční štaci. Čeká vás životní dobrodružství. Jste typ, který se na to těší, bojí, nebo všechno dohromady?

Všechno dohromady. Je to nová zkušenost, kterou jsem nikdy neměl. Budu daleko od rodiny, čeká mě nový kolektiv, kabina, trenér, všechno. Ale proto tento sport dělám, abych zjistil, jaké to je. Těším se.

Koukal jste na zápasy Utahu a říkal si, že do toho systému padnete?

Na zápasy jsem koukal. I na počasí, jaké tam je. Teploučko. Ale to jsou ty hezké problémy.

Přítelkyně zůstane v Česku?

Zezačátku ano. Je tam toho hodně, budu na hotelu. I kdyby tam se mnou někdo byl, tak na začátku na něj nebudu mít čas. Od rodiny jsem dostal pár talismanů, které si vezmu. Ale nechám si pro sebe, o jaké jde.

Na koho z týmu jste nejvíc zvědavý?

Na všechny se moc těším, na celou organizaci, jak to bude fungovat.

Z olomouckého plechového zimáku to bude kulturní šok do moderní arény.

No to bude.

Nemáte o budoucnost olomouckého hokeje obavy, pokud nový zimák nepostaví?

Přijde mi, že Olomouc je podceňovaná každý rok. Teď si prošla velkou přestavbou. Přišli noví hráči. Ti staří, co tam byli, skončili. Klukům budu moc fandit. Přeju jim to nejlepší, ale budou to mít hodně těžké. Ale když vidím, jak teď pilně trénují, makají fakt hodně, tak minimálně fyzicky budou výborně připraveni.

Dáváte si před sezonou cíle na ledničku, abyste je měl před očima?

Meta je jasná…

...udělat tým.

Udělat tým. Je to dosti náročná meta, ale nic není nemožné. Svou cestu mám v hlavě naplánovanou. Uvidíme, co se mnou udělá osud. Pracuji s mentálním koučem Jirkou Vykoukalem. Vždycky si vytyčíme body, které bychom chtěli za sezonu zvládnout.

Dvojnásobný světový šampion Jiří Vykoukal vám může pomoct také z vlastní zkušenosti. Ač byl výborný bek, do NHL se z farmy neprobil.

Určitě mi předá důležité rady.

Na jaké aspekty hry se zaměřujete?

Snažím se vylepšit osobní souboje. Zvlášť na malém hřišti je to základ. A pak střelba, přesnost nahrávek. Ladili jsme to celé léto.

Jak se vylepšují souboje?

S Ríšou Kovaříkem jsem strávil velký čas na ledě ve Vyškově, byli tam i ostatní kluci a mezi sebou jsme souboje prováděli. Doteď jsem to na tréninku nikdy nedělal, abych přemýšlel nad tím, z jaké strany mám jít do hráče. A když jsem naopak na puku, tak jak si ho pokrýt, anebo udělat reverzní hit. Tohle jsme pilovali.

Zdokonalujete ještě i dynamiku bruslení?

Furt se můžu posouvat. Ať už to je mobilita kyčlí, nohou. Pořád má tělo rezervy, které mohu zdokonalovat.

Z Olomouce jste se dostal do reprezentace, získal kontrakt v NHL, je olympijská sezona. To by mohla být další kapitola vaší pohádky?

Někde vzadu to tam může být. Ale teď jdu do nové sezony a vše může být jinak. Budu se snažit předvádět to nejlepší, co ve mně je. Ježíšmarjá, kdyby vyšla olympiáda, tak jsem šťastný jak měsíček.